ten podivnej měsíc

koukám na na podivný měsíc.
koukám na podivný měsíc a že je tak malej. koukám na ten podivnej měsíc a on je fakt malej. to snad ani nebude žádnej měsíc, že by lampa? lampa vysoko nad hlavou...
zastavím se, fascinovaně koukám. je brzo ráno. kdybych byl brouk, velikej brouk, vznesl bych se výš. letěl bych opatrně k tomu malému měsíci. malému měsíci? tak podobný, jenom menší, a brzy po ránu?
dojdu k lavičce, bolí mě za krkem. když znovu vzhlédnu, mám pocit, že je větší. jsem sklamanej. jen brzké nedospalé ráno a oči vidí kouzla a pohádky. vstanu a ranní rosa mě nutí zvedat nohy a chci se rozběhnout. jsem na louce a půl století těžké nohy samy běží a lehké jako kdysi. chce se mi zařvat. zařvat z plných plic. svalím se na mokrou louku. je teplá a cítím jak tepe. přiložím ucho a jasně slyším jak dýchá. najednou mám pocit objetí a teplé peřiny. zavřu oči a prudce se mnou zatočí svět. musím se posadit a držím si hlavu. nechci ani otevřít oči, bojím se co uvidím.
vzpomněl jsem si na malý měsíc. a jak jsem myslel na louku a hory a rosu.
otevřu oči a můj vlak mě kodrcá do všedního dne.
zas jednou až bude ten podivnej malej měsíc nade mnou...