Poslední rozloučení

Zvolna přecházíš po pokoji a nervózně kmitáš pohledem do všech koutů tmavého pokoje. Je tu na tebe až moc klidno. Pomalu na tebe přechází ten zvláštní pocit úzkosti. Každý krok jako by byl stále namáhavější. Něco je jinak. Procházíš všechny pokoje a zjišťuješ, že všechny mé osobní věci jsou pryč. Všechno ostatní je netknuté. Jsem pryč i se všemi svými věcmi.
Srdce ti buší čím dál rychleji, hlava se ti točí. Sedáš si na pohovku do obývacího pokoje.
Jsi zmatená, nevíš, co si máš myslet. Vždyť všechno mezi námi fungovalo tak dokonale, tak proč jsem tě opustil? Věřila si v nás tak nepochybně, že tento okamžik je pro tebe jako přímý úder do srdce. Bylo snad něco špatně, stálo mezi námi něco, co jsi nevědomky přehlížela?

Tvé oči se po chvíli zalijí slzami. Bezmocně vzlykáš s hlavou v dlaních. Nic nechápeš. Odešel jsem tak náhle a zcela bez rozloučení.

Místnost najednou už není tak klidná, jako před chvílí. Nyní je zcela zřetelně slyšet tvůj zlomený pláč. Hlavou se ti honí nejrůznější vzpomínky a okamžiky. Čím více na ně myslíš, tím více je ten pocit v břiše svíravější. Zdá se, jako by ti za chvíli mělo puknout srdce a ty už se naprosto nedokážeš ovládat.
Vybavuješ si ty nejkrásnější okamžiky, kdy jsme byli spolu. Pevná objetí, vášnivé polibky i ty nejpitomější situace, při kterých si se nemohla smíchy udržet. Je to jako sedět v kině a dívat se na film, který nemá nikdy skončit.

Slzy ze řinou skrz tvé štíhlé prsty na náš světlý koberec. Trochu se třeseš. Odkrýváš svou tvář a hledíš po pokoji. Tvé oči jsou právem rudé a smutkem jaksi zničené. Prožíváš si svou noční můru teprve pár minut a už máš pochybnosti o smyslu vlastní existence. Vždyť jsme byli jeden pro druhého stvořeni, tak proč tak náhlý odchod?

Ty a já jsme dva, a jeden bez druhého nejsme nic.

Zvedáš se a běžíš do předsíně vyndat z kabelky cigarety. Hledáš cokoliv, co by tě momentálně na danou situaci mohlo alespoň trochu uklidnit a přinutilo jasně myslet. Přestože se ti prsty pořád třesou, cigareta už hoří. Sama sebe přesvědčuješ, že to musí být jen zlý sen, ale čím více si přeješ probudit se, tím více ti dochází vážnost situace.

Ne, není možné, abych odešel jen tak, říkáš si. Musí tu být něco, co ti napoví, něco, co odhalí roušku tajemství nad tímto bezdůvodným zmizením. Zvedáš se opět z pohovky a snažíš se najít něco, co by napovědělo.
Prohledáváš pomalu celý byt, ale stále nic nenacházíš, ovšem tvá neústupnost a vůle ti nedovoluje přestat pátrat.

Když už se zdá být situace bez úspěchu, prolétla ti hlavou myšlenka. Vzpomněla sis na místo, kde jsme si čas od času nechávaly milostné dopisy. Udržovalo to tak naše romantické představy stále při životě a my tak měli možnost odhalovat své vzájemné touhy. Možná by právě tam, mohlo být mé poslední rozloučení s tebou.

Vcházíš do ložnice a hledáš klíč k nejvrchnější uzamčené skříňce. Potom si stoupáš na židli a pozvolna otevíráš dřevěná dvířka s nadějí zodpovězených otázek. Rozhlížíš se po malém svazku rozlepených dopisů a s maličkou úlevou zjišťuješ, že je tu jeden neotevřený.
Vyndáváš jej ze skřínky a pozvolna odcházíš zpět do obývacího pokoje. Usedáš do křesla a zapaluješ si další cigaretu.

