Rytíř nové doby

Tento příběh se odehrává jednoho všedního květnového dne roku 2023. Los Angeles se probouzí do jednoho z mnoha dnů. Michael Peterson však tu noc nespal příliš dobře. Dnes odpoledne měl totiž další pohovor kvůli práci. Za dobu, co dokončil školu, již vystřídal několik zaměstnání, ale všude ho čekalo nepříjemné překvapení. Jako nováčka ho většinou pěkně zneužívali, takže po zkušební době většinou odcházel sám.

Když se toho dne nasnídal, rozhodl se, že dopoledne navštíví hrob své mámy. Hřbitov se však nacházel na druhém konci města, takže musel jet podzemkou a pak jít ještě několik stovek metrů pěšky. Došel k hrobu, odklidil zvadlé květiny a zapálil svíčku. "Je to už šest let mami, co jsi nás opustila," promlouval sám k sobě. "Ta strašná nemoc pak postupovala tak rychle. Moc mi chybíš, mami... "

Z rozjímání ho vyrušil ženský křik. Bylo to volání o pomoc. Vzpřímil se a uviděl, že několik desítek metrů od něj zápasí starší žena s nějakým výrostkem. Ten ji nakonec povalil na zem, vytrhnul jí z ruky kabelku a rozběhl se k hlavní bráně. Michael neváhal a začal ho stíhat. Jednou z příčných uliček mladíkovi nadběhl a dostihl ho. Několika přesně mířenými chvaty a údery zloděje složil čelem k zemi a klečel mu na zádech.
"Ty hajzlíku! To si troufáš na slabší, co?" obořil se na zloděje.
"Já... jsem nechtěl. Kluci z party mě navedli. Měla to být taková zkouška, co dokážu..." koktal přemožený útočník. Michael mu sebral kabelku a řekl: "Ať tě tady víckrát nevidím. A od té party se drž radši dál, nebo špatně skončíš!" Pak mladíka propustil. "Nezlobte se, už se to nestane," vyhrknul ještě a zmizel za bránou hřbitova. Michael se vrátil k okradené ženě a podal jí uloupenou kabelku.

"Děkuji Vám mladíku. Nevím, co bych bez Vás dělala. V té kabelce mám doklady a platební karty - to by bylo velmi nepříjemné o ně přijít. Smím znát Vaše jméno?" zeptala se ho.
"Jsem Michael Peterson," odpověděl. Žena si utřela oči kapesníkem, několikrát zamrkala a s údivem Michaelovi povídá: "Jste úžasně podobný jednomu muži, kterého jsem kdysi znala. Měl dokonce i stejné křestní jméno jako Vy. Jmenoval se Michael Knight a mohl by to být..."
Žena se na chvíli odmlčela a pak se Michaela zeptala: "Jak se jmenují Vaši rodiče?"
"No," odvětil váhavě Michael : " Máma se jmenovala Cristine. Cristine Begley-Petersonová. O svém pravém otci toho moc nevím. Jen to, že tragicky umřel ještě před mým narozením. A máma si později vzala svého dlouholetého přítele, lékaře Marka Petersona. On si mne osvojil a já dostal jeho příjmení. Ale vychoval mne jako vlastního syna a mám ho moc rád. A vlastně už mám jen jeho, protože máma před šesti lety umřela na rakovinu..."
Žena ho přerušila: "Cristine Begleyová byla Vaše matka? Tak to potom znám Vašeho strýce Martina. Promiňte, já Vás tady zpovídám a ani jsem se nepředstavila. Jsem Bonie McPherson."

Michael nevycházel z údivu: "Tak vy znáte mého strýce a znala jste i mou matku... "
"A jestli chcete vědět víc o Vašem skutečném otci, pojďte se mnou. Pokud je Vaším otcem muž, kterého mám na mysli, má hrob na tomto hřbitově," šokovala ho Bonie.
"Samozřejmě, že ten hrob chci vidět," řekl Michael a následoval Bonie. Ušli několik desítek metrů a v jedné z bočních uliček se zastavili. Bonie ukázala na nenápadný náhrobek: "Tak tady je ten hrob..."

