flétnově snová

trolejbus poslední a kousek domů. vystoupím a poslední zastávky rád dojdu. je tma, téměř nikdo nejezdí. a silnice si svítí.
noční silnice je svět sám pro sebe. v noci takto bez aut je to svět kouzelný. koukám a poslouchám, a slyším flétnu. slyším naplno se rozléhající flétnu. mám lehce naváto, ale opravdu jen lehce. kouzelné tóny kouzelné flétny na kouzelné silnici v tuto kouzelnou noc – pohádka.
jemné hladivé tóny a teď rychlejší přechod a gradace, nádhera. zvuk proniká mi skrz a cítím mrazení v zádech. jdu za tónem kouzelné flétny. přes silnici vidím postavu v dlouhém kabátu. jako omámen jdu blíž. vlněný kabát až k zemi má rozepnutý. šlachovitá postava v energickém postoji a s příčnou flétnou v rukách. bizarní výjev noci kouzel. „zní to krásně,“ řeknu tiše.
přestane hrát: „čekal jsem vás,“ odpoví mi.
„na mne? děkuji, udělal jste mi radost.“
„bylo mi potěšením,“ řekne s náznakem úsměvu a otočí se. a vidím dlouhá záda mizející ve tmě.