Sestry O'Neillovy

„Jacku,“zakřičela Sam a předklonila se.
Rukou si držela své ohromné břicho.
„Sam, co se děje,“přiběhl hned Jack a když Sam uviděl, přes tvář mu přelétla stopa vyděšení.
„Myslím…,“vyrazila ze sebe Sam, „že mi …praskla voda. Začínají mi kontrakce, Jacku,“
Jack vyvalil oči, zhluboka se nadechl a snažil se nezmatkovat. Nedařilo se mu to. Zůstal stát jako solný sloup a sledoval úpějící Sam. Nemohl se ani pohnout.
„Jacku,“zeptala se Sam a tím ho probrala.
„Neboj, lásko. O všechno se postarám,“řekl Jack a šel k ní.
Hladil ji po vlasech a po zádech.
„Tak my budeme mít miminko…Já budu táta…My budeme mít…,“mumlal si pro sebe a nepřestával Sam hladit s potměšilým úsměvem na tváři.
„Jacku,“zakřičela tentokrát Sam.
Generál Jack O’Neill, který toho zažil ve službě tolik a zvládl nespočet ožehavých situací, jí teď připadal neskutečně opožděný. Copak neviděl, že sotva stojí?
„Jo, hned Sam…už běžím…,“křikl a rozeběhl se do ložnice, kde byla připravená taška do nemocnice.
Přesto se cestou neubránil šťastnému úsměvu a neustále si opakoval, že bude táta. Sebral tašku a vběhl zpátky do obýváku. Sam tam pořád stála skloněná a opírala se o zeď. Nejradši by ji teď pozoroval, vychutnal si ještě pár okamžiků, kdy má jeho manželka to krásné kulaté bříško, které jí tak strašně slušelo. Jenže věděl, že není čas. Teď musel spěchat. Přišel tedy k Sam, její ruku přehodil přes své rameno, objal ji kolem zad a pomalými krůčky se ji snažil dopravit ke dveřím. Sam byla statečná. Snažila se, co to šlo. Přesto byla moc slabá na to, aby cestu zvládla bez Jackovy pomoci. Vyšli ze dveří. Jack Sam opřel o zeď a pořádně zamkl. Zkontroloval dveře a opět se ujal své těhotné ženy.
„No tak Sam, pojď. To bude dobré, za chvíli jsme tam,“snažil se ji uklidnit a pomáhal jí ze schodů.
„Kampak sousede,“zamával starý mládenec Steve, který bydlel vedle.
„Jedeme rodit. Já budu táta,“křikl na něj Jack a na chvíli se zastavil.
Steve se zarazil a rozeběhl se k nim.
„Můžu s něčím pomoct,“zeptal se a vystrašeně se podíval na Samino obrovské břicho.
Jack nezaváhal. Hodil mu do ruky tašku a oběma rukama teď objal Sam. Neváhal ani chvíli. Došli k autu, Jack odemkl, posadil Sam, vzal od Steva tašku, hodil ji na zadní sedadlo vedle Sam a nasedl.
„Hodně štěstí,“slyšel ještě volat Steva, když vyjížděl na silnici.
Zatroubil na něj na náznak odpovědi a vydal se směrem do nemocnice. Vzpomněl si, kolikrát tuhle cestu už absolvovali. Sam brala těhotenství vážně. Nechtěla nic podcenit. A proto, ještě než měla před porodem, zkoušeli si tuhle trasu k nemocnici. Zkoumali, jestli se nemůže stát, že bude zácpa nebo podobně. Pro jistotu naplánovali ještě dvě další trasy. Jack tohle plánování nechápal. Dnes však byl za něj rád. Cítil se mnohem jistější. A jistotu - tu teď potřeboval ze všeho nejvíce.
Neustále se na Sam otáčel, kontroloval ji, jestli je v pořádku. Ptal se jak jí je, jestli něco nepotřebuje. Sam ho obdařila šťastným úsměvem a pohladila si bříško. Vypadala spokojeně, i když měla ohromné bolesti. Snažila se ale dýchat správně, jak ji to učili v poradně, kam chodila. I tenhle trénink se vyplatil. Těšila se už na miminko. Nenechali si říct, co to bude. Oba měli rádi překvapení a shodli se, že budou mít mnohem větší radost, když dostanou takové malé překvapení.
Jack zajel na parkoviště k nemocnici. Oběhl auto, vyndal tašku a hodil si ji přes rameno. Pak pomohl Sam vystoupit. Pevně se ho držela. Měla v něj absolutní důvěru. Jack Sam opět šikovně chytil, přibouchl dveře od auta a neztrácel čas se zamykáním. Bylo mu to v tuto chvíli jedno. Měl důležitější povinnosti. Dovedl Sam na recepci, kde nahlásil, že jeho žena rodí. Sestra okamžitě zavolala Samina doktora a nechala pro ni přivézt vozík. Sam si s úlevou sedla. Jack jí však stále tiskl ruku, nechtěl se od ní vzdalovat. Už nikdy. Domluvili se, že bude i u porodu. Věděl, že Sam bude mnohem jistější a klidnější. I jemu to přinese klid. A především – být u zrodu svého dítěte – to mu připadalo naprosto kouzelné!
Doktor Sam odvezl. Požádal Jacka, aby chvíli počkal, Sam musí ještě podstoupit nějaká vyšetření. Uplynulo to rychle. A najednou už se jelo na sál! Sam funěla, byla zborcená potem, ale v očích měla štěstí a očekávání. Jack oděn do nemocničního a sterilního oděvu ji nepouštěl. Drtila mu ruku. Ale stálo to za to. Po dovezení na sál, Sam začala ihned rodit. Po jedné hodině přišla na svět holčička – Ashley. Sam se radostí rozplakala. Natahovala se po miminku, ale sestřička ho zatím odebrala. Jack se zasněně díval na tvář své dcery. A pak …
„Maminko, mám pro vás jednu šokující zprávu,“řekl doktor a významně se podíval na sestru.
„Co se děje, doktore? Je něco špatně…a malá? Co je s ní,“rozvzlykala se Sam a stiskla Jackovu roku ještě pevněji.
„Ne, nebojte se. Tahle zpráva je totiž dobrá. Za chvíli se vám totiž narodí druhé miminko,“usmál se doktor.
Sam s Jackem se na sebe vyděšeně podívali. Takže oni budou mít dvojčata?
Po dvou hodinách přišla na svět Sarah.

