WOO aneb opakování je matka moudrosti

"Plukovníku Carterová, okamžitě se dostavte do řídící místnosti." zazněl Walterův hlas v intercomu

Sam se neochotně zvedla z postele ve své ubikaci a zjistila, že její migréna je snad ještě horší,
než před půl hodinou. Vzala si prášek na bolest a vydala se do řídící místnosti.

"Co se děje?"
"SG-16 se zpozdila se svým hlášením o 4 hodiny. Na rádiové volání nereagují." řekl Walter
"A kde jsou?"
"Šli vystřídat SG-19 na P4X 639."
"Ahh, planeta s Antickým strojem času."
"Ano."
"To není dobré. Půjdu to říct generálu Ladnrymu." a vydala se po schodech do jeho kanceláře

Zaklepala na dveře, a když se ozvalo "dále" vešla dovnitř.

"Co potřebujete plukovníku?"
"Generále, hlídka z P4X 639 se nehlásí něco přes 4 hodiny."
"Ta Antická planeta? Se strojem času?"
"Ano, pane."
"No, SG-1 má poslední dobou trochu volnější program díky tomu, že nebezpečí ze strany Ori, Goa'uldů nebo Replikátorů pominulo. Běžte to tam zkontrolovat."
"A můžu jít i já?" ozval se známý hlas ze zasedačky

Sam s generálem tam přišli a spatřili člověka, kterého dlouhou dobu neviděli a vůbec by ho nečekali.

"Generále, moc ráda vás opět vidím!" řekla Sam s údivem a malými jiskřičkami v očích, když spatřila generála Jacka O'Neilla v celé svojí kráse
"Carterová, taky vás rád vidím. Hanku jak se máš?"
"Fajn, díky za optání. Co tady děláš?"
"Přijel jsem vás zkontrolovat." uculil se Jack, Sam se na něho upřeně podívala
"A taky se mi po vás všech trochu stýskalo, a když jsem zaslechl váš rozhovor… dlouho jsem nebyl na žádné misi."
"Jestli vás plukovník Carterová bude chtít s sebou, nemám námitky." a podíval se na Sam
"Carterová?" otočil se na ni se vší vážností Jack
"Jistě pane. Bude to pro nás pocta, když se k nám zase na chvíli přidáte."
"Jo. A kde je Mitchell?"
"Vzal si na pár dní volno. Na tuhle misi půjdete bez něho." informoval ho Hank
"Dobře pane, za hodinu vyrážíme." řekla Sam a odešla

o hodinu později v místnosti s bránou
"A kam vlastně jdeme?" zeptal se Jack zvědavě Sam
"Na P4X 639 pane."
"No to si snad děláte srandu!" zakňučel Jack
"Ne, pane."
"Co je na P4X 639?" zeptala se zvědavě Vala
"Je tam Antický stroj času." odpověděl jí Daniel
"A funguje?"
"Bohužel, vytváří pouze krátkodobou smyčku opakující se pořád dokola a dokola dokud to nevypneš." vysvětlil Daniel
"Strávili jsme v ní s Teal'cem spoustu času." řekl Jack
"Vskutku."
"SG-1, máte zelenou." ozval se generál

Jack, Sam, Daniel, Teal'c a Vala se otočili a prošli skrz.

o pár sekund na P4X 639
Členové SG-16 leželi nehybně poblíž brány. SG-1 se k nim rozběhla, aby vyzkoušeli, jestli dýchají.

"Žijí!" řekla s úlevou Sam
"Jsou pouze omráčeni." dodal Daniel
"Jo." řekl už nepřítomně Jack

Něco mu tady nehrálo. Opatrně se začal s Teal'cem přibližovat k přístroji. Nikoho neobjevili. Najednou všechny ozářilo červené světlo, které je omráčilo a upadli do bezvědomí.

Jako první se probudil Jack. Malátně se posadil a promnul si oči. Vedle sebe uviděl všechny ostatní a pokoušel se je probudit. Ale probudil pouze Valu.

"Generále, co se stalo?" a pomalu se začala zvedat
"Nevím, někdo nás omráčil. Musíme počkat, až se vzbudí ostatní. Zatím pojďte se mnou, trochu se tu porozhlédneme."

