Je to fuška. Co? Sebevražda.

Pára v koupelně zamlžila zdrcadlo.Podívá se do něj. Vrací mu pouze odraz jeho tváře, jen růžovou masu bez očí a rtů, jen přelud. Proud vody dopadá na dno vany. Chromovaný kohoutek se v měkkém světle leskne. Opře se dlaněmi o okraj vany. Uvažuje, na tváři má lehký, téměř nepostřehnutelný úsměv. Napřímí se.Pomalu se svléká. Triko, kalhoty, slipy. Nahne se nad vanu, zatáhne kohoutek, pára mu mazlivě pohladí tváře. Zatočí se mu hlava. Slyší tikot hodin z vedlejšího pokoje. Slyší smích z bytu o patro níž. Sbírá odvahu, pak zhasne. Vleze do vany. Horká voda mu sevře kotníky a popálí lýtka. Nevšímá si toho a pomalu si lehá. Zavře oči a schová hlavu pod vodu. Ticho, jen šumění krve ve spáncích. Vynoří se z vody, otevře oči a otře si obličej.Rozsvítí. Podívá se na dlaně.Kůže na prstech je zkrabacená. Vodní hladina opětuje jeho zamyšlený modrý, téměř černý pohled. Sáhne rychle na umyvadlo. Z voskového papíru vytáhne žiletku, rozpůlí ji. Jeho přerývavý dech se láme o umakartové stěny a připadá mu nesnesitelně hlasitý. Zadrží ho a zaposlouchá se. Je klid. Dívá se na svá hubená zápěstí. Stačí jediný tah, jediný okamžik, jediné rozhodnutí. Přikládá žiletku ke kůži, která se pod ostřím lehce napne. Sbírá odvahu.Zavírá oči. Tep na stotřiceti, hučení v uších. Zabušení na dveře. " Žiješ? Vylez z tý vany, chci se taky vykoupat, nejseš tu sám. Dělej!"
Lekne se, otevře oči a prudce vydechne. Žiletka se zakousne do masa a pak spadne do vany. Teče mu krev a kreslí na hladinu vody Rorschachovy obrazce.
Omámeně se podívá na ránu. Není hluboká, jen škrábnutí. Přitiskne své rty na poraněné místo a ústa mu zaplní sladká měděná pachuť.
"Jo, žiju." Zabručí. " Ještě pořád." Dodá pro sebe. Polkne. Vytáhne zátku a vodní vír unese jeho odvahu do odpadu. Zvedne se, vyloví žiletku a zabalí ji zpět do papíru. Povzdechne si. Tak zase někdy jindy,no.