nečekaná reakce

Dorazila na místo. U baru bylo pár diváků. Vydýchla si, představení ještě nezačalo. Letmý pohled se zachytil o muže u baru. Vysoký, na krátko ostříhaný, k ní otočený zády, v dobře padnoucím obleku. Najednou se spustil dávno zapomenutý vzorec, až se ji rozbušilo srdce. Mohl by to být ... ?
Pak se ten muž otočil, a ona zjistila, že to nebyl on. Překvapili ji ty její reakce – rozbušení, naděje i smutek – vše tak náhle a nečekaně.
A již se jí v hlavě jak v kafe-mlejnku vrtěly vzpomínky. Neslyšela o něm již opravdu hodně dlouho. Vlastně něco málo jo, poslední Vánoce odepsal na SMS přání. Takže nejspíš ještě žije. Pořád ještě překvapená svým nečekaným rozbušením se přesunula ke vzpomínce na již druhou zimu po jejich rozchodu, kdy stála ve frontě na vlek a uvědomila si, že očima podvědomě pořád hledá v davu lyžařů jeho temeno hlavy. Tehdy jí to taky překvapilo, protože již druhým rokem žila s někým jiným.
A pak se začali objevovat další bublinky vzpomínek – jako šňůra perel. Lyžování na ledovci, podzim na Plitvických jezerech, výlety na Šumavu, společné stěhování a bydlení, pravidelný večerní rituál masírování chodidel, první společné milování za zvuků manter ...
Byl to v jejím životě vlastně první muž – přísný vegetarián. Do vzpomínek na něj neodmyslitelně patřilo i pozorování, jak každý den ráno, příp. na benzínkách u delších cest autem cvičí Pět Tibeťanů. I jak někdy provádí různé asány z hatajógy.
Zaplavila ji z těch vzpomínek radost a vděčnost. A taky touha potkat ho a mluvit s ním po létech. Pár vteřin v hlavě ...
a pak už začínalo představení a její pozornost přitáhly aktuálnější události.