Rozvíříš malý obláček kouře a dopis otevíráš.

..............................................................................


Lásko,

věděl jsem, že tě tvůj instinkt nezklame ani po letech. Chtěl jsem ti napsat ještě tolik milostných dopisů a o to více mě mrzí, že tento musí být bezpodmínečně ten poslední.
Víš, některé životní okamžiky, nás v životě nutí dělat nekompromisní rozhodnutí. Taková rozhodnutí, která dle našeho nejlepšího uvážení budou nejlepší pro všechny. A právě TATO rozhodnutí jsou ze všech nejtěžší. Kdo může s hřejivým pocitem na srdci opravdu říci, že ví, co je pro jeho blízké nejlepší i v těch nejtragičtějších situacích? Já myslím, že když odpovím že nikdo, nebudu daleko od pravdy. Záleží na tom, jak to kdo z nás cítí a dokáže se s tím porvat.
A právě jedním z těchto hráčů s cizími osudy jsem se stal i já. Jistě jsi zmatená a nedokážeš si zprvu nic rozumně vysvětlit. Chci však abys věděla, že nic z toho není tvá vina. Jediné co chci, abys na nás vzpomínala v dobrém a nikdy nezapomněla na naše nejkrásnější společné chvilky tak jako já. Ostatně jediné, co nám nakonec zbyde jsou právě ty vzpomínky. Jsem šťastný, že jsem mohl žít tak dlouho po boku té nejúžasnější dívky pod sluncem. Byla jsi a stále jsi pro mě vším, bohužel dnes se musí naše cesty rozdělit. Bylo to mé životní rozhodnutí a věřím, že to tak bude lepší pro nás oba. Nemluvím teď o práci, tajných milenkách nebo snad návalech jarních depresí. Do cesty se mi totiž postavil někdo, komu nikdy nebudu moc vzdorovat a když, tak ne dost dlouho, abych si mohl nadále vychutnávat ty dokonalé okamžiky s tebou. Mrzí mě to tak strašně, že i pomyšlení na to, mi krátí čas zde na zemi víc než by mělo.
Vím, že jsme spolu sdíleli i méně radostné okamžiky ačkoliv jich bylo velmi po málu ovšem to poslední, co bych si v životě přál by bylo, aby si se musela dívat na to jak umírám. Ano, tím nezdolným soupeřem pro nás pro oba se stala rakovina. Zákeřná hnusná nemoc uvnitř mé hlavy. Odpovědí na mou otázku častých bolestí hlavy se stalo nedávno zjištěná diagnóza.
Mám sotva pár měsíců na dožití a chci je prožít v klidu a sám, aniž bych někoho uváděl do depresí kvůli svému stavu. Nechci, aby ses kvůli mně trápila, protože to je to poslední, co bych si přál. Nezasloužíš si nic z toho a bůh je mi svědkem, že je to pravda.
Věř mi, že kdybych dostal šanci prožít celý ten sen po tvém boku znovu, neváhal bych ani vteřinu a to je vlastně má vstupenka do nebe. Vím, že jsem dostal to, po čem jsem vždy toužil a co nikdo jiný ani nezažil. Nyní musím myslet nesobecky.
Nežádám po tobě věrnost ani nekonečný zármutek, jen nechci abys na nás zapomněla. Protože až jednou nadejde tvůj čas, můžeš si být jistá, že první, kdo tě uvítá na odvrácené straně světa budu já.

Nyní tě prosím, abys hleděla pouze do budoucnosti a konala dle svého nejlepšího uvážení, tak, jak to pro tebe bude nejlepší. Jistě tě čeká ještě mnoho šťastných chvil po boku milované osoby. Jen už to nebudu já.

Toto je mé poslední rozloučení…….rozloučení s dívkou, kterou nadevše miluji, a která mi byla po celou tu dobu jediným světlem v mé duši i jediným světem v mé fantazii.

Miluju tě lásko….

..............................................................................