Cigarety

Chodník dlážděný cigaretami.

V noci výkřiky nejsou nic. Temnota je zadusí dříve, než se stačí vydrat z úst. Jediné co vůbec něco znamená, je to známé oranžové zablikání, když rty do sebe vtahují další příděl nikotinového jedu.

V noci výkřiky nejsou nic a přece křičíme, zatímco cigaretové světýlko potměšile poblikávajíc, vychutnává si náš děs, naši bolest.

V noci výkřiky nejsou nic stejně jako za dne příběhy,které se před svítáním odehrály. Jediné, co po nich zůstane je zbytek nedokouřené cigarety.... a rány, jež se nikdy nezhojí.

Jsem chodník dlážděný cigaretami.
Jsem chodník vykládaný příběhy.
Jsem jediný svědek noci.
Jsem ten, kdo slyšel vše.
A ptám se, proč?
Proč to děláte?

*

Tři cigarety a jedno rozdupané sklíčko

Dusot tří párů těžkých bot. Blíží se. Opilé chichotání. Sprosté nadávky.

- Teď si užijem trochu srandy... a možná budou i nějaký love. Schovme se hen, za tů rozjebanů zďů.

Skřípění těžkých bot po štěrku. Smích a nadávky. Tupý úder následovaný rachotem opadající suti. Více nadávek.

Ticho.

Měkké ťapání staromodních špacírek. Veselé broukání, přerušené ostrým záchvatem drásavého kašle. Blíží se.

-Kam tak pozdě, starej pane?

Překvapené zaškobrtání uprostřed nového taktu.

-Ale jen tak, na procházce, znáte to, mladíku... protáhnout staré kosti

Nervozní smích. Zašustění kapesníku přejíždějícím po lysém týlu.

-Čumte na to, volové... co to máte za legrační skleněnou věcičku v oku, starej pane? Můžu to očekovat?
-Eh? Cožeto? Ah! Podívat se.. jistě.

Třes starcových rukou rozechvívá vzduch. Řinkot rozbíjeného skla. Huronský smích. Dopad těžké boty a nové skřípění. Smích sílí.

-Sem to ale nešika, nezlobíte se na mě, že ne, starej pane.

Další šustění provlhlého kapesníku. Silnější třes. Kašel. Ještě drásavější. Smích...trochu rozpačitý
- Hele ho, dědka... je z nás ňáký nervní... nebude lepší zkrátit jeho trapeni? Tak konec srandiček, starej pane, navalte prachy

Hlas. Poznamenaný strachem. Přesto odhodlaný.

-Ne, nic vám nedám!
-Notak, dědo! Nedělej ramena!
-Ne, nemohu! To je celý můj důchod! Z čeho budu žít? Prosím, mějte slitování!

Smích, smích ze všech stran.

-Musíte si hold ňák poradit... vy senilové toho beztak moc nepotřebujete.. plíce máte prohulený, játra prochlastaný a děvku už taky nezklátíte.

-Ne, prosím, nechte mě

Hlas poznamenaný dlouhými roky. Hlas krerý prosí. Žadoní. Úplně zbytečně.

Krátké tupé údery. Zoufalý pláč. Nadávky. Další údery. Měkký dopad křehkého stařeckého těla na zem. Šustění bankovek a jásavý křik. Vítězný smích a vzdalující se dupot tří párů těžkých bot. Vše zaniká v kašli. V děsivém křečovitém kašli, který nikdo neslyší. Nebo možná jen... nechce slyšet.

Nakonec i ten umlká. Nehybného starce obestře ticho.

*

Cigareta a pár kapek krve

Blížící se smích dvou mladých lidí. Muž a dívka. Zastavili

-Tak, tady bydlím. Děkuji, ze jsi mě doprovodil.
-Chtěl jsem se ujistit, že se tak půvabné slečně cestou nic nestane.
-Jsi tak pozorný.

Dlouhé hluboké ticho mísené s roztouženými blaženými vzdechy.

-Už bych měla jít domů.
-Nechoď ještě. Není ti se mnou dobře?
-Vážně musím....

Vzteklé zasyknutí. Vyděšený dívčí výkřik.

- Pusť mě!

Vzrušený mužský šepot.

- Já vím, že mě chceš...

Krátké zaúpění. Tupý úder lidského těla o zem. Další úpění. Trhání šatů. Další úder. Překvapený sykot

-Ty děvko...

Rána. Bolestivé vykviknutí. Rozepínání zipu. Další bolest. Vzdechy mísené s tichým pláčem.
-Prosím...

Bolest, více bolesti.

Divoký výkřik slasti. Zvuk zapínaného zipu. Vzlykot ustal. Škrtání sirky.
Dobře známé oranžové světýlko plápolá. Ozařuje dívku, choulící se na zemi se zmučeným obličejem a pothanými šaty.

-Tys prostě musela dělat problémy?! Nemohla ses podvolit jako normální ženská.?!

Další vzlyky, zoufalejší. Rozpačité poškrábání se. Nejspíš na hlavě. Hluboký potah z cigarety. Nervozní odklepávání popelu. Další šlukování. Další vzlyky.

-Můžeš si za to sama. Rozumíš. Nemělas mě provokovat. Měla ses nechat, sakra.

Pláč

-Nebul doprdele, tím nic nespravíš.

Hlas poznamenaný vzteky. Vylekaný páč. Další usilovné vdechnování. Světýlko vesele plápolá. Vyděšené zakňourání.

-Jsi tak ubohá. Hnusíš se mi.

