Osteinc 2.kapitola
Anotace: Alex vede obyčejný život,mění se jí ode dne,kdy najde svět,o kterém ví málokdo.Alex se změní v kouzelnou bytost,ve které poznává sama sebe.Také její jméno se mění.Celý kouzelný svět ji zná pod jediným jménem Osteinc.Což v jejich jazyce znamená naděje.
Prodírám se nízký,ale hustým kapradím a jsem čím dál blíž.....Ještě kousek...Snažím se poslední část mého pomalého putování rychle odbýt,ale rukávem se zachytávám do ostružin a dalších pět minut mi trvá než se vymotám ze zrádné rostliny.Rukáv trika je tlustý,takže jsem neutrpěla žádné škrábance.Znovu se rozcházím.,ale pro změnu zakopávám a slítám na zem,ale ke svému cíli zároveň,protože propadávám rovnou poslední řadou keřů.
Horší to snad už být nemůže..Pomalu vstávám a oprašuji si kapradí a hlínu kalhot.Tohle nesmí máma vidět.Něco mi skapává na ruku.Chci si ji otřít,ale něco mně zachytává do očí.Není to voda,je to červené.....krev.Pozorně si ruku prohlížím,ale nikde ani škrábnutí.Druhá kapka.Teď mně něco napadá,zakláním hlavu a dívám se nad sebe.To,co tam vidím,mně vyděsí k smrti.Na stromě visí Matt,kolem krku má tlustý provaz a oči doširoka vytřeštěné a tam,ke by měl být nos a pusa je hluboká díra.Teď už já,s očima vytřeštěnými dokořán si tisknu ruce pevně k obličeji.Nenapadá mně,že by tu ještě mohl být ten,kdo to způsobil,ale mozek nmě v tu chvíli neposlouchá.V následující vteřině se rozječím na celé kolo,obracím se a rozbíhám se.Je mi jedno,kam běžím,hlavně pryč,pryč,pryč.....Běžím naprosto nenormální směrem,který byl snad nejhorší,který jsem si mohla vybrat.Vede to k jezeru mlh....tak tomu říkají všichni zdejší....Je to nebezpečné jezero.Říká se o něm,že v nich sídlí nějaké stvoření,které zabíjí lidi,kteří chodí po lese.Nikdy jsem si tam netroufla.Ale Matt se tomu vždy vysmál....nevěřil tomu.A teď na to krutě zaplatil.Konečně začínám trochu vnímat svoje okolí.Slyším dusající,těžké kroky,které mne pronásledují.Hlasitě vykřikuji a měním směr.Z pod větví vystupuje mlha,těžká,ledová,tmavá,nebezpečná....Ne,ne,ne,ne tam se dostat nesmím.Moje důvěra v mýty a různé vykládačky mi moc nepomáhá.,,Stůj!Stejně zemřeš."Nechápu,kde se ve mně bere odvaha,ale zastavuji a otáčím se.Předem mnou stojí dvoumetrový ,,přízrak"Má až neskutečně zjízvený obličej,tmavý plášť mu vlaje kolem těla a tmavé,mastné vlasy se mu lepí na tváře.Z hrdla mu vychází zvuky smíchu.Je udivený,pohrdlivý a projevu ještě nějakou emoci,kterou nedokáži rozeznat.Kolem něj se vznáší stejná mlha,která se vznáší kolem stromů,,Co po mně chcete?Nic jsem neprovedla!"Tentokrát se mu zhrdla ozývá nový smích.Ale je jiný,než předtím.Je až neskutečně nelidský....Smích se pomalu mění v řev.Musím si zakrýt uši,protože by mi ten zvuk zajisté protrhl bubínky.Vidím,že špičky stromů se pod tím zvukem až ohýbají.Po pár minutách přestává řvát.Teď se dívá na mně.Má dvě obrovské oči,které se skládají z několika barev.Jedna polovina je jasně modrá,což ta druhá je Temně rudá.Usmívá se na mne polovinou zjízvených úst.,,Ten tvůj přítel byl stejný hlupák."Promluvil hrdelním,drsný a hlubokým hlasem.On je skutečný,on tu je.Není to sen....co mám dělat?Ani nechápu kde se ve mně vzbudilo udělat následující věc.,,Nikdy mně nedostanete,ani dnes,ani zítra.Nikdy"Začíná se smát,napřahuje ke mně ruku,ale já se nehýbu,nemůžu,ale ani nechci.Pevně se soustředím na jeho ruku .už mi ji skoro pokládá na hlavu,což by byl konec mého života....Bojovně vystrkuji bradu.Začínají mně hrozně pálit oči.Nevím co se děje,ale z ničeho nic,se ozývá jeho k mému překvapení bolestný řev.Ruka,kterou jsem měla ještě před vteřinou,se mu začíná ulamovat.Všude stříká krev,ale ne na mně.Jako bych kolem sebe měla neviditelný štít,který mně před jeho krví chrání.Tam,kde dopadnou kapky krve,všechno usychá.Pořád na něj zírám,upřeně a naprosto soustředěně.Následek toho je,že celý puká a v příští chvíli je z něj je obláček páry.V tichu zní jeho poslední slova,,Tohle neskončilo!Jednou tě dostanu!"Povoluji a přestávám zírat tam,kde zmizel.Najednou cítím ostrou bolest v noze.Je to náhlá,ostrá bolest.Z poslední sil se sklání.Vidím že tam,kde jsem měla ještě rifle v celu zeje obrovská díra....a....a v kůži hluboká rána,ze které se řine krev.Na tohle už nemám sílu.Podvoluji se bolesti a upadám na zem.V příští chvíli jsem v mrákotách a o pár vteřin později,ztrácím vědomí.Poslední věc,kterou si pamatuji je něco teplého,co mně zvedlo do náruče......
Komentáře (0)