Jack se s Valou vydal k přístroji a uviděli menší obtloustlou postavu, jak manipuluje se symboly. Zbystřili, připravili si P-90 a Jack Vale naznačil, aby se ukryla.

"Hej, kdo jste?" křikl Jack schovaný za jedním ze sloupů

Postava se napřímila a pomalu otočila.

"Harry?"
"Jacku, rád tě zase vidím." řekl s úsměvem Maybourne
"Co tady k sakru děláš?" řekl Jack a vylezl s Valou zpoza sloupu
"Zjistil jsem, kde Antikové udělali chybu a zrovna se to chystám vyzkoušet."
"Tím, že to zapneš."
"Přesně."
"Víš, co se stalo minule?"
"Něco jsem o tom četl, ale to není podstatné. Nebo ty mi nevěříš?"
"Ne."
"Díky. Přejete si nějaký konkrétní den nebo rok?"
"Ne, Harry počkej…" zakřičel Jack a rozběhl se k němu

Ale než stačil cokoliv udělat, Harry stisknul aktivační tlačítko přesně ve chvíli, když se ho Jack, Vala a ještě jeden člověk pokusili zastavit. Osvítilo je bílé světlo, všechno zmizelo a byli pryč.

Jack otevřel oči a všiml si, že je zpět v SGC, v řídící místnosti, spolu se Sam, generálem Landrym a Walterem.

"Proto musíme začít používat modifikovanější verzi programu." skončil svoji řeč Walter
"Dobře, plukovník Carterová vám to později zkontroluje. Rozchod!" zavelel generál Landry

Jack zatím po celou dobu stál s otevřenou pusou a vykulenýma očima.

"To si snad ze mě děláte srandu." říkal si pod nos otráveně
"Děje se něco, pane?" zeptala se Sam
"Ano, děje. Musíme si promluvit. Jdete na kafe?"
"Proč ne." řekla s úsměvem

A vydali se do kantýny.

"Co se děje, pane?"
"Carterová, jsem si téměř jistý, že se opět nacházíme v časové smyčce." řekl s naprosto vážným obličejem
"Ale pane, to není možné. Na planetě máme 24 hodin SG tým, aby se neopakovalo to, co se nám minule stalo."
"Omráčil je stejně jako později nás."
"A kdo?"
"Maybourne."
"Cože? Jak?"
"Nemám tušení, ale musíme to co nejrychleji vypnout. Nehodlám vám to tady vysvětlovat každých 10 hodin znovu."
"Ano pane. Daniel by měl mít u sebe kombinaci, která stroj času vypne."
"To je dobrá zpráva."

Zvedl se a vydal se za ním.

"Ahoj Danieli."
"Ahoj.. Jacku, co tady děláš?"
"No, původně jsem vás přijel zkontrolovat, to jsem ale netušil, že Mayborne aktivuje stroj času Antiků na P4X 639 a tím opět spustí časovou smyčku. Carterová říkala, že máš u sebe kombinaci, která ten stroj vypne."
"Jo, mám ji. To je ale smůla."
"Co?"
"Že nejsem taky jednou jedním z těch, co jsou v ní a všechno si pamatují."
"Tomu teda říkám smůla…"
"Ty to nechápeš, všichni nepřátelé, co nás kdy ohrožovali, jsou poraženi a Whraity hlídá Atlantida v Pegasu. Ten, kdo je teď uvězněný má vlastně výhodu a může si to užívat. Alespoň párkrát. Být tebou nevypínal bych to hned napoprvé. Prezident ti to nedovolí víckrát spustit a pravděpodobně bude stroj po vypnutí zničen. Máš poslední šanci."
"Teda Danieli, tohle bych od tebe nečekal. Popravdě proč to nezkusit. Co se může stát, když si to párkrát zopákneme? Musím najít Valu. Uvidíme se později."
"Počkej, Vala je v ní taky?" řekl vyděšeně Daniel

To už ho ale Jack neslyšel. Běžel chodbami SGC přímo k ubikaci Valy. Zaklepal na dveře.

"Dále." ozvalo se zevnitř
"Generále?"
"Určitě jste si všimla toho náhlého přesunu zpět do SGC."
"Jo. Můžete mi vysvětlit, co se tady děje?"
"To je dlouhý příběh, zeptejte se Daniela." a už si to upaloval pryč

Vala jen s nechápavým pohledem vlezla zpět do postele s tím, že za Danielem zaskočí později.

