Rock - metalová láska

Žádné extra vedro nebylo,ale přece jen mu chtěla udělat radost... oblékla si krátkou minisukni a roztomilé tílko...vlasy vyčesala do rockového drdolu a vyměnila šperky...tolik se těšila, ale co bude následovat si nepředstavovala ani v nejhorších snech.
Přijela,zaplatila,koupila si drink a pak se ztrácela v záplavě lidí, čekajících na jediné... nášup rockové hudby... aby ne, malý rockový festiválek s hvězdami jako Imodium,R48 a Mandrage... Nevydržela hledat v těch davech a tak se šla posadit, po pár chvilkách konečně spatřila známou tvář... Stál v přední řadě a užíval si příval energie sálající z elektrických kytar... Už nemohla čekat, šla za ním a těšila se až mu konečně dá pusu... Chyba... Odvedla si ho stranou, ale místo vysněného polibku nastal konflikt...krátká hádka,která změnila celý chod večera... Odešla a cestou potkávala staré známé... narazila na partičku kamarádů, která ji přizvala ke svému stolu... Snažila se nedívat do předních řad, ale občas ji to nedalo,bohužel tam nikde nestál... Snad neodešel?!
Během pár chvil se začala rozjíždět zábava... Bavila se a užívala si legraci... Dokud se tam neobjevil on, stál tam tak nevinně a vedle něj,ta malá bestie... osoba,kterou nemohla vystát... Jak si to mohl dovolit,přivést ji až pod její nos... Snad zkoušel co vydrží, nebo chtěl důkaz...?! Stačilo jedno varování a zase zmizeli... Značně ji to rozhodilo, nevěděla co si myslet a jestli tam vůbec zůstávat.. Nakonec ale zůstala, když ne kvůli němu tak alespoň kvůli hudbě... Počkala si na svojí oblíbenou kapelku a prodrala se až do první řady... tančila na začátku davu,pár metrů od svých hudebních idolů... Řvala a zpívala co ji hlasivky stačily... Rázem zapomněla na starosti - hudba je lék...! Najednou se z nebe začaly spouštět táhlé provazy deště, ale to ji v ničem nebránilo,naopak...tolik ji to rozdovádilo..nechtěla přestat,popadla ji vlna šílenství... Tančila,skákala a řvala ještě víc než předtím... Proplétala se mezi splašenýma kapkama deště, její zmoklé černé vlasy jí spadaly do čela a k ramenům... V tu chvíli nebylo nic víc jen ona, divoký déšť a hudba...když najednou ucítila něčí pevný stisk na zadní straně krku,rychle se otočila a uviděla jeho... Toho koho už nechtěla ten večer potkat... Nechápala co to dělá,líbal ji na krku a pevně ji svíral v objetí...Dělal jakoby se nic nestalo... Po zbytek večera se držel u ní, neodcházel a strážil nad ní jako anděl... Kapela dohrála,déšť utichl, ona roztomile znavená a on tolik chtivý,ruku v ruce kráčeli stranou ode všeho...zastavili se pod stromem...tiskli se ke kmeni a ona nechtěla nic, jen jeho... najednou zašeptal: "Miluji Tě..." ...uvnitř sebe ronila slzy štěstí,nevěřila,že něco takového ještě někdy uslyší...ale musela si zachovat drsnou tvář a se smíchem plácla : "Zase kecáš..."
Večer se chýlil k absolutnímu konci, dorazili domů...Oba promoklí na kost... Byla jí zima,myslela si,že se rozloučí a půjde domů spokojeně spát...Spletla se... Strhla se hloupá hádka,kterou všechno skončilo... Zlomená a unavená padla do postele... Váhala,co dělat... Na okamžik si myslela, že je to to pravé...ale nic není tak jak se na první pohled zdá... Zapnula notebook a v tu chvíli ji přišla krátká zpráva,kde se vypisoval ze všeho co cítil... Už tomu nechtěla věřit... Nepomohly ani omluvy ani slova o lásce... Ona byla zklamaná a on ještě víc...
Jak málo stačí k absolutnímu štěstí a ještě míň k totální zkáze...?!