******************************************************
Po 22 letech

„Jacku, no tak pojď už. Jídlo bude studené,“zakřičela již po několikáté Sam.
Jack byl nahoře a lepil modely lodí. V posledních letech tomuto koníčku naprosto propadl. Jejich ložnice se naplnila křižníky, čluny, dopravními loděmi i tankery. Děvčata už byla téměř dospělá, nepotřebovala tolik péče a Jack to těžce nesl. Nedokázal se odpoutat od svých milovaných dcer. Miloval je nejvíc na světě. Byly mu vším. Jenže vyrostly až moc rychle. Utíkal tedy před touto skutečností do své kobky vedle ložnice a tam si rovnal myšlenky. Po několika hodinách vyšel vždy odpočatý a klidný. Což všechny členky rodiny ocenily.
„Jacku! Mám si tam pro tebe dojít,“zavolala netrpělivě Sam a začala nandávat jídlo svým dcerám.
„A takhle je to pořád. Já mu ty jeho lodě už jednou vyhodím. Nestačí, že všude zabírají prostor a chytají prach…“
Ashley pohladila Sam po hřbetu ruky. Byla celá po ní. Jako by Sam z oka vypadla. Světlé vlasy a modré oči z ní činily anděla. Byla moc krásná. Na každém prstu mohla mít deset mužů. Jenže ona dávala přednost studiu. I v tomhle byla po Sam. Šla jí matematika a fyzika. Už na základní škole našla v tomto oboru zalíbení. Rozhodla se, že jednou bude stejná jako její máma. Obdivovala ji pro její píli a chytrost. Věřila, že jednou to dotáhne tam, co Sam. A měla k tomu dobře našlápnuto. Bylo to inteligentní děvče, které si každý pochvaloval. Vysoká škola, kam nastoupila jen před několika měsíci, pro ni byla jistá volba. Chtěla být vědcem. Často se kvůli tomu dostávala do sporů s tátou Jackem. Představoval si ji trochu jinak. Dával jí najevo, že věda pro něj není žádný obor a utahoval si z ní. Když byla mladší, uráželo ji to a mrzelo. Dokázala se s otcem hádat celé hodiny o tom, jak je věda důležitá. Nikdy nevyhrála. Jack to nepřipustil. Odcházela se pak vybrečet do svého pokoje. Měla pocit, že ji táta nemá rád. Přišlo jí, že Sarah je pro něj ta oblíbenkyně. Byla totiž jejím přesným opakem. Zatímco Ashley měla ráda matematiku, Sarah si vždy nejvíce vychvalovala tělocvik. Prý jen to je předmět s budoucností. Když Ashley četla doma knihy a pozorovala hvězdy, Sarah si hrála venku s Jackem na vojáky nebo s míčem. Zatímco ona byla malé křehké děvče s andělským vzhledem a vyjeveným pohledem, její sestra byla velká a divoká. Neváhala se prát s kluky, byla samostatná a toužila se stát vojákem. Měla spíše chlapeckou postavu, tmavé vlasy ostříhané nakrátko a ty rošťácké hnědé oči po svém tátovi. Ashley na ni často žárlila, dokonce uvažovala o tom, že jí udělá ze života peklo. Chtěla, aby ji táta měl taky rád! Nechtěla být tou druhou! Když však byla starší, pochopila, že tohle je hloupost. Žádný rodič si nerozdělí své děti na to oblíbené a neoblíbené. Sam s Jackem je měli rádi obě stejně. Jen každý trávil více času s tou, se kterou si rozuměl více.
„Klid mami,“řekla Ashley. „Víš přece, jaký táta je. Sebrala bys mu jeho lodičky a jemu by začalo šplouchat na maják.“
Všechny se rozesmály. Sam se však znovu zachmuřila.
„Já vím. Jenže Sarah nám chce říct něco důležitého a on si radši někde lepí nějaké blbosti…“
Ani to nedořekla a na schodech se ozvaly blížící se kroky.
„Slyšel jsem snad něco o svých lodích,“vběhl Jack do kuchyně a na tváři mu pohrával šibalský úsměv.
Sam se na něj usmála a spojenecky mrkla na dcery. Pak se začaly všechny smát.
„No, no, no…doufám, že se takhle nebavíte na můj účet,“zahrozil Jack a posadil se.
Sam mu nandala a posadila se. Usmála se na svou rodinu a vybídla Sarah ke slovu.
„Ehm…nevím, jak bych začala. Prostě bych vám chtěla říct něco moc důležitého. Já…,“rozhlédla se nervózně kolem a najednou měla v krku těžký knedlík.
Jack se vidličkou nimral v jídle a snažil se ignorovat kručící žaludek, aby se mohl věnovat své dceři.
„Pokračuj. Sarah. Co nám chceš říct?“ Sam hořela zvědavostí.
„No…já… víte, jak jsem o prázdninách byla na té brigádě ve Washingtonu? Potkala jsem tam skvělého chlapce…“
Jack přestal šťouchat brambory a zdvihl oči. Upřeně teď na Sarah zíral.
„No a…my …prostě se máme moc rádi,“oddechla si Sarah.
„To je pěkné Sarah. A to je ta „strašně důležitá věc“? Že naše holčička se zamilovala,“rozesmál se Jack, kterému tenhle moment přišel zbytečný. Už dávno přece nebyla ve věku, kdy by se jim musela svěřovat o svých aférkách.
„Není to všechno. Já totiž…Vídali jsme se často i po prázdninách. Volali jsme si a on za mnou někdy jezdil. A teď se dokonce bude stěhovat sem.“
„To je skvělé, ne“vložila se do hovoru i Ashley. I když ona neměla na nic takového myšlenky, sestře to přála.
„Jo, je to bezva. Jde o to, že my…Je to asi měsíc, co jsme se zasnoubili,“vydechla Sarah. „Budu se vdávat.“
Vyřkla to slovo a v místnosti se rozhostilo ticho. První, kdo prolomil ticho, byla Ashley.
„Ááááá…ségra ty se budeš vdávat! Gratuluji,“zvolala a naklonila se přes celý stůl, aby sestru vřele objala. „Tak já půjdu za družičku!“
Zatímco Ashley se radovala, Jack lapal po dechu a vyměňoval si se Sam nechápavé pohledy.
„Ty se ale nemůžeš vdávat…,“vyřkl nakonec.
Přitáhnul tím na sebe pohledy všech žen jeho rodiny. Sarah se dívala vyděšeně, Ashley naštvaně a Sam nechápavě.
„Cože? Proč by jako nemohla,“zeptala se Ashley a založila si bojovně ruce na prsou. Byla zvyklá na dohady s tátou a neváhala se do nich pustit ani teď.
„No…je přece…jsi přece moc mladá, Sarah. Máš celý život před sebou. Co když – ten chlap – není ten pravý?“
„Tati! Nejsem mladá. Je mi dvacetdva let.“
„No právě…vždyť jsi ještě skoro dítě. A chceš se vdávat.“ Jack se srdečně rozesmál.
Vysloužil si tím odmítavý pohled Sam.
„Jacku, ona už ale není dítě. Je to dospělá žena,“odporovala mu.
„Dospělá? To by si nechtěla brát prvního ňoumu, který jí vlezl pod nohy,“ smál se stále Jack.
„Tohle vážně nemusím poslouchat. Odcházím do svého pokoje,“řekla Sarah a zvedla se. Otočila se na podpatku a za chvíli byl slyšet jen dusot podpatků, jak vybíhala schody. Ukončila to prásknutím dveří.
„To jsi přehnal, tati,“ řekla Ashley, úhledně složila ubrousek na talíř a zvedla se k odchodu.
Byly slyšet i její kroky po schodech a následné klepání na dveře.
U stolu se rozhostilo ticho. Sam na Jacka nevěřícně zírala. V jejích očích byla výčitka. Nejradši by svému manželovi nafackovala. Jack se na ni podíval, ale to co jí četl v obličeji, ho nepotěšilo.
„Co…co je,“zeptal se.
Odpovědi se mu nedostalo. Sam hodila ubrousek na stůl a odešla z kuchyně. Jack osaměl.


