Jsem to JÁ?? 4.Díl

4.díl Tom, kluk odvedle!!

Hledám klíčky od vchodu na internát a celou cestu se usmívám. Bylo fajn žít s bráchou, ale měl pravdu. Musím začít žít svůj vlastní život.Musím začít svůj vlastní život, musím začít svůj vlastní život...,,Auu!" Otřes, nevidím. Otevřu oči a přede mnou sotjí kluk a chytá se za hlavu. ,,Dávej pozor!" Řekl mi mrzutě.
,,No to promiň! Ty dávej pozor!" Odpověděla jsem a už už jsem chtěla vejít do vchodu internátu, když si ten kluk se mnou začal povídat.
,, Ty jsi odsud?" Začal si mě prohlížet.
,, Ne, já tady jen procházím okolo s klíčem v ruce!" Plácla jsem se přes čelo. Zasmál se. Zvláštní! Dřív to kluky vždy odradilo, když jsem byla protivná.
,, Tom," podal mi ruku. ,, Klučičí patro." Dodal s úsměvem. Zírala jsem na jeho ruku, on se chce seznámit s holkou, co se s ním srazila, tak to jsem ho asi vážně zranila:)
Nevěděla jsem mám mu dát ruku, nemám, mám, nemám...
,, Alex..." Lehce jsem mu ruku podala a hned jsem ho pustila. Mile se usmál. Byl hezký, ale přece. Kluci jsou všichni stejní!
,,Musím už jít." Raději jsem chtěla zmizet dřív než zase nadhodí nějaké téma. ,, Počkej,!" Neé!
,, Kdy tu budeš zase jentak procházet s klíčem v ruce?!" Usmál se. Dělá si srandu?! Já ho málem zabiju a on se chce setkat.
,, Noo," přemýšlela jsem jak se vymluvit.
,,Alex, tady jseš, všude tě hledáme." Moje dívčí trio mě zachránilo.
,,Sorry Tome, ale ta je naše!" Lehce šťouchla Jess do Toma, který jen nepobíral okolnosti.
,,Ještě jsi mi neodpověděla!" Zavolal když jsme odcházely. Trio utichlo a všichni jen zíraly na mě a na Toma. To jsem přesně nechtěla.Jak by se měla holka zachovat v mé situaci...
Pousmála jsem se a řekla jsem: ,,Každý den na někoho můžeš narazit a nejen mezi dvěřmi." A odcházely jsme.
Celou cestu jsme se pořád něčemu smály. Každé maličkosti.

Zakotvily jsme to v malinké cukrárně a povídaly jsme si. Všechno bylo v pohodě, ale potom holky nadhodily téma kluci a když jsem se nějak nezapojovala tak to nenechly bez povšimnutí.
,, Tom je skvělý." Pousmála se Jess. Co?! Musím se nějak vymluvit, mám odejít?! Ne, musím se naučit věci řešit!
,, Jo, je vážně senzační. Jak dlouho se znáte?" Přidala se Lisa.
Jo, musím odejít!!
,, No tak Alex," nevím proč, ale v Jeansy vidím velikou oporu. ,, Tihle kluci nejsou zlí." Každičká její vyřknutá věta mě dokázala uklidnit.
,, Ne, jenom možná trochu pitomí!" Dodala Jess. Když jí Jeansy sjela pohledem začala jsem se smát. Na celé odpoledne nezaznělo jiné téma. Při procházce po parku dokonce holky řešily své bývalé a přítomné přítele.
,, Jo, byl to idiot!" Dopověděla Jess o svém bývalém a na první pohled dokonalém příteli, ze kterého se náhle vyklubal naprostý sukničkář.
,,No a...Co ty Alex?" Když jsem byla součástí jejich party, věděla jsem, že musím ke všemu něco dodat.
,,Já?" Přemýšlela jsem. ,, Měla jsem...Jednoho." Chvíle ticha. Jess se rozesmála. Na každý týden měla nového kluka, takže mě nechápala.
,, Vážně jen jednoho?" Usmála se Lisa, asi také nerozumněla. ,,Asi ti ublížil, že ano?" Jeansy, moje sladká chápavá Jeansy.
,,Ano." Přidala jsem do kroku. ,,Hej, Alex, počkej!Nemusíš tak hnát. Promiň, že jsme se začaly smát, ale nevěděly jsme to. Ty se nesvěříš, tak jak máme vědět, co ti vadí a co ne?!" Jess měla pravdu. Musím se otevřít světu. ,,Dobře." Zastavila jsem se.
Posadily jsme se na lavičku a já jim vyprávěla svůj příběh.
,, Jmenoval se Nick...."