Osteinc 3.kapitola

Probouzím se a doufám,že všechno co jsem viděla,byl jen sen.....Ležím na něčem měkkém.Něco se mi dotýká obličeje a já se prudce posazuji,což jsem ale neměla dělat,protože mi hlavou hned projela ostrá bolest a pravděpodobně ten,koho jsem svou tvrdou hlavou trefila,na tom nebyl o moc líp.S prudkým sednutím jsem rovnou otevřela oči.Byla jsem v tmavé,teplé a až příliš moc vyplněné místnosti,ale působila útulně.
Dotyčný,kterého jsem trefila si něco tiskl k čelu.Najednou se ke mně otočil.Otevřel pusu a chystal se něco říct,ale nic mu zní nevyšlo jen zůstala ve tvaru O.Zíral na mně,jako bych spadla z Marsu.Co by se mnou mohlo být?Můj vzhled nebyla žádná bomba,i když jsem byla o mnoho jiná než ostatní spolužáci.Většinou jsem trávila v rohu třídy a tam si četla knížku.Neměla jsem to zapotřebí.Nechtěla jsem promluvit jako první a proto jsem čekala.Nakonec promluvil.,,Jak ti je?"Byla jsem tou jednoduchou otázkou zaskočená.....,,D-dobře"Nepatrně kývl.Znovu se rozhostilo ticho,které jsem protentokrát přerušila já.,,Kde to jsem?"
,,V bezpečí"Tak tohle mi vážně nestačí.Svoji myšlenku jsem hned proměnila v slova.,,Tobě nestačí jednoduchá odpověď,viď?"Dodal s nepatrným úsměvem.,,Ne,nestačí.Jak jsi mně našel?A kde?Co jsi tam dělal?"Pak jsem ještě dodala.,,Ty víš co to bylo...."Tohle nebyla otázka.Zavřel oči,ale hned je otevřel,otočil se ke mne a začal pomalu vyprávět....,,Našel jsem tě podle.....kouzla.Vím co je to co tě přepadlo v lese a ty jsi ho taky kouzlem zničila."Můj mozek začal pracovat a srdce se mi rychle rozbušilo.V puse jsem najednou měla sucho.Snažila jsem se polknout,ale neměla jsem co.Neznámý mi podal sklenici čisté a čiré vody.Zhluboka jsem se napila.,,Díky"Znovu kývl hlavou a znovu se rozhostilo ticho,které rušil zvuk kapek dopadající na střechu.Zase znovu jsem promluvila já.,,Jak se jmenuješ?"Chvíli se ještě zdálo,že ani neodpoví,ale nakonec ze sebe odpověď vytlačil.,,Will"
,,Fajn,já jsem Alex."Znovu pokýval hlavou,což mi už začínalo trochu lézt na nervy.,,Myslíš že by jsi mi konečně mohl říct co se děje?"Přešel ke stolu se dvěma židlemi a posadila se na jednu a rukou mi pokynul abych si sedla naproti němu.Zvedla jsem se z pohovky,která nešťastně zaprotestovala.Hned jak jsem usedla na židli se rozpovídal.,,Existují několik možností kouzel.A už dva způsoby znáš.Proměnlivou a duševní."Když viděl,že chci něco namítnout zvednutím ruky mně umlčel,takže jsem raději dál poslouchala.,,Duševní jsi použila ty,když jsi zastavila Marduka a ten používá proměnlivou,ale nejen tu,používá jich více,ale tuhle má od narození",,Kdo je Marduk?"Tuhle otázku jsem si nemohla odpustit.,,Vždyť to víš!"Hned mně to doklaplo a já dále mlčela.Will toho hned využil.,,Ty máš ale v sobě skrytou moc,tak velkou že by jsi ho byla schopna přemoci.Ty jsi ta,na kterou dlouho všichni čekají.Jsi TA která nás ho může zbavit.Chápeš jak jsi pro nás důležitá?"
