Jistota v nejistotě

Byla tma, venku v ulicích, v oknech sousedů, v celém domě, ale hlavně byla tma v jejím srdci. Nevěděla co má dělat, co si má počít aby zase nastalo světlo. Až nastane pravý čas, za okny domu, který se jí zdál daleko větší než jindy zasvítí slunce a tma bude zase na pár hodiny poražena. Kdyby to tak šlo i s tím co cítila, ten neskutečný chlad, ta bezmoc, zoufalství a ztracená víra, tohle vše pohltilo černo. Seděla na posteli a na klíně jí vrněla kočka,malá, bezmocná, křehká a krásná, měla v sobě víc lásky a něhy než ona za poslední dobu pocítila, už ani nevěděla, kdy to bylo naposledy, kdy naposledy pocítila tu krásu, že se mohla k někomu schoulit a vědět, že je v bezpečí, v náručí někoho, kdo ji miluje a nezklame a kdo od ní neodejde, někoho, kdo jí dá jistotu v nejistotě.