Minuty bezmoci a rozbitýho skla

Proč miluju Tvůj hlas?
Proč se mračím a je mi do breku? Právě teď.
Proč mě vůbec nezajímá, co bude zítra, že bych měl jít spát, že bych se měl učit?
Proč pořád vidím tvoji vousatou tvář předemnou? Jak se usmíváš..
Proč cítím tvojí vůni z mojí peřiny?
Proč mě sakra nedokážeš pochopit?
Proč si chceš ublížit a mě neposloucháš?
Bylo, nebylo...
Bolí, když mi nadáváš a do toho připomínáš krásný maličkosti, který mě dokážou rozplakat..
Proč si nerozumíme v hudbě, v pár názorech, ve věcech týkajících se mě ale i přesto se milujeme?
Proč tohle období tak sakra bolí??
Proč pořád šlapu vedle? A proč se nepropadnu? Kéžby..
Proč mě pořád kontroluješ?
Proč pro mě děláš tolik? Proč já pro Tebe tak málo?
Proč všechno, co myslim z lásky a srdečně mi nevěříš?
Nenávidíme se. Oba to víme. Milujeme se.

Proč mi dochází energie a mám strach udělat cokoliv, jenom abych to nepodělal? Proč je mi tak slabo?

láska




.. "Ty víš, že nesnášim, když mi to pokládáš."
"..."
.. "Co budeme dělat?"
"Co chceš dělat ty?"
.. "Dáme si pauzu."
"Já žádnou zasranou pauzu nechci. Víš, co si myslim o pauzách."
.. "Já je takhle ale neberu.."
"Já pauzu nechci."
.. "A co chceš?"
"Buď a nebo."