Ne,nechápala jsem nic,ale místo toho abych to přiznala,jsem jen kývla.,,Ale"Namítla jsem.,,Jestli po mně jde ten...to tak jak se mám dostat zpět dom?!"Začala jsem trochu panikařit.Kolem vašeho domu je kruh,který tě chrání a....",,Kruh?A zdálo se mi to,nebo jsi použil přítomný čas?"Teď jsem vyskočila na nohy,tak prudce,že židle odletěla dozadu,kde se převrátila.Ale tomu jsem nevěnovala pozornost.Teď už jsem všechno dokonale chápala.Jsem v nebezpečí celý život a až teď jsem se o tom dozvěděla.Mozek mi pracoval na plné obrátky.,,Ty už to víš dlouho?!Nechal jsi mně jít po lese,kde mně málem zabilo..to...to monstrum?!"Chudák Will se přede mnou krčil na židli,dobře jsem věděla,jaká dokážu být když jsem takto rozzuřená.,,Zabilo Matta!Už ho nikdy......"Další slova jsem nemohla říct,protože slzy a vzlyky mně přemohly.Schoulila jsem se na zem ke zdi a tam začala usedavě vzlykat.Will,který už pravděpodobně pochopil,že bouřka je zažehnána se ke mně posadil a tiskl mne za ramena,zatímco já jsem mu máčela košili svými slzami.Ani nevím,jak dlouho jsme tam leželi,ale nakonec jsem únavou usnula.Probudily mně tiché hlasy,které se potichu v koutu místnosti hádaly.Pomalu jsem otevřela oči,hned jak mně Will zpozoroval,tak si ke mně sedl.,,Jak ti je?"Chlap,který stál na konci místnosti nás s hrůzou pozoroval.....tedy abych to upřesnila,mně.Will viděl,jak na něj zírám.A otočil se k němu.,,Svoje rozhodnutí neměním,Godriku!"Konečně jsem si Godrika začínala prohlížet víc,a ten pohled ve mně vyvolal hned několik emocí.Úžas,strach a i jiné,které jsem nedokázala pojmenovat.Godrik byl i nebyl člověk.Byl to.....kentaur.Od hlavy po pas byl člověk,stříbrné vlasy mu splívaly k ,,hřbetu"
V ruce držel trojzubec a od pasu dolů byl zvíře....kůň.,,Jsi blázen Williame,jen kvůli ní....."Odmlčel se,protože Will na něj začal zlostně zírat a zároveň se zvedl z pohovky na které jsem ležela.Venku z ničeho nic začalo pršet.Godrik jen vydal pohrdlivý zvuk a vyběhl s cinkáním podkoví ven do deště.Will se mezitím uklidnil,a znovu si sedl vedle mně.,,Wille?Kdo to byl"Asi nebyl nejlepší chvíle se ptát,ale připadalo mi,že je to důležité...,,Byl to....dá se říct náš,hmm....vládce."Teď se mi podíval do očí a pomalu začal mluvit.,,Alex,chceš se vrátit zpět domů?"Tahle otázka mně zaskočila,ale přesto jsem domů...k mému překvapení.....nechtěla.,,já nevím,říkal jsi,že mi hrozí nebezpečí.A....."Můžeme tě se pokusit dostat zpět,ale kdyby se to nepovedlo,musela by jsi zůstat tady.Navždycky."Chvíli bylo ticho,které rušilo jen bouchání kapek o střechu.,,Za zkoušku to stojí.A když se to nevydaří tak.....Chci to zkusit.Přikývl,stoupl si a hodil mi co si zeleného.Překvapeně jsem zamrkala.,,Je to oblečení.Převlékni se.Počkám venku."Usmál se a vyšel dvěřmi.Oblečení se skládalo z několika vrstev.Jako první šaty,které se podobaly rostlinám a na některých místech byly díry,které mi odhalovaly břicho a záda.Když jsem do nich byla nasoukaná,vzala jsem z postele něco tmavě hnědého a většího než šaty.Byl to plášť.Přehodila jsem ho přes sebe a pod krkem zacvakla sponu.Nakonec rukavice a vysoké hnědé boty.Přešla jsem k zrcadlu a nevěřila svým očím.Vypadala jsme úplně jinak,než se znám.Moje rysy byly ostřejší,oči větší a oči byly sytě modré,takovou modrou jsem se nikdy nesetkala......Také moje vlasy se změnily byly černé,že skoro až fialové.Byly jemné a husté.Zírala jsem na tu krásnou,půvabnou dívku,která se tak málo mně podobala.,,Bude to takto napořád?"Zašeptala jsem.,,Ano,tohle tvoje pravá tvář."Zašeptal mi tichý vánek do ucha.Myslela jsem,že žiji v jednotném,obyčejném světě,ale jak posledními hodinami zjišťuji to není pravda.Otevřela jsem dveře a oslepily mně paprsky slunce,ale ne žluté a zlaté.Ale paprsky,které hrály všemi barvami.