V koutě

Choulí se v koutě a klepe se jako osika. Ne, nebojí se. Nemá strach.
To jenom pláče…
Jedna slaná perla stéká pomalu dolů po tváři. Druhá. Třetí…
S námahou otře dlaní tvář. Rozmazané oči jsou její nejmenší starostí.
Ji trápí jiná věc – něco, co tolik bolí a projevuje se to jako nepříjemné píchání u srdce. Jedná se o žal vycházející z nitra, od její duše.
Na okamžik jedna ze slz uvízne na konci černé řasy. Zamrká, aby se jí zbavila, v tu chvíli se za ní ozve přátelsky hlas: „Co tady děláš, maličká?“
„Nic,“ zalže jako již tolikrát a pomalu vstane...
Je v pořádku. Jako vždycky…