Chvilka štěstí

Nastalo ráno a já se probudila na zazvonění budíku. Bylo 6:15 a musela jsem vstávat. Poslední den na základce. Upravit, najíst a psychicky se připravit . Už zítra jedu na tábor. Nevím jak se to bude vyvíjet mezi mnou a Ondrou. Uvidíme.

To bylo před 4 dny. Teď jsem seděla v chatce a opírala se o rameno toho ,který mi tak ublížil. Ale co minulost se nevrátí. Povídali jsme si s Martinou a Michalem. Byla jsem šťastná a v bezpečí. Chtěla jsem aby to neskončilo. Veděla jsem ale ,že mi zase ublíží, že zas je to jen flirt. Veděla jsem to a přesto mu nedokázala odolat. Byl hezký, blonďaté , delší vlasy mu padali do obličeje a měl čokoládové oči. Vysoký, štíhlý, vypracované tělo, hezký obličej ochranná náruč ale hejzlík. Tedy myslela jsem si to.
Dost jsme se bavili, bylo po obedě, měli jsme mít dvě hodiny času než začne program. Něčemu jsem se smála, když jsem ucítila ,že mi odhrnul vlasy a zašeptal "Záleží mi na tobě .Ale nemůžeme spolu být." poté zvedl hlavu a na něco Michalovi odpoveděl.
Přemýšlela jsem o tom.Za pár dní se ukázalo že měl pravdu.
Jenže pro ten kousek štěstí ,který jsem sním zažila mu budu nadosmrti vděčná.