Černý závoj
Černý závoj
Anotace: Všem co nemají chuť do života i přesto,že život je krásný. Tak si ho musíme vážit!Omlouvám se za chyby:-)
Posadila jsem se na podlahu a vytrhla jsem jednu parketu. Přes celou místnost , přes celý život jsem parketu hodila na okno. Okno se rozsypalo a vydalo menší ránu. Jak pomalu odpadávaly zbylé kousky okna na podlahu ,musela jsem si zakrýt uši. Ten zvuk mě doháněl k šílenství . Poslední kus skla dopadl, poslední slza dopadla , poslední chvíle.
Šla jsem k střepům. Přejela jsem prsty po ostrých hranách.Na skle to zanechávalo krvavé stopy.Nebolelo to. Vzala jsem jeden střep do ruky.Prohlížela jsem si ho.Byla jsem jako ve zpomaleném filmu. Neměla jsem povahu.Nikdo mi jí neurčil. Nikdo mě nevychoval.
„Nic neznamenám.“ a sklem jsem projela po zápěstí. Schoulila jsem se do klubíčka a do tmy pronesla : „ Pro smrti lidi aspoň něco znamenají“ a čekala jsem.
Šla jsem k střepům. Přejela jsem prsty po ostrých hranách.Na skle to zanechávalo krvavé stopy.Nebolelo to. Vzala jsem jeden střep do ruky.Prohlížela jsem si ho.Byla jsem jako ve zpomaleném filmu. Neměla jsem povahu.Nikdo mi jí neurčil. Nikdo mě nevychoval.
„Nic neznamenám.“ a sklem jsem projela po zápěstí. Schoulila jsem se do klubíčka a do tmy pronesla : „ Pro smrti lidi aspoň něco znamenají“ a čekala jsem.
Komentáře (6)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Je to smutný, ale kolikrát má v životě člověk chuť něco takového udělat... musíme se držet a musíme bojovat v naději, že bude lépe...
03.01.2013 22:03:57 | Blázen Viky
Naštěstí jsem nečerpala z vlastní zkušenosti, jenom jsem to napsala v ich-formě...já jsem jinak právě ten bojovník:)
03.01.2013 22:08:59 | Toda
Napsala si to trefně, napsala jsi to hezky. A já nikdy nic takového neudělala, právě protože se také považuji za bojovníka :)
03.01.2013 22:12:15 | Blázen Viky