Michael si se zájmem prohlížel náhrobní kámen. Jako první ho upoutala fotografie. Ten muž mu byl opravdu dost podobný. Měl stejné tmavé, kudrnaté vlasy, výrazné lícní kosti a zářivě modré oči. Pak ho zaujala uvedená data. Začal je nahlas číst :" Michael Artur Knight, narozen 15.7. 1961, zemřel 11.9.2001."
Na chvíli se zamyslel a pak řekl :"To by souhlasilo... Víte, máma mi vyprávěla, že si mého vlastního otce vzala krátce po jeho čtyřicetinách. A já jsem se narodil začátkem května 2002, takže by tento muž opravdu mohl být mým otcem. Ale to jméno...Knight, kde jsem ho jenom slyšel?"

Chvíli oba mlčky stáli u hrobu a pak Michael říká: "Už vím! Když jsem byl ještě dítě, vyprávěla mi máma příběhy o hrdinovi jménem Knight. Jezdil v nějakém superautě a chránil zákon a pořádek. Jo a to auto ovládal inteligentní počítač. Myslel jsem si, že jsou to jen takové moderní pohádky a ten Knight takový vymyšlený hrdina - jako třeba Superman. A vy mi teď říkáte, že ten muž doopravdy existoval a že je to snad dokonce můj otec?"

Bonie se usmála a pak řekla: "Už to tak vypadá, Michaele." Michael si znovu nevěřícně prohlížel náhrobek, ale jednotlivé údaje už do sebe začaly zapadat. Pochopil, proč chtěla být máma pohřbená právě tady, na druhém konci města. Pak se znovu zarazil u data úmrtí.
Řekl: "Moment. 11.září 2001, to byl den, kdy byl spáchán ten šílený teroristický útok na New York a Pentagon! Nechcete mi snad namluvit, že můj otec - pokud to byl Michael Knight - měl s tím útokem něco do činění..." Bonie však jeho domněnku potvrdila: "Měl by jsi to vědět - promiň, že ti tykám. Tvůj otec tam skutečně byl. Zachránil spoustu lidí z jižní věže Obchodního centra. Pak se však věž zřítila a on zůstal v sutinách. Martin, tvůj strýc, ho sice vyprostil, ale už mu nebylo pomoci. Krátce poté umřel. A jestli chceš vědět ještě víc, měl bys se mnou jet do naší nadace."


Michael sice ještě chvíli nevěřícně kroutil hlavou, ale pak ho přemohla zvědavost a Bonie následoval.
Vyšli ze hřbitova a nasedli do jakéhosi bílého auta. Než se rozjeli, říká Bonie: "Dokud se definitivně nerozhodneš, musí pro tebe zůstat sídlo nadace utajené. Takže ti teď zavážu oči." Michael souhlasil a Bonie mu převázala oči šátkem. Rozjeli se. Michael se snažil pamatovat si, kolikrát a kam zatočili, ale po několika minutách to vzdal. Když zastavili, vedla ho Bonie za ruku po několika schodištích a chodbách. Pak slyšel vyťukávání přístupového kódu a otevřely se poslední dveře. Bonie mu sundala šátek.