„Sarah, můžu,“zeptala se Ashley a pootevřela dveře.
Viděla sestru, jak leží na posteli a objímá polštář. Po tvářích jí tekly slzy. Plakala.
Ashley nečekala ani chvíli a vtrhla dovnitř.
„Sakra, Sarah, nebreč. Ty jsi přece ta silná!“
Objala ji a utřela několik slz tekoucích po tvářích.
„Ashley…když já ho tolik miluji. On je tak skvělý. Takového člověka jsem ještě nepoznala…,“rozvzlykala se Sarah.
„Já ti věřím, Sarah. A jak se vůbec ten tvůj princ jmenuje?“
„Dean,“odpověděla Sarah a rozzářila se jen při samotném vyslovení toho jména. Pak ale jas z jejích očí zmizel. „Vždyť je to vlastně úplně jedno, jak se jmenuje. Naši nepřejí naší lásce a já nemůžu nic dělat proti tátovu rozhodnutí.“
Ashley protočila oči. Chápala, že by měla dát na názor svého otce, ale vzdát se kvůli němu své životné lásky? Poslechnout ho za každou cenu? Ona? Ta silná Sarah? Ne, to není přece možné.
„A jak víš, že i máma je proti? Přece se tě zastala,“opáčila proto.
Sarah zdvihla hlavu. Ale hned ji zase sklopila.
„Poznám to na ní. Nic neřekla. Sice se mě zastala, ale to jen proto, že šlo o mě. Ke svatbě nic neřekla…Myslíš, že by byla schopná jít proti tátovi?“
„Proč ne, Sarah? Nejsou přece jen jedna osoba. A nevěřím, že by spolu vždycky souhlasili,“zkonstatovala Ashley.
V tu chvíli se ozvalo ťukání na dveře. Sestry se na sebe významně podívaly.
„Můžu,“pootevřela dveře Sam a strčila do pokoje jen nos.
Neušlo jí ale, že Sarah je celá ubrečená a Ashley se pro změnu tváří kysele. I když to křehké děvče vypadalo jako anděl, mělo v sobě ukrytého malého ďáblíčka, který občas vyplul na povrch. A obzvláště tehdy, když se to týkalo její sestry v nesnázích.
„Pojď,“pípla Sarah.
Cítila se na nic. Čekala trošku překvapenou reakci, ale tohle? To si nepředstavovala ani ve svých nejdivočejších snech. Nechápala, jak se táta mohl takhle zachovat. Teď jen doufala, že Sam není na jeho straně a nepřišla jí k tomu říct své.
Sam vešla, dveře znovu zavřela a přisedla si ke svým dětem. Dívala se na ně a uvědomila si, že už jsou opravdu dospělé.
„Sarah…,“řekla, ale náhle nevěděla jak pokračovat.
Nadechla se, polkla a zkusila to znovu.
„Sarah…nebudu ti lhát, ta zpráva mě zaskočila. Ale …nebudu mít nic proti. Jsi už dospělá. Víš, co děláš. A pokud si myslíš, že ten mladý muž je pro tebe ten pravý, já vám nebudu stát ve štěstí.“
Sarah se na ni vděčně podívala a objala ji.
„Díky mami. Jsem ráda, že aspoň ty…,“nedokončila větu a vzdychla.
„Já vím, dítě. Táta…ale jak řekla Ashley – víš, jaký je. Nemůže se pořád smířit s tím, že už jste dospělé.“
Matka s dcerami si povídaly ještě dlouhé hodiny. O Jackovi, o Deanovi, o blížící se svatbě, která se přece musí konat! A klidně i za tátovými zády!