Jack zrovna procházel kolem Landryho kanceláře. Chtěl jít do kantýny, ale všiml si Sam, která stála u generála.

Čekal na vhodnou příležitost už nějakou dobu a ta se mu právě naskytla. Zbývalo jen pár minut do konce smyčky. Chystal se zopakovat to, co udělal před 9 lety. Při pomyšlení na to se usmál. I když mu přišlo trochu líto, že nemůže udělat znovu takovou vylomeninu generálovi Hammondovi , ale oproti tomu byl zvědavý, jak bude reagovat Landry. Už jen 2 minuty do konce.

Vrazil do Landryho kanceláře a přitiskl si Sam k sobě. Hluboce se jí zadíval do očí a poté ji vášnivě políbil. Landry na ně vyjeveně koukal a potom se usmál. Pomyslel na to, že Jack nemá rozum a zdvořile se otočil. V tu chvíli se objevilo bílé světlo, které je oslepilo a všehno zmizelo.

"Proto musíme začít používat modifikovanější verzi programu." řekl Walter
"Dobře, plukovník Carterová vám to později zkontroluje. Rozchod!" zavelel generál

Jack se podíval na Sam a zajiskřilo mu v očích. Vycítila jeho pohled a nejprve se na něj podívala, letmo se usmála, ale hned uhnula a odešla z řídící místnosti. Byla zabraná do svých myšlenek, že
se srazila s Valou, která běžela, jak nejrychleji uměla za Jackem.

"Generále, co se to zase stalo? Daniel mi právě vyprávěl jeden váš zážitek z mise na P4X - bůh ví co a najednou se objevilo bílé světlo a já jsem se ocitla zpátky ve své ubikaci."
"Pojďte se mnou. Řeknu vám zbytek." a vydali se do kantýny

"No to je bezva!" řekla nadšeně Vala "Takže si teď vlastně můžu dělat co chci."
"V podstatě… jo. Stejně za 10 hodin se vše vrátí do normálu."
"Nevadí." dodala a už si dál Jacka nevšímala a odešla někam pryč

Jack zatím jen tak seděl a vymýšlel různé vylomeniny, které by mohl vyzkoušet. Potom ho napadla jedna tak šílená, že se pro sebe musel začít smát.

A zrovna mu Sam přišla do rány. Nikdo jiný už v kantýně nebyl, což mu přišlo vhod. Schoval se za stůl, aby ho Sam hned neviděla. Povedlo se. Nevšimla si ho. Šla si pro něco dobrého. V tu dobu byla k Jackovi otočená zády. Využil příležitosti, vzal si do ruky hořčici a stříkl na Sam. S úlekem se otočila a když si všimla vysmátého Jacka na nic nečekala, chytla po prvním kečupu, který uviděla a zasadila mu přesnou ránu do obličeje. Nejprve se trochu lekl, nečekal, že se Sam tak dobře trefí, ale neubránil se smíchu a skryl se za stůl, aby nedostal další. A Sam se taky skryla za jedním z protějších stolů.

"Nevím sice, co to má znamenat generále, ale tato alternativa výcviku by se dala využít pro výcvik nováčků."
"Na nic jiného jsem nemyslel. Budu to muset Landrymu doporučit. A jsem Jack." řekl a nenápadně se posunul o jeden stůl blíž k Sam
"Výborně. A jak zjistíme, kdo vyhrál?"
"Až jeden z nás získá známky toho druhého."
"Ale to by bylo moc jednoduché."
"Co navrhuješ Sam?"
"No, nesmíme být zasáhnutí víc než třikrát a ještě musíme známky donést generálu Landrymu.
"Dobře."

Jacka překvapilo Samino jednání. Za normálních okolností by na nic takového nepřistoupila. Napadlo ho jen jediné vysvětlení. Je také ve smyčce. Pamatuje si vše. Včetně toho polibku. V tu chvíli si uvědomil, že ho pěkně doběhla, ale podruhé už jí to nedovolí. Opatrně vykoukl zpoza stolu a ihned schytal další zásah kečupem. Sam moc dobře věděla jak myslí.

