...ke všemu dobrému mě vzbuzuj

==============================================================================

Rozhovor 08/1970
F:
La cucaracha
la cucaracha
que ya no puede caminar…

Vlezl jí do koupelny. Ani její zpěv ho neodradil. Tak na své sprchové árii přidala na
hlasitosti
a procítěnosti
a autenticitě vytí mexické pouštní šelmy. (Jsou v Mexiku pouštní šelmy? Nemá páru, je botanik, ne zoolog.)

…Porque no tiene
Porque la falta
La marijuana que fumar…

Hodila po něm přes hranu sprchy houbu.
G: „Au, vole!“ (byla z lufy).
F: „Jsi genderově nekorektní!“
G: „Fajn: Au, krávo!“
F: „No proto … La cucharacha
la cucaracha
que ya no puede caminar…“

==============================================================================

Dobré ráno.
Dobré.
„Jak ses vyspal?“
„Skoro jo.“
Pokývala hlavou. V noci přemýšlela proč přijel.
Zprvu považovala za samozřejmé, že tady chce umřít. Ale pak si vzpomněla na ezoterický blbosti. Děsilo ji pomyšlení, že přijel ještě s nějakou nadějí na vyléčení pomocí nadpřirozených sil.
Několikrát se málem zadusila potlačovaným smíchem, když si vybavila situaci, ve které nazí za úplňku vymítaj ďábla třezalkovým čajem. Byla by to v téhle situaci dost morbidní sranda.
„Máš ještě léky?“
„No, něco málo.“
“Do lékárny to jsou dvě a půl hodiny cesty. Jedu tam dneska a pak týden ne. Být tebou, rozmyslím si to.“
„Nechci.“
„Fajn.“odsekla.

„Nechci eutanázii. Kdybych se chtěl zabít, udělám to sám.“
“Nechci tě zabíjet, jenom tě zbavit bolestí.“
„Jsem ve stádiu, kdy je to to samé.“
Nadechla se. Vstala a začala přerovnávat obsah vázy na okně.
„Co po mě teda chceš?“

==============================================================================

Rozhovor 10/1972

Byli jsme povinně na dva měsíce na stáži v hospicu. Každému medikovi ten rok umřel první pacient. Jí umřel první tucet pacientů. Vyšetřovalo se to. Nic nenašli. Ti lidi zemřeli přirozenou smrtí. Prostě u toho jen byla ona. Nestranný pozorovatel

„Klid paní Lvovská. Nadechněte se.“
„Ch-chci se s vámi pomodlit zdrávas.“
„Dobře, dobře: Zdrávas Maria, milostiplná, pán s tebou...“

==============================================================================

Máš určitou moc, šamanko. Víme to oba.
„Nemám žádnou moc. Lidi na který sáhnu se rozhodně neuzdraví.“
„Zkoušela si to?“ optal se. Ztvrdly jí rysy a pohled se jí zakalil. „No tak, zkoušela si někomu takhle pomoct?“

==============================================================================
Rozhovor 09/1982

Byla to rána. Bez Freyi už to manželství nemělo cenu. Vzala si mě jen proto, aby má dcera měla otce.
Marek, bývalý manžel

„Paní kolegyně, naděje je minimální. Nemůžeme nic dělat.“
„Ne, to přece...“
„Je mi líto.“
„To si strčte někam, zachraňte mi holčičku!“

==============================================================================


Rozhovor 12/1982

F: Mami...
F: Ano, broučku
F: Podej mi ruku.
F: -
F: Mami, pomodli se se mnou.
F: Ne, holčičko, to nejde.
F: Mami.
F: Nejde to.
F: Neplač mami. Já už musím jít, mami. Pomodli se se mnou.
F: Miluju tě, broučku.
F: Já tebe taky, maminko.
F: Andělíčku
F: Mujstrážníčku
F: F: Opatruj mi mou dušičku...

==============================================================================

-Zabíjím lidi Gabrieli. To je celá moje moc. Dokážu je zabít modlitbou.
Zasmála se.
„Zase si nic nepochopila.“
-Co na tom chceš chápat? Vykopu díru, postavím tě nad ni a řeknu otčenáš. To je celej servis.
„Nikdy tě nenapadlo, že ti lidé by umřeli stejně?“
-Jasně že napadlo. Nevím jestli sis všimnul, ale jednou umřem všichni.
„Všichni umřeme. Ale ne všichni dojdeme spasení. Hledal jsem ho. A přitom jsem ho potkal když mi bylo dvacet a pak mi uteklo.
Máš moc. Jsi jediný člověk, který dokáže, aby lidi kteří trpí došli toho co si zaslouží. Jsi spravedlivá.“
-Jo, jsem katolickej anděl a stigmata maskuju make-upem od max factor.
„Nemusíš se modlit. Můžeš třeba odříkávat Mahábharáthu. Nebo Korán. Nebo vtipy z Blesku. Osvobozuješ duše, to je na tom to podstatné. Modlitba je jenom kouzelníkova plenta. Něco, co ti zakryje oči, abys neviděla jak vlastně se to dělá.
-Proč?

„Protože ty sama nejsi kouzelník. Si jenom slečna v minisukni, co podává klobouk s králíkama.“
-Proč já?
„Nevím. Třeba máš hezké nohy.“

Uložila ho do postele. Lehla si vedle něj. Podíval se jí do očí.
„Byla ti podobná?“
„Freya?“
„Jo. Myslím, že když dáš dítěti své jméno, doufáš v nějakou podobu.“
„Byla. Byla mi podobná. A věděla to. Věděla, že stačí abych se s ní pomodlila a ...“
„Snad měla taky tu moc. To já už asi nezjistím.“
„Chceš už jít?“

Pamatuješ si moje oblíbené požehnání?
Ano.
V tom případě jsem připravený.

Freya-Šamanka se rozplakala. Slzy jí v páru stékaly ke koutkům úst. Chytila ho za ruku a tiše, trhaně, žehnala další duši.

Ať se cesta zvedne a vyjde ti naproti
Ať máš vítr vždy v zádech
Ať tě Slunce hřeje ve tváři
Déšt ať měkce dopadá na tvá pole
A dokud se znovu nesejdeme
A´t tě bůh jemně drží v dlaních svých rukou.