Stál ve velké místnosti. Podél zdí viděl stolky s počítači a na stěně viselo několik velkých obrazovek. Z bočních dveří vešel muž. Michael v něm ihned poznal svého strýce. "Ahoj Miku!" pozdravil ho strýc a pokračoval: "Vidím, že jsi se setkal s Bonie. Promiň, že jsi se musel o svém otci dozvědět takhle, ale celá záležitost byla přísně tajná.."
Mezitím stejnými dveřmi vešel další muž, černoch, který povídá: "Váš strýc říká pravdu, Michaele. Jsem Edmond Johnson a s Vašim strýcem jsme pracovali pro FBI. Ta nařídila, aby byla celá záležitost utajená. Ale před třemi lety se vyměnilo celé vedení a změnila se i situace v Americe. Takže jsme mohli obnovit činnost nadace FLAG."
Martin ho doplnil: "Miku, musíš znát pravdu. Michael Knight byl tvým skutečným otcem. A my nyní potřebujeme tebe, jako řidiče pro nového KITTa."
Michael se znovu podivil: "KITT? To auto, o kterém mi máma vyprávěla, se taky jmenovalo KITT. Byla to zkratka Knight Industries Two Thousand."
Martin mu odpověděl: "A my jsme vytvořili jeho nástupce. Má označení Knight Industries Three Thousand. Takže taky KITT. Bonie, ukaž Michaelovi nového KITTa."

Bonie stiskla jakýsi senzor a za Michaelovými zády se ozval hluk otevíraných vrat. Otočil se a na rampě uviděl stát nádherné černé auto. Nepodobalo se žádnému ze sériově vyráběných modelů, ale přesto z jeho křivek bylo znát, že se jedná o vůz sportovní, ale přitom bezpečný. Prsty Bonie se rozběhly po klávesnici jednoho z počítačů a po chvíli se autu rozsvítila světla a nastartoval motor. Mezi světlomety se objevil červený senzor, který obkreslil Michaelovu siluetu "To auto mně snad skenuje?" podivil se. Zůstal však zkoprnělý úžasem, když se z auta ozval syntetický hlas: "Jsem počítač Knight Industries Three Thousand. Z analýzy obrazu vyplývají značné podobnosti s možným oprávněným majitelem." Michael se zeptal: "Co to znamená, jaký oprávněný majitel?"

Bonie mu odpověděla: "Když jsme nového KITTa sestavovali, použili jsme i určité komponenty z jeho předchůdce. No a programování původního KITTa bylo spjato s osobou Michaela Knighta, tvého otce. A nový KITT nechce s nikým spolupracovat. Trvá na nástupci Michaela Knighta."
Pak řekla směrem ke KITTovi :"KITTe, toto by mohl být nástupce Michaela Knighta. Je to jeho syn..."
KITT odpověděl: "Tuto informaci musím ověřit. Mohl by se ten mladík podrobit testu DNA?"



Šokovaný Michael odvětil: "Když to musí být..." Pak se u auta otevřely dveře pro řidiče a KITT řekl: "Nasedněte, mladý muži." Michael poslechl. Když se posadil, vysunula se z palubní desky polička s vatovou tyčinkou. Michael si s ní vytřel ústa a položil ji zpět na poličku. Ta se zasunula do KITTových útrob. Chvíli se nic nedělo,a potom ten syntetický hlas začal říkat: "Souhlasí, souhlasí, souhlasí...Nástupce byl nalezen. Nutný restart všech systémů s novými údaji..." Poté se odmlčel, motor se vypnul a světlomety zhasly. Ale v následující vteřině se stalo něco neuvěřitelného. V autě se rozsvítily všechny kontroly a displeje, co v něm byly a ozval se mužský hlas, který se již velmi podobal hlasu lidskému. Měl svůj tón i modulaci. Hlas řekl: "Vítej Michaele. Já jsem KITT. Ty jsi skutečným synem Michaela Knighta a tvá DNA aktivovala všechny mé pokročilé funkce. Nyní jsem úplně připraven tě chránit a pomáhat ti s tvým úkolem, který ti předal tvůj otec."

