Je libo hovězí?

Vychází slunce, jako každé ráno sedím v autobuse, když v tom vedle nás zastaví - zlatým sluncem ozářený - náklaďák. Co asi převáží??
Z okénka vykoukne velké oko a vlhký čumák. Je slyšet zoufalé bučení. Vůz se zprudka rozjede. Kráva upadne - teď bude pomalu a bolestivě umírat pod přerostlými a shnilými paznehty ostatních zvířat, šílených drsnou a bezohlednou jízdou řidiče.
Ale co to? Dobytče se zvedá! Jednu nohu zpřelámanou, z další odpadává cár zkrvaveného masa, z oka zbyl jen obnažený nerv ...
Stojí a naivně se raduje ze znovu získané šance k životu.
Neví však, že jeho osud byl zpečetěn již ve chvíli, kdy se narodilo a příslušný pracovník si zapsal jeho jméno do záznamů. Už v tu chvíli bylo dáno datum jeho smrti!