SBOHEM

Proč je život tak moc krutý, že mi vezme někoho, na kom mi moc záleží.. ?
Vezme mi něco, za co už nikdy nenajdu náhradu… ty tvoje krásně modré oči.
Ano… já vím, jsi jen kůň.. jen čtyřnohé, krásné zvíře, ale pro mě jsi víc… jsi mi vším.
Nikdo tu pro mě není stejně jako ty. Protože ty jsi vždycky u mého srdce… Každý cvalový krok cítíme oba. Každý krok, každý dech je mým i tvým zároveň!
Ano Mermere, nemůžu nic dělat, chtějí nás od sebe odtrhnout. Já ti budu asi chybět a budeš to ode mne považovat jako zradu… to že jsem tě nechala s cizími lidmi. Ale asi to tak má být, anebo si to alespoň hloupě nalhávám. Nalhávej si prosím také, ať nás to oba tolik nebolí.

Nikdo nedokáže pochopit ten pocit, když vás celý svět neslyší, a vy pak přijdete do stáje a ten kůň tam pořád je. Čeká na to, až ho pohladím, dám mu pamlsek a pusu na jeho krásnou tvář.
On tam je vždycky!

Pláču tu, protože vím, že až mi odjedeš, nebude tu ničí srdce, kterému nemusím nic říkat ale i přes to bude vědět jak mi je. Věděl jsi všechno, i to, co neví nikdo. Jsi pořád ukrytý v těch nejkrásnějších vzpomínkách a tam taky zůstaneš.

Nedokážu si představit, že jednou budu pomáhat tě nakládat do přepravníku, budu stát u toho, až se zavřou dveře, a to bude naposledy, kdy tě uvidím. Budu tě muset už naposledy pohladit a říct ti SBOHEM a dívat se za tím autem, které mi tě bude unášet…Vím, že takového koně jako jsi ty, už nepoznám, protože takový kůň už není. Jsi moje "bílá prdelka" a tak to zůstane.
Budou tu jiní koně, kteří se budou ucházet o tvé místo, ale neboj, ty vždycky budeš ten první a jediný, který si získal moje srdce!

Díky… za to že jsem tě poznala a za to, že jsi tu vždycky byl pro mě.