Michael se udiveně zeptal:"Jaký úkol? Co tohle všechno má znamenat? Ještě dnes ráno jsem o svém pravém otci nevěděl téměř nic a teď po mně chcete, abych převzal jeho úkol? "
Na jeho otázky mu odpověděl Martin: "Víš, muselo to takhle být. A ten přijímací pohovor, který máš dnes podstoupit, právě proběhl. Od té doby, co byla nadace obnovena, jsme tě pozorovali. Ale museli jsme čekat, až budeš plnoletý. To teď jsi a proto jsme tě vystavili takové malé zkoušce. Na tom hřbitově to nebyla náhoda, bylo to domluvené. Chtěli jsme vědět, jak se v takové situaci zachováš. A uspěl jsi na výbornou!"
Bonie dodala :"Promiň Michaele, že jsme tě takhle zkoušeli..."

Michael měl v hlavě zmatek. Za ten den dostal tolik nových informací a tahle "zkouška" ho dost rozhodila.
Několikrát se zhluboka nadechl a pak řekl: "Nevím, co na to říct. Budu potřebovat nějaký čas na rozmyšlenou."
Do rozhovoru se přidal i KITT: "Michaele! Než se jakkoliv rozhodneš, měl by jsi převzít dva vzkazy, které pro tebe zůstaly v mé paměti."
"Jaké vzkazy?" podivil se.
"Jsou to vzkazy, které si tvá matka a tvůj otec předali prostřednictvím mého předchůdce v onen osudný den..."
" Tak to je určitě chci slyšet!" rozhodl Michael.
" Takže jako první ti pustím vzkaz od tvé matky," řekl KITT. Po chvíli zazněl hlas Cristine, který Michael naposledy slyšel před šesti lety.
"Michaele, miláčku! Jsem těhotná! Ano slyšíš dobře. Čekáme spolu dítě! Jsem v sedmém týdnu. Chtěla jsem ti to říct osobně až ve středu, ale už jsem to nevydržela. Poslechni si toto. Je to tlukot srdce našeho dítěte." Potom bylo slyšet rychlý tep srdce a pak jeho matka pokračovala : "Miluji tě, drahý. Přijeď prosím co nejdřív. Musíme to oslavit. Posílám pusu! Ahoj! "
Michael vzkaz vyslechl a pak přitakal :" Takže to opravdu souhlasí. Máma byla krátce těhotná, když můj otec zemřel."
KITT mu na to řekl : "A teď pro tebe mám druhý vzkaz. Je to videozáznam z toho osudného dne. Takže uvidíš svého otce v posledních minutách jeho života." Na čelním skle se vytvořil obraz, na kterém Michael uviděl svého strýce Martina a svého skutečného otce, jak sedí v jakémsi autě.

KITT mu k tomu řekl :"Ten záznam byl pořízen uvnitř mého předchůdce."
Pak se záznam rozběhl a Michael poprvé uslyšel hlas svého otce:
"Cristine, má lásko! Mám obrovskou radost z toho, že čekáš mé dítě. Ale zároveň cítím velký smutek. Cítím, že svého syna už asi nikdy neuvidím. Vím, že to může být i dcera, ale já jsem si vždycky přál syna, aby pokračoval v mé práci a poslání. Každá doba potřebuje svého rytíře a já věřím, že se takovým rytířem stane i můj syn. Miluji tě Cristine a buď šťastná, protože i v tuto strašně smutnou chvíli jsem i já šťastný. Budu tě navždy milovat, má lásko. Sbohem. "

Michael jen užasle povzdechl: "Museli se velmi milovat... Děkuji ti KITTe. A děkuji vám všem, že jsem se konečně dozvěděl pravdu. Ale nevím, zda budu schopen převzít poslání mého otce. Takové rozhodnutí musím důkladně zvážit." Po těchto slovech vystoupil z auta. Martin mu řekl: " To samozřejmě chápeme. Dáváme ti 24 hodin na rozmyšlenou. Bonie tě vyprovodí ven a dá ti vizitku. Zítra zavoláš na to číslo a řekneš nám, jak jsi se rozhodl."
Bonie Michaelovi opět zavázala oči a zeptala se ho: "Kam chceš odvézt? "
Michael jí odpověděl :"Někam do centra. Dostal jsem celkem hlad, tak se někde stavím na oběd."
Opět absolvovali cestu po chodbách a autem. Po pár minutách jízdy zastavili a Bonie sundala Michaelovi šátek z očí. Stáli na parkovišti u obchodního centra. "Nashledanou, Miku, " rozloučila se Bonie a odjela.

