Drabble

„Nesmíš dát na mínění ostatních.“ Řekla mi moje matka právě ve chvíli, kdy se nacházela v tak dobře známé agónii. Ano, obě jsme věděli, že času už nemá mnoho. Kdo by to byl řekl do ženy tak vitální a společenské jako byla právě má matka. Večery, které strávila doma bych spočítala na prstech jedné ruky, ale milovala mne, i když svým vlastním způsobem. Už když jsem byla malá řešila velice obtížné dilema. Chtěla mě dobře zabezpečit, ale s prací dělnice neměla moc dobré vyhlídky. Proto přestala pracovat a začala chodit na večeře s velice zámožnými muži. Dnes už si nedělám iluze, že zůstalo u večeře, ale jako malá jsem to nechápala. Nechápala jsem, proč se vždy když se má matka vracela z „práce“ na chodbě ozývalo slovo filcka…