Lehký dopad cigarety na beton. Rozzuřené dupnutí podpadku na zem. Spěšné vzdalující se kroky. Pláč, zoufalý pláč. Cigareta zabliká a naposledy ozáří to, co zbylo z nebohé dívky. Pak zhasne docela. Vše pohltí tma.

*

Cigareta v kaluži zničených snů

Klap, klap, klap. Rychlé stakato vysokých podpadků na betonových kachlících. Zaškobrtnutí. Pád vychrtlého těla na zem.

-Kurva! Podpatek!

Drahé šaty zašustí, když se zmučené tělo schoulí do klubíčka. Pláč. Nejdřív tichý, přidušený, postupně sílící.
Cvaknutí zámku na značkové kabelce. Předměty cinkají o sebe. Třesoucí ruce nesou k ústům cigaretu. Škrtnutí zlatého zapalovače. Světýlko neplápolá. Cinknutí zlata o beton.
Tlumené vzlyky se mění v hysterický jekot.

-Bože? Proč já? Bože, ty bastarde, ty zasraný bastarde, proč zrovna já.

Ticho, žádná odpověď.

- Bavíš se dobře? Bavíš se dobře když sleduješ můj zkurvenej život?

Zajíknutí. Dávivé zvracení. Dlouhé...

- Prosím....

Pokorné šeptání trosky, jež bývala nádhernou ženou.

- Prosím bože, prosím. Udělals chybu. Udělals chybu když si mě stvořil, prosím, naprav ji teď... Prosím....

Zvratky. Zvratky na drahých šatech. Zvratky na pěstěných rukou. Zvratky na tváři, jež bývala krásná.
Namáhavý šepot.

- Naprav to, naprav ty zvrácený bastarde.

Opět pláč. Naléhavější a zoufalejší než předtím. Zakloní hlavu. A vyje. Bolest a zlost. Bolest a zlost. Bolest a zlost. Hlas zvířete, hněv člověka. Pak utichne.

Cvaknutí. Světýlko plápolá. Nechvěje se. Necloumá jím pochybnost. Zkáza dalšího člověka se blíží. Již brzy.... již brzy bude spokojeno.

Hlas. Nyní zcela klidný. Klidný a mrazivě chladný. Děsivý.

- Jsi pokrytec. Slyšíš, bože? Jsi pokrytec. Pokrytec a ubožák. Bojíš se. Máš strach se postavit svému omylu? Máš strach pohlédnout mi do očí. Máš strach se kát? Máš strach mě... zachránit?

Hluboký výdech bílého kouře

-Nevadí. Já totiž ne.

Klidné vyrovnané pohyby. Žádný spěch. Žlutý plamen na okamži zazáří. Bílá tvář. Obrovské tmavohnědé oči. Oči plné šílenství.

Bublání tavené látky. Plamen zhasl. Cosi skleněného cinklo. Stlačí píst. Zasyčení tekutiny. Zasyčení stříbrné zmije. Zvuk smrti.

- Bože..

Skleněná jehla se tříští o beton.

-odpusť mi mé hříchy...

*

Bílá cigareta, černý popel

Dupání masivních bot po betonu. Blíží se jako nadcházející bouřka. Děsivé a ničivé. Šíří kolem sebe auru strachu.

Stříbřité měsíčni světlo. Leskne se na jejich hlavách. Holých a bledých jako lebka. Zvířáta s lidkou tváří přicházejí.

Boty se zastavily. V temnotě zasvítí oranžová světýlka. Září jako roj světlušek. Veselých, jasavých.... plných očekávání.

Velící tvor zavětří. Zablesk nelidskych očí ve tmě. Hrubý chraplavý hlas. Vzrušený hlas.

-Už leze...

Zlověstný smích. Světlušky umírají pod dopady těžkých podpatků.

Nové kroky. Tiché a nenápadné. Rychlé a nerovzni. Mělký přerývaný dech.

Těžké boty dupají. Tiché kroky zastavily. Jsou obklíčeny. Dech se zrychluje.

Ostrý bič prořízne noční ticho

-Na něho....

Rány a údery. Zoufaly křik a pláč. Prosby. Krutý smích. Další rány. Další pláč.

-...zabte tu černou svini....

Slova v té tmě zaniknou. Nikdo je neslyší. Téměř nikdo.

Děsivý duet nahradilo ticho. Hluboké mrazivé ticho. Oranžové světýlko plápolá. Oslavuje násilí.

Tvor s lidkou tváří hluboce vdechuje. Shlédne na svou oběť. Úder prstu o cigaretu. Popel dopadá na obličej týraného. Černý popel téměř splyne s jeho kůží.

Těžké boty se otočí a pomalu odchází. Ostatní je následují.

Teď bude od nich pokoj.

Démoni noci se nasytili.

Krvavá daň byla zplacena.... pro dnešek.

*

V noci výkřiky nejsou nic. Jsou zbytečné. Nikdo ti nepomůže, neboť večerní poutníci míjející utrpení mají uši zacpané strachem a oči zastřené sobectvím.

V noci výkřiky nic neznamenají. Krátce zazní a zaniknou doztracena. Už se o nich nikdo nedozví. Jen na kamenných dlaždicích zůstane ležet nedopalek. V tom lepším případě...

Jsem chodník dlážděný cigaretami.
Jsem chodník vykládaný příběhy.
Jsem jediný svědek noci.
Jsem ten, kdo se ptal proč...
...už to nechci vědět.
Představa, že bych pochopil mě... děsí