Michael došel do pasáže centra a v jedné restauraci si objednal jídlo. Oběd si ale příliš nevychutnal, protože se mu v hlavě stále vracely události v sídle nadace. Střípky faktů a vzpomínek mu konečně začaly dávat smysluplný obraz. Napadlo ho, že by po obědě mohl navštívit Marka. Stále ho bral jako otce. Vždyť ho vychoval a velmi mu pomohl, když máma umřela. Snad mu poradí, jak se má rozhodnout a měl by taky znát pravdu o Michaelu Knightovi.

Pak se Mikovi v hlavě ozval KITTův hlas. Ten nový, lidský hlas mu někoho připomínal a on si nemohl vzpomenout koho. Za několik okamžiků si však vzpomněl. A pomohla mu náhoda. K jeho stolu si přisedli dva japonští turisté. A jemu se vybavil učitel bojových umění, který taky pocházel z Japonska. A jeho hlas byl taky takový klidný a vyrovnaný a měl i podobnou barvu, jako KITTův.
Michael si dokonce vzpomněl na to, co mu při jedné hodině ten učitel řekl.
"Máš ušlechtilé srdce bojovníka, Michaele. Bojovné, statečné a přitom tolik laskavé. Tvá cesta nebude lehká. Ale pokud se vydáš na tu správnou cestu, budou si tě ostatní lidé vážit a ctít tě. Svůj osud máš ve svých rukou a před sebou nelehký úkol..."
Úkol následovat odkaz mého otce bude opravdu těžký, pomyslel si Michael, zaplatil číšníkovi a vydal se z restaurace směrem k nemocnici, kde pracoval Mark.

Mezitím se však udály jiné důležité věci. Elisabet Hastingsová, mladá spolupracovnice nadace FLAG, která dokončovala svá studia na místní univerzitě, také právě dojídala svůj oběd. Zvedla se od stolu a zamířila k východu z jídelny. Když tu se k ní přitiskl jakýsi muž a něco jí píchnul. Dívka po několika vteřinách bezvládně klesla do jeho náruče. Útočník ji vynesl ven, kde na něj v jeho autě čekali dva kumpáni.

"Tak ji mám," oznámil jim a pokračoval: "Teď zavoláme do nadace a uvidíme, co z nich vymáčkneme."
"Ale použijeme elektronický měnič hlasu, aby nás nemohli hned identifikovat," navrhl druhý z party. A tak se i stalo.

Když v nadaci obdrželi výzvu únosců, řekla Bonie:" S Elis jsme měli naposledy kontakt na univerzitě. KITTe, mohl by jsi se napojit na některou z kamer v blízkosti univerzity? Třeba na tom záznamu únosci budou."
Její úvaha se ukázala jako správná. Po několika minutách KITT hlásil: "Mám ji! A jsou s ní další tři muži. Přiblížím si ten záznam a zjistím, kdo to je."
"To by bylo vynikající, KITTe."
"Takže už to mám. Jsou to Kevin Fallow, Patric Devero a Victor Scott. Všichni tři už mají pár vroubků. Například únosy, přepadení a počítačové pirátství. Obávám se, že budou chtít Elisabet použít k tomu, aby mne ovládli. Zná některé moje přístupové kódy..."
Bonie mu na to řekla: "Takže ji musíme zachránit. Já zavolám Martinovi a Edmondovi. Oni zkontaktují místní policii a zajistí, aby nám byla nápomocna. A ty budeš muset najít Michaela. Musíš ho požádat, aby nám také pomohl. Sice jeho lhůta ještě nevypršela, ale nikdo jiný to udělat nemůže."
KITT jí odpověděl:" Dobrý nápad, Bonie. Alespoň Michaelovi ukážu, co umím. Snad mu to pomůže při rozhodování." Pak zapnul automatický režim, nastartoval a odjel.

