Tajemství lásky

Má drahá dcero,
vím, že máš svůj život, svého manžela a tvé děti už mají také svůj život. Ale musím se ti svěřit se svým tajemstvím. Nyní na sklonku mého života cítím, že se blíží konec. A byla bych ráda, kdybys mi mohla odpustit, ale nejsi dcera mého zesnulého manžela Johna. Před čtyřiceti lety jsem prožila vášnivý románek s mužem jménem Tom Sawer. To je tvůj pravý otec, ale ještě než mě odsoudíš za můj hřích, řeknu ti vše, jak se to seběhlo.
Měla jsem 7 dní do svatby, když jsem v parku potkala Toma. Zamilovali jsme se do sebe na první pohled. I Tom se měl ženit, již za 8 dní. Vzplanula mezi námi vášeň, která nás spalovala tak, že jsme měli pocit, že shoříme na popel. Stýkali jsme se celý týden. Několikrát jsme se pomilovali. Oba jsme věděli, že to není správné, ale nedokázali jsme odolat. Toma jsem skutečně milovala, ale Johna jsem měla také ráda. Čas bohužel plynul rychleji než jsme chtěli. Přáli bychom si, aby se zastavil, ale to nešlo. Týden utekl jako voda a nadešel čas mé svatby. Celou noc jsem strávila spolu s Tomem. Ráno mě žádal, ať se nevdává, že beze mě nedokáže žít. "Já, ale musím." řekla jsem mu. Tom mi pak řekl: "Utečme spolu! Počkám na tebe dnes v poledne u fontány v parku. Tam kde jsme se poprvé uviděli. Pak odjedeme a budeme spolu navždy." Pak Tom odešel. Věděla jsem, že ho miluju a nikdy nikoho nebudu milovat více. Ale nešlo to. Měla jsem povinnost vůči Johnovi. A tak přesně v poledne jsem se vdala za Johna a mou skutečnou lásku jsem tím navždy ztratila. Když Tom zjistil, že jsem se vdala, byl zklamaný. A následující den se oženil. Pak už jsme se nikdy neviděli.
S Johnem jsem byla šťastná, jen jsem ho nemilovala tak jako Toma. Tu vášeň jsem prostě nedokázala potlačit. Před pár lety mi přišel dopis od Toma. Žádal mi, abych přišla za ním k fontáně, že je nemocen a umírá. Můj John stále žil, nemohla jsem to učinit. Pak jsem se dozvěděla z novin, že Tom Sawer skonal v parku u fontány.
Proč ti to vše vlastně píši? John před několika měsíci zemřel a já se cítím tak sama. Vzpomínám na Toma, i když to bylo tak krátké. Cítím, jak mi ubývá sil. Nyní nastala ta pravá chvíle na pravdu. Jsem vyčerpaná, cítím, že se blíží konec, ale vím kam mám jít. Soud o mé "nevěře" si udělej sama. Snad mi odpustíš tuto lež.
Tvá matka Sussan

"Stojím u naší fontány Tome. Jsi tu?" Otáčím se a vidím Toma, stejně mladého a krásného jako při našem prvním setkání. Líbá mě a říká: "Čekám tu na tebe už tak dlouho. Konečně jsme spolu." Já najednou mládnu a je mi opět dvacet. Je čas spolu odejít do západu slunce. To co se děje pod námi, už není naše věc. Tam dole leží mé staré bělovlasé tělo, lidi se mě snaží oživit, ale marně… Jsem skutečně šťastná.