"A jaká bude cena pro vítěze?" křikla na něho
"Když vyhraju já, pojedeš se mnou na 14 dní na ryby bez mobilu a odmlouvání."
"Tvrdá cena za porážku. A když já, budeš se mnou pracovat 14 dní v laboratoři. Pokoušíme se okopírovat antickou technologii štítů, podle těch, které jsou na Atlantidě.
"Dobře." řekl nejistě

Moc dobře oba věděli, že si navzájem dali ty nejtvrdší možné tresty. I přesto, že tak jako tak budou 14 dní spolu. Sam nevydrží víc jak pár dní nepracovat a Jack nebude rozumět jediné věci, co se udělá a unudí se k smrti.

Teď se k útoku rozhodla Sam. Hbitým pohybem se dostala k Jackovi, strhla mu známky a rychle se schovala za nejbližší stůl. Jack ji ani jednou netrefil, za to jí nepozorovaně strhl známky. Nikdo z nich se neodvážil znovu vykouknout a Sam se potichu snažila o ústup ke dveřím. Jack ji ale zasáhl, využil toho, že se snažila skrýt a sám se dostal ven z kantýny. Vydala se za ním, ale bylo hodně nepravděpodobné, že ho dohoní.

"Danieli?" řekla Vala, když vrazila do jeho laborky
"Vypni to. Kde jsi to vlastně vzala?"
"Jsem bůh." a nadřazeně se usmála
"Valo..."
"Tak dobře, vypínám.

Našla si jeden svůj starý oblek. A neodolala.

"Co se děje?"
"No, jen jsme uvězněni v časové smyčce, tak se snažím nějak zabavit..."
"Cože? Už zas?"
"To, ty jsi poradil generálovi O'Neillovi, ať ještě nechá ten přístroj zaplej."
"Vážně?"
"Jo... to mi, ale taky dává nečekané příležitosti."
"Jo?"
"Jo, aspoň budu vědět jak zareaguješ..."
"Na co?"

Ale Vala už nic neřekla, pomalu se k němu přiblížila a políbila ho...

Jack běžel jako o život. K Hankovi do kanceláře už to neměl daleko. Proběhl přes řídící místnost a všiml si, že Hank stojí v místnosti s bránou. Rychle se obrátil a skoro se srazil se Sam. Jí to okamžitě došlo a nakonec vrazili generálovi do ruky známky společně.

"To není fér." řekl udýchaný Jack
"Ale je." dodala Sam s úsměvem
"Můžete mi vysvětlit, co se to tady děje?" a díval se z jednoho na druhého

Nejprve na generála jen tak tupě zírali, ale potom, když si uvědomili, že jsou celí od kečupu a hořčice, udýchaní a ještě je pozoruje půlka SGC, museli se začít smát.
"Je tady něco k smíchu?" řekl už napůl s úsměvem Hank

Neměl rád, když nechápal čemu se smějí, ale už sama tahle scéna o sobě byla dostatečně vtipná, že se k nim přidal.

"Ale teď vážně, co se děje?"
"Když ti to vysvětlím, stejně to za pár hodin zapomeneš. Nemám pravdu Sam?"
"Ano Jacku. Časová smyčka za pár minut skončí a nikdo si tohle… nebude… pamatovat. A pane bože!"

Uvědomila si svoji chybu, ale už bylo pozdě na to, aby to vzala zpět.

"A mám tě!" řekl s radostí Jack
"Kdy jste se to dozvěděl pane?"

Nemohl si nevšimnout její náhlé změny.

"Ale no tak Sam…" ale když viděl jak je neústupná "Od začátku té naší bitvy."
"Pane… omlouvám se." řekla s absolutně vážnou tváří a se slzami na krajíčku, poté odešla

Jack chtěl jít za ním ale Hank ho zastavil.

"Nevím sice o co tady jde, ale nech ji na chvíli o samotě."

Jack nic neřekl a odešel také pryč.Šel si to rovnou k Danielovi.

"Danieli! Potřebuji kombinaci, která vypne antický stroj času na P4…"
"Já vím."
"Jo?"
"Byla tu Vala."
"A?"
"Co?"
"Nic."
"Cos myslel tím a?"
"Nic, dej mi tu kombinaci."

