Jako hrdinka společenských románů..

Tohle se jí stalo poprvé. Poprvé takhle intenzivně zatoužila po venkově. Poprvé zatoužila po něčem, co vždycky nenáviděla.
Cítila se zmateně, nechápala, kde se to v ní bere. Náhle jakoby všechny její pocity zintenzivněly. Od té doby, co se přestěhovala jakoby všechno, co prožívá, mělo nový rozměr.
Často se zamilovávala, často jí vše nadchlo a náhle zase ztratila zájem. Ale tentokrát to bylo jiné. Měla pocit, že každá její nový cit, každá nová vášeň má nějaký smysl. Nehledě na to, že muž, který uchvátil její myšlenky byl pro ni tak nedostupný. Chtěla s ním strávit alespoň jednu noc. A to i přesto, že to bylo v rozporu se všemi morálními zákony a zásadami, které dosud uznávala. V jejím nitru sváděli boj dva mocní vládci, rozum a cit. Věděla, kolika lidí se to dotkne, ale i tak byla na několik vteřinových okamžiků odhodlaná to udělat. Stal se jí klíčem k novým inspiracím a byl cestou k nezodpovědným činům, jejichž následky rozum viděl, ale cit je odsunoval.
Jenže co mohla udělat pro to, aby své city ovlivnila? Vídala ho téměř každý den. Stal se součástí jejího života ať chtěla nebo ne. Mohla jen doufat, že se nadcházející události budou ubírat správným směrem.
Vážila si toho, že každý nový den už jí nepřinášel jen strach, bolest a zármutek. Už se necítila tak sama, ale věděla, že je to dočasné. Tahle myšlenka byla jediným mrakem, který se vznášel nad jejím nebem.
Přesto tajně v srdci doufala v nějaké slunce, které by se zčistajasna objevilo a ten mrak rozehnalo. Jen netušila, v jaké podobě by mělo přijít.
Někdy se věcmi moc zaobírala, moc nad vším přemýšlela. Její věčně zamyšlený výraz jí vykreslil na čele drobné vrásky. To proto neustále čelila otázkám, proč je tak smutná. Všechny bolesti se promítly do výrazu její tváře a zůstaly vryty do pohledu jejích očí. Neuměla to nijak ovlivnit a i když se občas cítila opravdu dobře, neustále měl někdo jiný pocit, že se trápí.
Nedělní vzduch byl náhle protkaný zvláštní vůní. Nejspíš vůní všeho, co ji čekalo. Bylo jen otázkou času, kdy si to rozmyslí. Stačil jeden chybný krok nebo špatně zvolené slovo, aby ho odvrhla svým nemilosrdným nezájmem. Jak málo stačí, aby se jeji zbožná náklonnost proměnila ve vteřině v kruté pohrdání. Zřejmě neměl ani ponětí, čeho je schopná.
Cítila se jako hrdinka společenských románů. V jejích úvahách neustále vítězil rozum. Možná, že v životě udělala tolik hloupostí a chyb, že už nechtěla, aby díky jejím neuváženostem trpěl někdo jiný. Tady už nešlo jen o ty vylomeniny, co dělala před pár lety. Tady se chystala nabourat křehkou rovnováhu mezi mužem a ženou, kteří dohromady se svými dětmi tvořili funkční rodinu. Avšak to, že jí v myšlenkách převládal rozum jí vůbec nepomohlo. Spíš v sobě měla ještě větší zmatek. Kam se poděla ta egoistická a sobecká Manon, která se řídí pouze vlastním srdcem?