Víly

Víly mají jednu hloupou vlastnost - jsou zbytečně moc důvěřivé. Chytají se do pastí, jedna báseň. Kdo by to nezkusil..

I on hrozně moc toužil také mít jednu svoji. A tak vábil..
Na víly je speciální vábnička. Zafoukáš na ni a ona spustí :,,Jsi můj sen, pojď sem..Jsi můj sen.."
Víla už nemůže uniknout, a tak je lapena. Z počátku nešťastná, uvězněním. Ale denně poslouchá hlas vábničky :,,Jsi můj sen.."
Opilá tím zvukem, podléhá. Plní mu přání za přáním.. Usíná šťastná nebo štěstím vůbec nespí. Ona je sen..
Pak jednoho dne se vábnička ztratí v hustém kouři. Ale on si poradí, nahradí hlas vábničky hlasem svým :,,Jsi můj sen.."
Víla opět podléhá.. Nechá se do ruky chytit. A jak to tak bývá, velké ruce občas křídla polámou. Avšak hlas vždy všechno spraví. (Jak jsem říkala, víly jsou moc důvěřivé.) A víla mnoho vydrží. I když se hlas ztratí..

Jenže, když on zapomene svůj sen, víle mizí síla. Křídla jí vadnou. A protože žádný hlas jí k němu už nepoutá, víla mávne ztěžka křídli a radši uletí..

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°