Daniel mu ji dal na malém kousku papíru a Jack se vrátil zpět do řídící místnosti.

"Waltere, zadejte adresu P4X 639."
"Ano pane."

Na planetě bylo horko jako obvykle. Jack přišel až k přístroji a nikde nikdo. Najednou se od jednoho sloupu ozval slabý hlas.

"Ahoj Jacku!"
"Harry. Tak co? Vyšlo ti to s tím strojem času?" rýpnul si Jack
"Nech toho. Vážně jsem si myslel, že jsem to vyřešil."
"No… očividně je někde problém."
"Jo. Došlo mi, že to byla blbost."
"To brzo…"
"Jenže to teď nejde vypnout."
"Vidíš? Co jsem ti říkal…"
"Mohl bys toho nechat a konečně to vypnout?"
"No, jo už jdu na to." řekl otráveně Jack

A v tu chvíli, kdy chtěl začít zadávat kombinaci se stroj aktivoval, objevilo se bílé oslepující světlo a všechno opět zmizelo.

"Proto musíme začít používat modifikovanější verzi programu." řekl Walter
"Dobře, plukovník Carterová vám to později zkontroluje. Rozchod. Waltere, pojďte prosím se mnou."
"Ano, pane."

Jack se smutným pohledem díval na Sam. Nejdříve se jeho pohledu vyhýbala jak mohla, ale nešlo to. Pohlédla mu do očí a po tváři se jí spustila slza. Jackovi to trhalo srdce. Přistoupil k ní. A jemným pohybem ruky ji setřel.

"Pane, omlouvám se. Neměla jsem žádné právo…"
"Sam, to je v pořádku. Taky jsem k vám nebyl zrovna upřímný."

Sam si všimla té narážky na polibek, ale už ho tím nechtěla trápit.
"Myslím, že je načase přístroj navždy vypnout."
"Jo, zajdu k Danielovi pro kombinaci."
"Dobře, počkám vás u brány."

Dohromady prošli na druhou stranu a spolu s Maybournem zadali správnou kombinaci a přístroj vypli.

"Tak, nikdo už to nesmí nikdy zapnout." řekl rozhodně Sam¨
"A nebude to škoda?" zeptal se Harry
"Ne!" odpověděli jednohlasně Jack a Sam

Maybourne smutně sklopil oči a poté přemluvil Jacka, aby ho nechal jít. Ti dva se potom vrátili do SGC.

"Sam, nezajdeme na něco dobrého do kantýny?"
"Pokud po mě nezačnete stříkat hořčicí, tak ano." řekla s úsměvem

Jack s jablečným koláčem a Sam s modrým želé si sedli k jednomu ze stolů.

"Víte, Sam… můžu vám tak říkat?"
"Jistě pane."
"Jacku."
"Dobře, Jacku."
"Nedořešili jsme, kdo vyhrál a prohrál v té naší… bitvě."
"No… myslím, že je to nerozhodně."
"Jo, no a jak to teda uděláme s výhrou?"
"Půl napůl? Týden budeme v laboratoři a týden na rybách?"
"Mám jiný návrh. A lepší. Co ten týden v laboratoři vynechat? Pojedeme jenom na ryby." a Jack udělal psí oči

Sam chvíli nic neříkala. Opravdu chtěla nechat Jacka potrápit v laboratoři. Aspoň na chvíli. Ale nakonec teda souhlasila.

"Dobře, pojedu."

A tak Jack a Sam jeli na týden do Minnesoty chytat ryby. Celý týden si pořádně užívali.

Jen ve čtvrtek z nenadání přenesli Sam na Daelala, aby jim pomohla něco poupravit. Naštvaný Jack zavolal prezidentovi a náležitě mu vyčetl, že ani o dovolené nemají od práce klid a jestli mu Sam ještě někdy nečekaně přenesou, vezme ji na dovolenou někam na druhý konec Mléčné dráhy na planetu bez brány. Po hodině Sam přenesli zpět se zprávou, že mají ještě jeden týden volna navíc. A když se po 14 dnech vrátili do SGC, už to nebyli jen generál a plukovník, nadřízený a podřízený. Byli to dva obyčejní lidé, kteří mají lásku toho druhého. Navždy.

The End