DRAKOKRONIKON - Setkání

I člověk se srdcem bojovníka na svět přišel a rozhodnuto bude, kterak svět bude moci
obývati po boku draků. A úsvit černý nastane, kdy drak proti draku povstane!
DRAKOKRONIKON: Kniha proroctví.

Ještě téhož večera se Ir'Lak vrátila ke zničené posádce, aby se přesvědčila, jestli nezůstal ještě
někdo naživu. Kroužila nad sutinami a svým bystrým zrakem prohledávala okolí. Ohně vyhasly a teplota na rozvalinách se srovnala s okolím. Soustředila se v myšlence pouze na zničenou posádku a jemně melodicky zavrněla.Ohořelou zem pomalu zahalila šedá mlha, pod kterou se začaly objevovat červené tečky. Ir'Lak slétla níž a mezi červenými tečkami, které označovaly pouze živý hmyz, zahlédla obrys lidského těla ve žluté barvě. Nechala mlhu rozplynout a jemně dosedla opodál. Prackou odhodila ohořelé trámy a pod nánosem prachu spatřila mužské tělo. Ležel tam O'Res. Zkřivená tvář prozrazovala bolest, kterou trpěl. Pootevřel oči.
" Tak to skonči, ty potvoro jedna! "
Ir'Lak natočila svou hlavu směrem k němu a prohlížela si ho. Pootevřela tlamu, čímž odkryla celou krásu svých velkých zubů.
„Důvodu svého nemám? Nejsme stejní všichni, jako vy lidé v mysli držíte.“
O'Res zasténal a z koutku úst stékal proužek krve. " Vy mluvíte?!" Vyhrkl ze sebe.
„Jen, když nezbytně nutné to jest a řeč vaše od nás pochází. Jsme tu déle, než mysl vaše znáti může,“ odpověděla mu.
" Tak proč nás napadáte po celé zemi a vraždíte i nevinné děti?" Oči se mu zalily slzami, jak si vzpomněl na svou ženu a právě narozeného syna.
" Má žena a právě narozený syn..." začínal ztrácet vědomí. Ir'lak se ho dotkla čumákem a O'res se zhluboka nadechl. " Můj syn, proč ?..." Ir'lak se zájmem pohlédla na O'Rese a nasála jeho pach. Oči se jí rozšířily a ona pochopila.
„Tvůj syn při životu je a v dobrých rukou se nachází. Neměj strachu žádného. Já, Ir'Lak, na životě ho chrániti budu. On ten jest, který ochrániti váš rod před Re' Vakem a jeho podobných může. Oni svět bez rodu lidského chtějí.“
O'res pomalu natáhl ruku k Ir'Lak a sáhl ji na krk pokrytý jemnými šupinami duhové barvy. Pokusil se ještě o úsměv, ale jeho ruka spadla k zemi. Ir'Lak vědomá si toho, že vydechl naposled, poodstoupila o kousek dozadu a zaklonila hlavu. Pak prudce otevřela tlamu a vyšlehl z ní tyrkysový plamen. Zahalil O'Rese a na jeho místě zbyl roztavený kámen. Ir'Lak předními tlapami začala taveninu tvořit, a když poodstoupila, byl na jeho místě pomník ve tvaru jehlanu.
Pak ještě dvakrát vypustila plamen z tlamy a kámen dostal duhovou barvu.
„V pokoji ty odpočívej tu a věz, že já, Ir'Lak, učiti tvého syna budu všem tajům a kouzlům dračím, aby se jednoho dne postaviti Re' Vakovi mohl.“ Než to stačila doříct, ucítila prudký náraz, který ji odhodil stranou. Na zem prudce přistál drak. Jeho černé šupiny se leskly v měsíčním světle. Kostěné výstupky na hlavě prozrazovaly statného samce.