Sam slíbila Sarah, že se pokusí si s tátou promluvit až nastane vhodná chvíle. Vypadalo to ale, že tento večer ta chvíle jistě nebude.
Když Sam v jednu ráno přišla do pokoje, Jack byl vzhůru. Objímal rukama polštář jako to před chvílí dělala Sarah a tvářil se zarputile. Lampu měl rozsvícenou a namířenou mimo sebe. Zřejmě čekal, až se vrátí Sam. Ta kolem něj prošla jakoby nic. Oblékla si noční košili a zalezla pod peřinu. Přitáhla si ji až k bradě a otočila se k Jackovi zády. Dávala mu tím vždy najevo, že nemá chuť se bavit, že ji rozzlobil. To se dnes opravdu stalo. Obvykle totiž usínali v objetí.
„Ehm…,“odkašlal si Jack.
Snad si myslel, že ji donutí se otočit a dát se s ním do hovoru. Ale spletl se. Sam stále nehybně ležela.
„Ehm,“opakoval Jack a pro jistotu se Sam zatřásl.
Ani tentokrát nijak nereagovala.
„No tak Sam,“řekl tedy a přikulil se k ní. Ruku nechal volně spadnout přes její bok a snažil se ji otočit k němu.
„Sam,“křikl už skoro a žena se vážně přetočila na druhou stranu.
Ve tváři měla únavu a zlobu.
„Jacku, teď není vhodná chvíle na rozhovor. Je pozdě a já chci spát. Pokud ti tvé svědomí nedovolí usnout, můžeš si za to sám. Dobrou noc,“řekla mu.„A mimochodem – zhasni to otřesné světlo.“
Pro Jacka to bylo jako ledová sprcha. Už dlouho neviděl Sam takhle rozčilenou. Uraženě polkl a zhasl světlo. Přesto nemohl dál spát. Ležel na zádech, ruce složené na břiše a díval se do stropu. Poslouchal klidný dech své spící manželky a přemýšlel. Vzpomínal. Usnout se mu podařilo až k ránu.
Když se probudil, postel vedle něj byla prázdná. Vztekle plácnul do místa, kde vždy spávala Sam a cosi mumlal. Pak se podíval na hodinky. Bylo už půl dvanácté! Vyděsil se. To opravdu spal tak dlouho? Vzpomněl si ale na neklidnou noc a pochopil. Vyškrábal se tedy z postele, nazul pantofle a vydal se po schodech dolů. Z kuchyně se linula báječná vůně. Nadýchl se jí a uvědomil si, že má hrozný hlad. Posledních pár schodů seběhl. Vešel do kuchyně, kde u plotny stála Sam. Byla krásná v té zástěře, jak míchala omáčku. Přišel k ní a zezadu ji objal.
„Dobré ráno, miláčku,“pošeptal jí a mlsně se olízl při pohledu na báječně vypadající jídlo.
„Dobré ráno, Jacku,“pozdravila Sam a plácla ho přes ruku, protože se sápal po vařečce a už už na ni nabíral omáčku. Musela se smát. Jack byl strašný jedlík a často míval hlad. Pokud mu nedávala jogurt, snědl všechno.
„Jestli máš hlad, vezmi si něco k snídani,“podotkla, ale když se podívala na hodiny, musela se zasmát. „Tedy k dost pozdní snídani.“
Jack se zatvářil uraženě, ale nakonec sáhl po červeném jablku, které bylo na vrchu mísy s ovocem. Zakousl se do něj. Teprve potom si uvědomil, že v domě je nezvyklý klid.
„Kde je Ashley se Sarah,“zeptal se zmateně.
„Poslala jsem je na oběd do města,“odpověděla klidně Sam a dál míchala v hrnci omáčku.
„Cože? Co jsi udělala,“klesla Jackovi nejen ruka s jablkem, ale i čelist.
„Klid, Jacku. Šly na oběd do nějaké nové čínské restaurace. Včera večer jsem měla pocit, že si chceš promluvit. A myslela jsem, že bude lepší, když si promluvíme o samotě,“otočila se na Jacka Sam a ležérně se opřela o linku.
Jack nevěděl, co říct a tak jen přikývl. Sam vlastně má pravdu.
„Tak dobrá…A o čem si chceš promluvit,“zeptal se rovnou. Posadil se na židli.
„Myslím, že moc dobře víš. Jde o tu svatbu,“vyřkla Sam to, čeho se Jack obával.
„Já nevím, co na tom chceš rozebírat. Můj názor jsem řekl už včera. Sarah se prostě vdávat nebude. Zakážu jí to,“řekl Jack tvrdě a s mrzutým výrazem se zakousl do jablka.
„Jacku! To nemyslíš vážně. Už je přece dospělá. Může si dělat, co uzná za vhodné. A ty nemáš právo jí něco zakazovat. Myslíš si, že tě poslechne, když jí něco zakážeš nebo dokonce poručíš? To jsi vážně tak naivní?“
„Tohle si vyprošuji, Samantho!“
Jack se zvedl ze židle a porazil ji. Když si uvědomil svůj výstup, pokorně židli zase zvedl a posadil se na ni. Sam to nechala bez komentáře, jen nevěřícně kroutila hlavou.
„Jak s tím můžeš souhlasit? Jakoby toho nebyla plná televize. Mladé hloupé holky, které nalítnou kdejakému podvodníkovi, a ten je pak okrade a nechá ve srabu. Nebo ta holka…ta…Williamsová, co si vzala Araba. Copak ty si nepamatuješ, jak se potom nemohla dostat domů?“
„Jenže naše dcera není hloupá a naivní! Nezapomeň, že je po tobě. Má na tohle až moc dobrý nos! Navíc ten její mladík je úplně normální slušný kluk z předměstí…,“snažila se Jackovi vysvětlit Sam, jenže on znovu vybuchl.
„Tak takhle to tedy je…Včera jsme se na mě vy tři domluvily. Proto raději odešly. Byl to váš plán…“
„To snad nemyslíš vážně, Jacku! Fantazíruješ…Vytváříš si své pravdy, místo toho, abys svou dceru podpořil.“
„Nebudu ji podporovat v ničení jejího života,“vyskočil Jack jako čert z krabičky a znovu shodil židli. „S tímhle já nikdy souhlasit nebudu! Jsem zásadně proti! Teď…jdu nahoru…Nějak mě přešel hlad,“řekl a vyrazil po schodech s nehranou razancí.
Sam si povzdychla. Čekala takovou reakci. Přesto vkládala do Jacka určitou naději. Myslela si, že se vzpamatuje, změní názor. Ukázal ale, že je stále tím tvrdohlavým vojákem jako kdysi. Sam uklidila kuchyň, najedla se a nandala i Jackovi. Poté odešla na zahradu starat se o záhony.


