Můj život

Můj život

Už nemůžu dál.
Život mi Tě vzal.
Tak co ještě mám? Jdu pro nůž.
Tu jistotu jistě znáš.

Je mi skoro osmnáct. Sedím schoulená v rohu, poslouchám smutnou písničku a přemítám. Vzpomínám na naše první setkání a na ty další. Vzpomínám na první rande a vybavuju si ho tak jasně. Zradila jsem kvůli tobě. Byl jsi kamarádčin kluk. Vzpomínám na okamžik kdy to zjistila, když nás tehdy viděla. Teď už vím, že není dobré přebírat kamarádkám kluky. Vím, je to zločin ale je v tom víc. Věděla jsem co dělala špatně, jak ses cítil. Nejednou ses mi svěřil. Znala jsem její chyby, špatné to činy a snažila se je napravit. Snad proto začal se hroutit náš vztah. Snad proto. Vím, divnou povahu máš. Snažila jsem se z jejích chyb poučit, vyvarovat se jich, snažila jsem se tak moc. Být dokonalá, nesvazovat. Být dravá,upoutat. Teď sedím tu sama, vím z části můžu si za to sama. Ale ty důvod jsi mi dal. Řekl jsi, že mě nenecháš být sám. Řekl jsi, že mě miluješ. Prý jsem ti vším. Vím, že pro mě též brečíš. Ale k čemu? K čemu je to vše, když oba víme, že to již jiné nebude?! Miluji tě, nevím zda ty mě. Jedno je však jisté, už to nemůže být stejné. Je mi skoro 18 a jsem již znavena. Jak mám žít svůj život dál? Jak když jediné pro co jsem žila jsi ty. Už nevím co dělat mám. Jedno je však jisté a to,že Tebe v srdci mám. Nevím, už se v tom nevyznám. Vím, oba jsme se snažili. Ale jak můžu vědět, jak to vidíš Ty? Jak můžu vědět jak to cítíš? Řekl jsi, že se bojíš a žes mě varoval. Prý je to tím, že jsem až příliš dokonalá. Neměla jsem tolik milovat. Stala jsem se proti své vůli závislá. Ale závislá není to správné slovo. Dokážu se tě vzdát. Mohla bych to okamžitě udělat, ale já nechci, protože vím, že bez tebe již nikdy nebudu ničím. Už nikdy nebudu celá. Řekl jsi, že ti tvé předešlé ublížili a proto jsi takový. Řekl jsi, že víš, že nemůžeš být šťastný a milován, že nevíš jestli umíš vůbec milovat, že mi tím nechceš ublížit. Copak nevidíš, jak ubližuješ mi právě tím? Jak ubližuješ mi tím, že nedůvěru v sebe máš. Tím, že nízké sebevědomí a cíle máš. Jak strašně ubližuješ mi tím, že odháníš mě pryč. Vidím, jak se ničíš, jak si kazíš život. Proti své vůli sleduji jak necháváš si ho mezi prsty proklouznout. Vím,nemůžu udělat nic a to mě ničí. Ničí mě když vidím jak zahazuješ náš vztah. Ničí mě když vidím jak měníš svou tvář, mám strach. Co bude dál??? Jak málo stačí k tomu aby se vztah zhroutil? Jak málo k tomu aby se život zkazil? Teď sedím schoulená a v srdci jen žal. Srdce se mění v kámen, to však jistě již znáš. Tak co dělat mám, když život v temnotě před sebou mám? První co musím udělat je, se Tě vzdát. Ano, vím, dokáži to. Dokážu znova jen přežívat, skoro neexistovat. Dokážu znova flirtovat a jiné kluky zneužívat. Ale nechci už dál. Je snad zločin, že nechci se štěstí vzdát? Tolikrát jsem přemýšlěla o sebevraždě, tolikrát, že nedá se to ani spočítat. Jak málo by stačilo? Jen vzít nůž, podřezat si žíly, ta bolest co cítím pomůže mi! Ale vím, musím žít dál. A tak jdu se opět s dalším dnem prát...