Krásný den

Jak krásný je Den. Je takový světlý.Všichni jsou šťastní. Všichni se usmívají. A v tom slunečním světle, jak dětem svítí očíčka. Ale to není nic proti noci. Noc. Nádherná noc. Sladká tma. Všichni spí. Nikdo není venku. Nikdo se na vás nedívá. Noc. Krásná a tajemná. Takový klid co tu všude zní. „Hů“. Co to bylo? Sova, Vlak nebo dokonce Vlk. Ano, byl to vlk. Krásný. Nebál se. A přišel blíže. Myslela jsem, že uteče ale on šel čím dál tím blíže. Už jsem málem utekla, ale z ničeho nic mi přišlo, jako by jsem toho vlka znala milion let. Sedla jsem si a vlk přišel až ke mně. Přitulil se ke mně. Já jsem se ho trošku polekaně, ale jemně pohladila. Podíval se na mě smutnýma očima. Ale nebyli to ty obyčejné smutné oči co vídáte u dětí, kterým zemřelo zvířátko. Ale takový, zvláštní. Plný odhodlání a smutku, Radosti a skleslosti, a nakonec provinilosti. Nevěděla jsem, co mám říkat. Tak jsem první blábolila nějaké nesmysli ale něco v hlavě mi řeklo, že by ho mohl zajímat, můj příběh. Tak jsem se zeptala, jestli by jsem mu mohla začít vyprávět jeden příběh, který je docela smutný a nezáživný. On se pouze pohodlně usadil, otočil na mě hlavu, a díval se mi do očí. Byl to tak pronikavý pohled, že jsem uhnula a zadívala se do nebe. Začala jsem vyprávět.
„Víš, začalo to dávno, kdy jsem poprvé porušila příkaz maminky a šla pozdě v noci sama ven, Tehdy jsem byla šťastná, že jsem něco udělala přes zákaz. Zavolala jsem kamarádce, která je venku vždy. A ten den to byla venku. S PARTOU jak si říkali. Jsou to dobrý lidi. Jenom do té doby, než jsem se s nimi poprvé šla napít něčeho „dobrého“. To bylo poprvé, kdy jsem se opila. Ten večer si vůbec nepamatuji, ale vím, když jsem přišla domů, maminka byla na mě naštvaná, protože byli dvě v noci. A já jsem ji poslala někam. A šla do pokoje, kde jsem se zamkla. Další den to bylo zase. A takle to bylo celé týdny. Maminka po večerech brečela. Slyšela jsem ji. Ale to mi bylo jedno. Ale v jeden den. Už to nevydržela, a vyhodila mě z domu, ať si jdu kam chci. Ale já jsem neměla kam jít. Tak jsem si za poslední penze co jsem měla koupila flašku. Potkala jsem jednoho chlápka, který mě zavedl do jeho domu. Stala jsem se jeho sluškou. Musela jsem dělat vše co mi nakázal. Ale mohla jsem chodit do školy a měla jsem střechu nad hlavou. To bylo pro mě to hlavní. Ale teď už mě to přestalo bavit. A odešla jsem od něj. Myslela jsem, že bude jednoduché spáchat sebevraždu, že mi v tom stejně nikdo bránit nebude.Ale objevil jsi se tu ty. A já ti děkuju za to, že jsi mě vyslech, ale už musím jít, nebo to už nestihnu.“ Ukončila jsem svoje vyprávění a chtěla odejít ale on mi v tom zabránil, a ukázal, ať jdu za ním. A tak jsem šla.