Ashley se Sarah se z oběda vracely v dobré náladě. Když však viděly svou matku pracovat na zahradě samotnou, věděly, že je zle. Ihned se k ní přihnaly a vyptávaly se, jak dopadla. Nepřekvapilo je to, co se dozvěděly. I když to pro ně bylo zklamání, počítaly s tím.
„Ale co teď budeme dělat,“zeptala se zoufale Sarah.
„Co by,“řekla Sam. „Svatba bude, i kdyby se tvůj otec stavěl na hlavu. O to se postarám.“


A jak Sam řekla, tak taky udělala. Po celé týdny se s Jackem příliš nebavila. Měli tichou domácnost. Hovořili spolu jen o tom nejnutnějším a Sam v jakékoliv volné chvilce mizela na zahradě. Telefonovala společnostem, objednávala růže a stoly, dorty a nápoje. Sarah jí byla moc vděčná. Mrzelo ji, že táta na její svatbě bude chybět, ale nemohla s tím nic dělat. Pomalu se přestával bavit i s ní a Ashley. Sedával zavřený ve své komůrce a dělal modely lodí. Musel jich udělat spousty. Téměř vůbec nevycházel. Nevěděly sice, proč dělá takové scény, ale nechaly ho v tom. Už tak jim svou tvrdohlavostí dost komplikoval život.
Jednoho takového dne, kdy Jack zase seděl zavřený ve své pracovně, domlouvala Sam se Sarah detaily svatby.
„Mami?“
„Ano,“řekla Sam a zdvihla oči od knihy, do které si dělala poznámky.
„Dean už bydlí tady. V centru. Přestěhoval se včera. A já…no…měla jsem takový nápad, že by mohl přijít třeba na oběd nebo na večeři. Víš něco jako oficiální představení. Je to všechno tak narychlo, mami. Promiň, jestli na tebe nějak tlačím,“drmolila Sarah.
Sam se podivila. Od té doby, co byla na programu svatba, a s Jackem byly problémy, stávala se Sarah čím dál tím víc citlivější. Sam musela uznat, že v ní teď mnohem více poznávala samu sebe.
„Ale ne, není to narychlo. Je to skvělý nápad. Chci ženicha poznat, než bude svatba,“usmála se Sam a byla tím nápadem opravdu nadšená. Představovala si, že udělá svoje nejlepší jídlo a že večeře se odehraje ve slavnostnějším duchu. Z myšlenek ji vyrušila Sarah.
„Myslíš, že táta změní názor, když ho pozná?“
Sam pokrčila rameny. Nevěděla co říct. Možné to bylo. Ale stejně pravděpodobná byla možnost, že Jack se odmítne večeře zúčastnit. Slíbila ale Sarah, že se otce zeptá.


Leželi už v posteli. Sam četla časopis a Jack se vrtěl ze strany na stranu. Nebyl unavený, ale co mohl dělat jiného, když Sam s ním neprohodila ani slůvko? Když sebou chodil znovu, Sam odložila časopis a promluvila na jeho záda.
„Jacku…“
Jack se s povytaženým obočím otočil k ní.
„V pátek bude rodinná večeře.“
Jack se zaradoval. Myslel si, že je vše v pořádku. Jenže nečekal, co Sam dodá.
„Přijde Dean. Už se přestěhoval do města. Sarah chce, abychom ho poznali.“
Jackovi okamžitě zamrzl úsměv na tváři.
„Tak takhle to tedy je. Já se s ním ale nechci seznamovat. Nikam nejdu.“
Založil si ruce na prsou a tvářil se nedobytně. Jenže přesně v tu chvíli toho měla Sam víc než dost.
„Nechápu tě Jacku. Chováš se jako malé dítě! Asi už jsi zapomněl, jak jsme se cítili my, když nám bránili ve štěstí. A teď děláš své dceři to samé!“
„Sam! To nemůžeš přece srovnávat…To bylo něco úplně jiného,“hájil se Jack.
„Pleteš se! Je to úplně to samé. Nám stály v lásce překážky a ty sám je teď házíš Sarah pod nohy.“
„Chceš se hádat? Já už toho mám dost. A na žádnou večeři nejdu. Poslední slovo,“řekl Jack a s posledním slovem se otočil zády.
Sam také zhasla světlo. Nedalo se říct, že by spali klidně.


