Pohádka o slušné holčičce

Jednoho dne potkala jednoho úplně normálního kluka v ničem zajímavém, typický vesnický buran. Začali si psát, a nějak si čím dál více rozuměli a přišli na to, že oba zažili mnoho zklamání v lásce. Když už si tak psali asi 4 měsíce, tak se rozhodli, že spolu zajdou ven. Byl to skvělý nápad, oba byli moc šťastní a vůbec nic jim nechybělo, dobrá společnost udělala své. Po pár schůzkách spolu začali chodit ven jako pár. Začátky sice byly kruté, ale on věděl, že má skvělou holku, která by mu nikdy nebyla nevěrná a nikdy by mu nelhala. Inu stalo se tak jednou, dvakrát, on ji to odpustil, jelikož se vždy přiznala. Pak spolu byli moc šťastní, až na občasné neshody a nedorozumění a na to, že denně básnila o jiných. Však ona by nikdy nedokázala zahnout, byla to přece jen věrná holka, která od 14 let rozvrácela a ničila cizí rodiny, jen pro vlastní požitek...
Pár lidí ji vidělo při činu, ale ona všem tvrdila, že s nikým nic nemá, jak by přece jen tak věrná a upřímná holka, která si to rozdá s každým kdo na ni mrkne, jen mohla zahnout ... Tak ji ten optimistický klučina s věčně otevřenýma očima a s velkým darem, který by mu záviděl celý svět, vidět vše tak jak je a vždy jak se zamiluje, nikdy nevidět nic přes růžové brýle, nevěřil a seřval ji a ona se mu nakonec zase přiznala. Bohužel nemělo to dobrý dopad, jelikož jich bylo celkem pět kluků, od šestnácti do pětatřiceti. Jeden feťák, druhý napůl homosexuál, druhý skolny k fetování, další otec dvou dětí.. A pokud Amélie ještě žije, což pochybuju, tak někde rozveseluje ty bezpečné a české dálnice, kde není nikde ani živáčka, krom aut, takže ji tam konkurence rozhodně nehrozí. Konečně si holka splnila sen ...