Dialog počátku a konce

P-Počátek
K-Konec

K:“Trápí vás něco má milá?“
P:“Ano můj drahý.“
K:A cožpak? Cožpak učinilo vaše strádání?“
P:Víte drahý, až se vám to bojím říct. Bojím se, aby jste nebyl zklamaný.“
K:Já?Nikoli. Zklamaný jsem jedině, pokud jste zklamaná vy sama a jediným cílem mé radosti je činit radost vám.“
P:“Děkuji drahý.“
K:Víte drahý, mám jenom vás. Jsme jenom my. Neříkám že by mi to nestačilo. Jste pro mne vším. Dýchám pro vás, ale..“
K:“Ale?“
P:“ale občas bych ráda přišla na jiné myšlenky. Víte, odreagovala se.“
K:“Jistě, chápu vás, a proto...“
P:“A proto?“
K:“A proto pro vás mám malý dárek,“ řekl konec a zpoza zad vyňal cosi v dlani, zakrytého rudou rouškou.
P:“Ale drahý, jakpak jste věděl, což žádám? Umíte snad číst myšlenky?“
K:“To ne, ale umím číst ve vás. Žiji pro vás, tudíž i sdílím vaše pocity, jako by byly mé.“
P:“Ó drahý, nevím co na to říct.“
K:“Nic neříkejte má milá, jen se kochejte.“
P:“No tak mne už nenapínejte drahý a dovolte mi odhalit tajemství, které skrýváte pod rouchem. Nemohu se dočkat. Už teď nevím, jak vám jen poděkovat.“
K:“Zář ve vašich očích je mi vašim díkem a teď prosím, odhalte roucho a přijměte můj dar.
P:“Ó drahý,“ řekla podstata počátku a odhalila roucho. Pod ní spatřila křišťálovou kouli. Křišťálovou kouli v dlaních konce, v dlaních zániku.
P:“Cožpak to je drahý?“ zeptala se zvídavě, prohlížejíc si zdáli onu kouli.“
K:“Jen nahlédněte blíž má milá, jen pohlédněte.
Tu kouli pojmenoval jsem svět. Její výplň pojmenoval jsem prostor. Jen pozorujte co se v ní bude odehrávat. Brzy se tam totiž objeví bytosti, jež budou disponovat vědomím. Budou si uvědomovat sebe sama. Jen se dívejte jak se svým vědomím naloží.
Jak budou vynalézaví a hraví.
Jen se dívejte. Jakými směry budou směřovat. Zdali si budou vzájemně podkopávat nohy či podají pomocnou ruku. Jen se dívejte.
Budou zde mít vše. Vše zde mohou nalézt. Budou milovat záhadno, což pro ně bude vykoupením a zhoubou zároveň. Budou věřit v to co ani nedokážou pochopit, nebo naopak nevěřit ničemu. Budou se opájet možnostmi toho tzv.světa. Objeví mnohá pokušení, které jim přinesou blaho a záhy i utrpení. Všechny rozkoše, vše sobectví co v sobě vyvolají nebude mít kde utéct. Bude se odrážet od stěn oné koule a vracet se zpět k nim.
Jen se dívejte má drahá.“
P:“Nádhera, opravdu nádhera můj milý, ale cožpak s nimi bude až si uvědomí zákonitosti, které v tom světě, jak ho nazýváš,panují? Jakou úlohu bude poté ona koule hrát?“
K:“Poté, má milá, poté již žádná koule nebude, poté se stanou námi a nás už zde nebude zapotřebí. Ale nebojte, má milá, ještě bude na co koukat.“