Uběhlo několik dnů. Vztah mezi Jackem a Sam se vyostřoval. Sam to vydržela. Protrpěla už dost. Ale na Jacka toho bylo moc. A tak nakonec s večeří souhlasil. Ne nijak nadšeně – ale svůj souhlas dal. V jednu chvíli z toho měl dokonce upřímnou radost. A to když jeho malá Sarah mu skočila kolem krku, objala ho a vlepila mu pořádného hubana. On ji na oplátku poškádlil a lochtal na břiše, kde jí to nejvíce vadilo. Měl pocit, že se vrátily staré časy. A proto nelitoval svého rozhodnutí. Až do večeru toho pátku…
Celý den se nesl v náladě večerní návštěvy. Jack to sledoval s nelibostí. Myslel si, že prožijí normální den a večer si odbudou večeři s tím… mužem. Jenže vypadalo to, jakoby měl na návštěvu přijet sám prezident. Sam od rána gruntovala. Chtěla, aby se všechno blýskalo čistotou. Sarah s Ashley byly schované ve svém pokoji a neustále se něčemu chichotaly. I to ho znervózňovalo. Odpoledne se vše ještě zhoršilo. Nemohl nikam utéct před tím šílenstvím jménem Dean. Pokud si předtím myslel, že ten večer nějak přežije, začal o tom nyní dost silně pochybovat. Měl spíše pocit, že toho kluka nesnáší čím dál víc. Odpoledne Sam obsadila kuchyň. Navařila spoustu dobrot, ale on nemohl ochutnat žádnou z nich. Když se přiblížil, Sam po něm hodila pohledem nebo ho vykázala z kuchyně. V lepším případě. V tom horším se po něm ohnala utěrkou jako po odporné a otravné mouše. Ušklíbl se a raději zmizel. S jeho dcerami to ale nebylo o nic lepší. Parádily se několik hodin. Jack si povzdychl a zmizel ve své dílničce. Ani nevnímal čas. Když zazvonil zvonek, trhl sebou a přetáhl okýnko, které právě maloval. Chtěl postavit Titanic.
„Sakra,“zaklel tiše pro sebe, protože si všiml, že mu barva ukápla i na tričko.
Snažil se to nějak vyčistit. Jenže ho vyrušilo klepání.
„No jo, vstupte,“řekl a zabýval se dále skvrnou.
„Jacku?“
Sam strčila hlavu do dveří. Vzápětí je však rozrazila a naštvaně vkráčela dovnitř.
„No to snad nemyslíš vážně! Dean je tady a ty se tu promenáduješ ve…ve špinavém triku! Jako bych ti neříkala…“
„Dobře dobře…za chvíli jsem tam,“skočil jí Jack do řeči a rukama naznačil uklidňující gesto.
Sam ztichla a parádně třískla dveřmi, když pokoj opouštěla.
Jack pochopil, že situace je vážná. Snažil se tedy obléknout co nejrychleji a nejlépe. Zvolil bílou košili a slavnostní černé kalhoty. Sako si nebral – to snad nebylo nutné. Nakonec vyměnil své pohodlné pantofle za černé lakýrky. Zkontroloval se v zrcadle, několikrát se usmál a s hlubokým nádechem vyšel z pokoje. Z kuchyně slyšel hlasy. Zřejmě se dobře bavili. Zahnal své myšlenky, které ho trápily, a vešel dovnitř. Okamžitě si všimnul vysokého tmavovlasého muže sedícího za stolem a laskavě se smějícího. Musel uznat, že vypadá jako slušný muž. Jenže zdání někdy klame.
„Dobrý den,“pozdravil s notnou dávkou důležitosti.
„Tati,“vstala Sarah.
Zpozoroval v jejích očích určitý druh obav. Snad měla strach, jestli vůbec přijde. Nebo jestli jí nezkazí její večer. Nechtěl ji zklamat. Ne ji a ne svou rodinu. Všiml si totiž i pohledu, který na něj upírala Sam. Dean vstal.
„Pane O’Neille…promiňte…generále,“začal Dean, ale Jack ho zarazil.
„Pan je v pořádku. Už mnoho let nejsem v armádě. Těší mě, Deane,“řekl Jack a natáhl k němu svou ruku.
Dean opětoval jeho stisk a posadili se. Na chvíli zavládlo ticho. Pak se Dean ale osmělil a započal rozhovor.
„Slyšel jsem o vás hodně. Sarah mi o vás hodně vyprávěla. Byl jste prý úžasný voják. Já sám jsem byl pár let u armády,“řekl Dean.
Jack se podivil. Po chvilkovém rozhovoru musel uznat, že ten kluk mu je docela podobný. Vlastně až nebezpečně podobný. Nebyl si docela jistý, jestli se takový muž hodí pro jeho dceru. Snažil se ale večer nezkazit. Bohužel pak se stalo něco, co nečekal.
„Jsem rád, že jsem se sem konečně přestěhoval. Trvalo to strašně dlouho. Vlastně jsem myslel, že to do svatby nestihnu,“podřekl se Dean o svatbě, která prozatím byla pro Jacka přísně tajnou záležitostí.
Ten se nyní zarazil a šlo vidět, že mu to v hlavě šrotuje. Sam se nadechla a chtěla celou záležitost zamluvit, bohužel Jack byl rychlejší.
„Moment. O jaké svatbě je tady řeč?“
„No přece o té mojí a Sarah,“usmál se Dean a na důkaz toho, že svá slova myslí vážně, Sarah obejmul.
Tragédii už se nedalo zabránit. Jack zbrunátněl. Sarah lapala po dechu. Sam se v duchu modlila a Dean se nechápavě rozhlížel.
„Vy…jste o té svatbě nevěděl,“zeptal se nakonec a jen tím přilil olej do ohně.
Jack vyskočil jako čertík z krabičky. Vstal a ubrousek, který měl položený na svých nohou, hodil na stůl.
„To jsem tedy nevěděl,“křikl, až se zatřásl lustr.
„Tati…,“snažila se ho uklidnit Ashley, ale Jack nebyl k zastavení.
„Už jsem to řekl – žádná svatba NEBUDE! A už vůbec ne svatba Sarah. Vy…možná jste dobrej kluk, ale rozhodně ne pro mou dcerku,“řekl, a rázoval si to pryč.
Dean se díval rozpačitě. Sarah se dala do pláče. Přesně takové scény se bála. Co si teď o ní jen Dean pomyslí? Co když dokonce svatbu zruší? Jedna slza za druhou běžela po její tváři. Dean se k ní okamžitě vrhl a objal ji. Z druhé strany ji utěšovala Ashley. Sam se zvedla.
„Deane, omluvte nás prosím. Je mi to moc líto. Manžel je…prostě je toho na něj moc. A nebojte – svatba bude. Omluvte mě,“řekla a odešla nahoru.
Dean nechtěl moc dlouho zůstávat a proto, když Sarah přestala ronit krokodýlí slzy, se rozloučil a zmizel. I jemu bylo trapně. Avšak ne tolik jako Sarah. Ta teď znovu plakala ve svém pokoji. Ashley tam seděla spolu s ní a snažila se ji rozptýlit. Mluvila o svých zkouškách ve škole, o tom, co se učí a o maličkostech, které zažívala každý den. Pomohlo to jen málo.
„Ashley,“zaúpěla znovu Sarah a lehla si na sestřina stehna. Ta ji ihned začala hladit po vlasech. „Já už to tu nevydržím. Musím odsud zmizet.“
Najednou ji přešlo to hysterčení a byla plná síly. Chtěla zmizet. Ashley jí to schvalovala. Teď by doma nenašla ani štěstí, ani klid. Až k nim do pokoje byla totiž slyšet ostrá hádka Sam a Jacka. I Ashley toho měla dost. Jenže ta neměla proč utíkat – tady šlo o Sarah.
Vstaly z postele a vytáhly zpod postele malý kufřík. Do něj Ashley začala balit ty nejnutnější věci, zatímco Sarah volala Deanovi. Neměl nic proti tomu, aby se k němu nastěhovala, i když byt ještě neměl úplně zařízený. Dokonce jí navrhl, že pro ni zajede autem.
Sarah měla sbaleno. Přihodila tam ještě pár osobních věcí a napsala dopis mámě. Stálo v něm, že se uvidí na svatbě a ať to tu vydrží. Neodvážila se dát mámě dopis sama a teď, takže ho nechala u Ashley. Potom si vzala kufr a potichounku se vyplížila ven. Dean už na ni čekal. Nasedla a nostalgicky se dívala na dům, kde vyrůstala a z kterého nyní utíkala jako zločinec.


