Rezervace Země

"Ano Paní, informace, které jste o našem léčebném zařízení obdržela, jsou zcela přesné. V ničem nepřehání." Tak zněla sebejistá odpověď pracovníka Rezervace Země potencionální zákaznici. Získání zákazníků na této úrovni bylo jedním z jeho hlavních úkolů, čistě z ekonomických důvodů. Po ukončení hovoru zastrčil komunikátor zpět do kapsy a pokračoval ve své obhlídce severních hranic Rezervace. Při pohledu na překrásnou zeleň zarostlého údolí se divil sám sobě, že ho dříve nenapadlo spojit tuto příjemnou povinnost s povinností již méně příjemnou - vyplňováním hlášení. Přecházel vysoko nad údolím a přitom diktoval počítači řadu údajů. Tímto způsobem mu to krásně uteklo a když dorazil ke Středisku, měl hlášení již skompletované a překontrolované.

Ochoz vysoké zdi ho zavedl přímo k bočnímu vchodu observatoře. Celé patro budovy bylo kompletně průhledné a od řady konzolí uprostřed místnosti tak měli pracovníci krásný přehled nejen o jejím okolí, ale díky možnosti zobrazení jakékoliv části Rezervace přímo na průhledných zdech, i o celém komplexu. U jedné z konzolí seděl na bílém křesle Sam, Androsův spolupracovník poněkud mohutnější postavy. S úsměvěm se otočil na svého přicházejícího kolegu.

"Takže tebe ještě ty ranní štreky nepřešly jo?" Pomalu se zvednul z křesla a šel si k automatu nalít pití.

"Nene, aspoň dokud je teplo, tak mi to vyhovuje. Někdy to vyzkoušej, dobře se u toho přemejšlí a úplně nejlíp se u toho píšou kádéčka. Je dobrý mít hned ráno za sebou to nejhorší."

Andros se smíchem přistoupil k jedné z konzolí ve středu místnosti. Její výška se automaticky přizpůsobila výšce jeho očí. Celá konzole byla stejně jen plochou tvořenou paprsky vycházejícími z podlahy. Na konzoli ho již čekala odpověď na to hlášení, které cestou do práce stihnul i odeslat. Pohyby rukou a očí ovládal operační systém, vyřizoval tak papírování a u toho s kolegou pořešil pár drobností. Čas ho upozornil na 12:25, musel jít na smluvenou schůzku.

"Achjo kam sem zase hodil ty slušňácký hadry?"

"Vole nestraš..." Zaznělo od Sama, který ukazovákem jedné ruky na konzoli odpovídal manželce, co se z kuchyně jejich dvě stě kilometrů vzdáleného domu ptala na nějaký recept, který připravovala, zatímco druhou rukou se marně snažil odmatlat kousek čokolády z bílého trika.

"Dneska už to neni strašení bohužel.... sakra..." Andros se opět snažil vyzkoumat, jak se obléct do onoho "společenského obleku" a z jeho povzdechů bylo poznat, že se mu to příliš nedařilo.

"Na tohle nemám nervy. Ne, nebudu se zebe dělat idiota, všechny ty jejich kecy o iniciativě a aktivitě, dostanou co chtěj, přezuju se a tim to končí." Zahodil černé sako do recyklačního čtverce a než se stihlo rozložit, vyměnil svoje horské boty za cosi černého a lesklého. Za minutu už na střeše budovy vítal onu slibnou zákaznici. Pokud ji jeho vzezření překvapilo, nedala to najevo. Nechala se zavést na dvůr Střediska, kde jí Andros na zdi budovy zobrazil mapu Rezervace a poté jí na ní ukázal důležitá místa, hlavní sídla, aktivity subjektů a různou zvěř.

Zákaznice náhle přerušila dlouhé mlčení, nejistým dotazem.

"Je to nevratné?"

"Madam, ne, není to nevratné. Jak ale jistě víte, smlouva připouští zrušení programu jen v případě, že dojde k ohrožení života subjektu a jen pokud je tak uvedeno ve smlouvě. Děláme to ale velice neradi, protože v těch několika nutných případech, kdy byl subjekt navrácen z programu do života, jsme vždy čelili náročné otázce, zda mu ponechat vzpomínky z jeho pobytu v programu."

"A co se může stát?"

"Když jsme je ponechali, potom byl v některých případech léčebný efekt uspokojivý, v některých ale bohužel vědomí těchto zážitků způsobilo další komplikace duševního stavu subjektu. A pokud jsme je neponechali, potom byl pobyt v programu na duševní stav subjektu nulový. V každém případě došlo ke zlepšení stavu fyzického, někdy ale také ke zraněním, která právě vedla k nutnosti program subjektu ukončit."

Zákaznice zamyšleně hleděla na poutavé záběry, zobrazované na vysoké zdi. Vypadalo to lákavě a šíleně. Zároveň peklo ale i ráj, na zemi, v Rezervaci Země.

"Jsem si jistá, že mu to pomůže. Jenom... nevím, jak se budu cítit já, když ho tam nechám navždy."

"Paní, je to jen na vás. Pro nás je důležité dobro jak našich subjektů, tak spokojenost jejich žijících příbuzných. A ujišťuji vás, že úspěšnost léčby případů sebevražedných sklonů je v programu velmi vysoká. Nezapomeňte, že budete moci vašeho syna vidět každý týden v námi zaslaných záznamech, po celou dobu kdy si ponecháte mimořádnou službu."

to be continued ?