Bolest ...

…

Propadal se čím dál tím hloub do svého nitra. Jeho mysl mu uzavírala cestu ven. Byl sám svým vězněm. Neměl sílu se sebou bojovat. Neměl sílu, na nic. Nechal se obklopit tmou, kterou se nemohl bez pomoci dostat.
Svět lidí pro něj přestal existovat. Lidé, zvířata, jídlo, pití,… - vše zmizelo. Byly to nepodstatné součásti ničeho. Nepotřeboval je. Měl svůj svět. Svět, do kterého nikdo kromě něj nemohl. Nikdo necítil tak jako on, nikdo nežil jako on, nikdo nezažil to co on, nikdo neviděl tolik smrti, nikdo nezažil, aby někdo zemřel kvůli němu.
Trpěl. Trpěl tím, že žil. Přál si smrt. Vše co miloval mu zmizelo. Umíralo. Jeho přátelé, rodina… Lidé, na kterých mu záleží ubývá. Všichni umírali, kvůli němu. Mohl za to. Kvůli prokletí trpěli i oni, aniž by většina z nich věděla o co jde.
Tohle by nesnesl nikdo.
Celý jeho život se mu odehrával před očima. Roky strávené u pěstounů. Den kdy se poprvé setkal s tím, jež mu ničí život. Jeho přítel byl díky němu raněn. Málem zemřela přítelova sestra a opět kvůli němu. Pak potkal kmotra, kterého se snažil zabít v domnění, že je někdo jiný. Pak zemřel nevinný muž, a opět za to mohl on.
Běželo to jak na běžícím pásu. Kmotr, přítelova sestra, ten muž … Bylo toho moc. A za všechny ty mrtvé mohl on.

Nikdo mu nedokázal pomoci. Nikdo netušil co se s ním děje. Na co myslí, a za co všechno si dává vinu.

Tma v jeho mysli se stahovala a dusila ho. Nedovolovala mu dýchat, myslet, jíst. Nic z toho nebylo důležité.
Myšlenky se vytratily a teď existovalo prázdno. Duté prázdno bez myšlenek či slov. Lidské tělo bez mysli.

Lidé se na něj zpočátku snažili mluvit. Slyšel je, ale nerozuměl tomu co říkají. Neodpovídal. Vzdali to.

Po tvářích mu tekly slzy. Nedokázal je zarazit. Stékaly po tvářích a tvořily klikaté cestičky. Nepřestávaly, jen tekly. Slané slzy smutku, plnící jeho srdce. Srdce zničeného člověka, bez víry a naděje.

Strnule hleděla na toho, který působil dojmem sochy. Ale i socha působila živěji.
Jeho bledá a velmi pohublá tvář byla plná bolesti. Od ní měl do kůže vryté vrásky. V modrých očích byla prázdnota. Jakoby mu kdosi vysál duši. Byly mrtvé, ač on žil. Ani bolest jež byla v jeho srdci se v očích neobjevovala. Život se z nich vytratil, naděje i štěstí je opustily.

…