Sam už neměla na hádky sílu. Řekli si s Jackem nepěkné věci a jí z toho šla hlava kolem. Dočista zapomněla na Sarah, které se tahle věc s jejím otcem dotkla jistě nejvíce. Zamířila k ní do pokoje. Tiše zaklepala. Odpověděla jí ale Ashley. Sam vstoupila a rozhlížela se kolem. Byla zmatená.
„Kde je Sarah,“zeptala se.
Místo odpovědi jí ale Ashley podala obálku. Sam ji roztrhla a vyndala dopis. Začala číst.
Ahoj mami. Je mi líto, že to musím udělat, ale nemohu to už doma vydržet. Táta bude stát pevně na svém a já už nemám sílu mu odporovat. Chci bojovat o své štěstí. Mám na něj právo, ne? Proto dnes večer odcházím. Budu bydlet u Deana, než bude svatba. Potom se uvidí. Možná zůstaneme tady, ale možná se odstěhujeme. Určitě se spolu ještě uvidíme. Maminko, vydrž doma do svatby! Pak bude všechno jinak. Těším se, až tě uvidím na svatbě. Sarah
Když Sam dopis dočetla, dala se do pláče. Tak její vlastní dcera odešla z domu! Ashley přesně tuhle reakci čekala. Znala mámu jako své boty. Přivinula ji k sobě jako malé dítě.
„Mami, neboj, my to zvládneme. Jsme přece tři na jednoho, ne?“
Sam se musela pousmát. Takhle to dřív nebývalo. V dětství Sarah měla blíž k Jackovi, a možná proto dělal takové problémy.
Když se Sam vyplakala, otřela si oči a nechala Ashley samotnou. Odešla do ložnice. Na Jacka zakřičela, že vyhnal jejich dceru z domu, vzala si deku a polštář a odešla spát do obýváku.
Jack zůstal ležet jako opařený….


Uběhlo pár týdnů. Byly všelijaké. I když se manželé O’Neillovi usmířili, vládla mezi nimi zvláštní nálada. Ashley toho měla dost. Nejradši by se taky někam vypařila. Jenže ona neměla kam. Sarah měla kam jít - bydlela u Deana a plánovala svatbu. Mívala různé stavy. Jednou byla šťastná a veselá, těšila se na budoucnost. Jindy by to všechno nejradši zrušila, bývala plačtivá a vztahovačná. Týdny se ale krátily, čas nezadržitelně běžel a tak nastal den s velkým D. Sarah se vdávala.
Když se ráno vzbudila, nebyla vůbec šťastná. Naopak. Cítila se rozháraná. Jakoby ji v noci rozpůlili. Teprve dnes si uvědomila tu bolestnou zprávu, že ji nemá kdo odvést k oltáři. Zalily se jí oči. Snažila se však z toho vzpamatovat a užívat si svatbu. Deana přece tak strašně miluje. Je připravena na tenhle den i na to strávit s ním celý život. Vzdychla a začala se připravovat.
Krátce po jejím probuzení dorazily Ashley se Sam. Pomáhaly jí, jak to šlo. Všechno s ní zařizovaly, sháněly, zkoušely šaty a hodnotily je. Byla jim vděčná. Neubránila se dojetí. Obě dvě je objala a za chvíli tam spolu seděly a plakaly všechny.
„Tak moje malá Sarah se vdává,“fňukla Sam a pohladila ji po vlasech.
„Já vím,“vzlykla Sarah a znovu zabořila hlavu do máminých a sestřiných vlasů. Byl to kouzelný okamžik.
Jack mezitím seděl doma. Byl nervóznější a mrzutější než kdy jindy. Ani modely mu nešly stavět. Nemohl se na nic soustředit. Byl myšlenkami jinde. Na svatbě. Ale nechtěl si to připustit. Teď přece nemohl couvnout!


Do obřadu zbývala pouhá hodina. Sam pomáhala Sarah s oblékáním. Ta se prohlížela v zrcadle. Kadeřnice jí učesala vážně pěkný účes. Slušelo jí to. Ale přesto nebyla spokojená. Stále měla pocit, jakoby jí něco chybělo. Bezmyšlenkovitě vzdychla.
„Co se děje, zlatíčko,“zeptala se vystrašeně Sam a pro jistotu přestala utahovat korzet.
„Táta…dělá mi to starosti,“řekla jí Sarah upřímně.
Sam pokývala hlavou. I ona dnes měla špatnou náladu. Svatbu svého dítěte si představovala rozhodně jinak. Těšila se, jak Jack přivede některou z jejich dcer k oltáři. Jak se pak chytnou za ruce a společně si popláčou. Jenže Jack všechno zkazil. Nebyla si jistá, jestli mu to někdy dokáže odpustit.
„Nechám tě tu chvíli samotnou. Potřebuješ se srovnat. A Sarah…nemysli na ostatní. Mysli jen na své štěstí. Aby ti neuteklo mezi prsty.“
„Díky, mami,“řekala Sarah a osaměla.“


„Kde je ta zatracená kravata,“mumlal si Jack a přehraboval se v koši na prádlo.
Tam nebyla. Zásuvky už prohledal. Zbývala tedy jedině skříň. Vrhl se k ní a zuřivě hledal. Na sobě měl kalhoty, nezapnutou košili a nezavázané boty. Sako se válelo na židli.
„Mám ji,“křikl Jack vítězoslavně a začal si zapínat košili.
Když byl hotov, uvázal si kravatu. Nešlo mu to. Už dlouho to nedělal. Kravatu nosil nerad. A když potřeboval, pomohla mu s tím Sam. Jenže teď to musel zvládnout sám. Hotovo! Podařilo se mu to! Byl se sebou spokojený. Oblékl si sako, naposledy se podíval do zrcadla a už běžel k autu. Podíval se na hodinky. Zbývalo mu sotva čtyřicet minut. Pomyslel si, že teď je ten okamžik, kdy by měl začít panikařit. Jenže on zachovával chladnou hlavu. Věřil, že to zvládne! Nemohl promeškat svatbu své dcery! Nakonec si to všechno rozmyslel. Nestálo to za to. Nenáviděla by ho až do konce života. A o to on nestál. Navíc – měla pravdu. Byla to už žena. Jen on to nechtěl vidět a stále měl pocit, že ji musí vychovávat.
„Sakra, ty jsi ale hlupák,“zaklel Jack, když už brázdil silnici ke kostelu.
Na hodinky se díval stále častěji. Zbývalo už jen 20 minut.


Sarah seděla zhroucená na křesle a odehrával se v ní lítý boj citů k rodině a k muži. Nemohla si vybrat, které by měla nechat zvítězit. Nakonec ale polkla a zavolala mámu.
„Ano,“strčila Sam hlavu do dveří a povzbudivě se usmála.
„Svatba se ruší. Nebude,“vyhrkla Sarah.
Sam vyvalila oči a vešla do místnosti.
„Ale Sarah…“
„Ne, mami. Nemůžu něco udělat proti tátově vůli. Nemůžu se vdávat bez něj. Takhle jsem si to nepředstavovala. Takhle jsem to nechtěla. Myslela jsem, že to bude nejkrásnější den mého života a že tu budeme…všichni. Ale táta tu není a tak svatba nebude. Za chvíli to půjdu oznámit Deanovi a hostům.“
Sam jen přikývla. Nemohla dceři nic vymlouvat, i když věděla, že dělá velkou hloupost. Věděla ale, že v tomhle je Sarah po Jackovi. Velmi tvrdohlavá.
„Budu čekat venku,“řekla a už už se chystala otevřít dveře, když vtom…
Dveře se rozlétly a v nich stál rudý Jack s nedbale uvázanou kravatou a rozepnutým sakem.
„Tak jsem tady,“řekl zadýchaně.
„Tati,“vykřikla Sarah a rozeběhla se k němu, aby ho objala.
Když ji vysoukal ze svého náručí a prohlédl si ji, musel uznat, že vypadá úžasně. Byla tak krásná – jako opravdový anděl.
„Jacku,“ozvala se Sam.
Jack se zazubil a vlepil jí rychlý polibek na tvář.
„K službám.“
Udělal pukrle. Sam se zasmála. Konečně byla po dlouhé době zase pyšná na Jacka O’Neilla.
„Máte pět minut. Pak bude obřad,“řekla a nechala otce s dcerou v osamění.
„Tati, já…,“nadechla se Sarah, ale Jack jí skočil do řeči.
„Ne, Sarah, to já…Choval jsem se vážně jako…nemám pro to ani slov. Chtěl jsem tě ochránit před velkým světem, ale nevšiml jsem si, že už dávno nejsi ta malá naivní holčička se dvěma culíčky. Nejsi moje divoška, se kterou jsem hrával fotbal a foukal jí na odřená kolena. Ty už jsi velká. A máš právo si vybrat své štěstí. Nechtěl jsem ti bránit. I když jsem to asi udělal…Ale teď jsem tady a ty se můžeš vdávat, mrně.“
Poslední větu pronesl se šibalským úsměvem.
„Tati,“zasmála se i Sarah a padla mu kolem krku.


Sálem se linula příjemná melodie klavíru. Lidé seděli v lavicích a vepředu stál Dean. Byl nervózní. Nevěsta byla celý den jako na trní a ještě ke všemu zklamaná svým otcem. Neměl tušení o nečekaném překvapení. Když se v sále rozezněly kroky – otočil se. Spatřil Sarah – přímo nebesky krásnou a vedle ní…JACK! Tak nakonec přece jen povolil a pochopil. Dean se usmál. Věděl, že teď už jejich svatbě nic nezabráni. Spadla z něj veškerá tíha.
„Předávám ti svou dceru a doufám, že v tvých rukou bude v bezpečí,“řekl Jack a podal ruku Sarah Deanovi. Ten ji s velkou láskou přijal.
„Nebojte se. Budu jí dobrým manželem“
Jack se vzdálil. Sedl si vedle Sam a chytil ji za ruku. Měl co dělat, aby udržel slzy pod víčkem. To Sam už plakala.
„Slečno Sarah O’Neillová,berete si za muže zde přítomného Deana Oshieho?“
„Ano, beru,“zazněl sálem jemný dívčí hlas.
„A vy, Deane Oshie, berete si za ženu zde přítomnou Sarah O’Neillovou?“
„Ano, beru,“vyhrkl Dean bez zaváhání.
„Prohlašuji vás za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu.“
Dean letmo políbil Sarah a sálem se ještě dlouho nesl zasloužený potlesk.