Michael mířil k nemocnici, sídlící nedaleko restaurace. Ušel několik desítek metrů po hlavní třídě a pak zabočil do jedné z postranních ulic. Na jejím konci už viděl budovu nemocnice. Ale do jejího areálu se již nedostal. Byl asi sto metrů od hlavní brány, když za sebou uslyšel kvílení brzdícího auta. Instinktivně se otočil a spatřil ...
"Ne,to snad není možné! To je KITT!" problesklo mu hlavou. A byla to pravda.

KITT otevřel dveře u řidiče a říká: "Michaele, prosím. Potřebujeme tvou pomoc. Jedna z pracovnic nadace jménem Elisabet Hastingsová byla právě unesena z univerzity, kde studuje. Vytvářela moje programy a zná přístupové kódy. A teď, když jsem plně aktivovaný, mohl bych se s pomocí těch kódů snadno stát nebezpečným. Vím, že tvá lhůta ještě zdaleka nevypršela, ale prostě tě potřebujeme. Nikdo jiný to nemůže udělat."
Michael odvětil :"Když to nemůže udělat nikdo jiný, tak to MUSÍM udělat já. Jedeme!"
Nasedl do KITTa a vydali se hledat unesenou dívku. KITT Michaela navigoval pomocí GPS, takže po několika minutách dorazili k jakési kancelářské budově.

Na čelním skle se ukázal obraz z KITTovy termokamery. "Jsou tam čtyři osoby," identifikoval KITT," tři muži a jedna žena. Únosci se jmenují Kevin Fallow, Patric Devero a Victor Scott. A ta žena bude Elisabet. Vidím, jak ti muži odcházejí z místnost a míří na chodbu." Pak Michael uviděl, jak se postavy rozdělují a každá míří do jiné místnosti. "Myslím, že je čistý vzduch, můžu jít dovnitř. Ty mi dej vědět, kdyby něco," poručil Michael KITTovi. "Vezmi si tuto minivysílačku. připevni si ji do vlasů k uchu, tak mne uslyšíš," poradil mu KITT.

Michael poslechl a vydal se do budovy. Nenápadně prošel chodbou a zamířil k místnosti, ve které byla dívka uvězněná. Na dveřích byl elektronický zámek.
"KITTe, můžeš mi s tím pomoct? " poprosil Michael. Ozvalo se několik impulsů a červené světélko u zámku se změnilo na zelené. Dveře byly odemčeny. Michael je otevřel a v místnosti uviděl dívku svázanou na židli. Dívka měla zavázané i oči a v ústech měla roubík. Michael ji začal osvobozovat, ale práci nedokončil, protože ho KITT varoval :" Miku! Únosci jsou za tebou."

Začal souboj. Victor nebyl pro Michaela těžkým soupeřem. Byl menší, podsaditější a asi nebyl příliš trénovaný. Na něj stačilo Michaelovi pár úderů a Viktor se složil k zemi. To s Kevinem měl více práce. Kevin byl zhruba stejně vysoký jako Michael a měl i dobrou fyzičku. Ale v průběhu bitky i jemu nakonec došly síly a po jednom z chvatů se už na nohy nepostavil. Patrik využil nastalého zmatku, vzal dívku na záda a utíkal do podzemní garáže. Tam ji naložil do svého auta a ujížděl pryč.

Michael přenechal přemožené zločince policii, vrátil se do KITTa a začal Patrika pronásledovat.
"Abychom ho mohli dostihnout, navrhuji přejít do útočného režimu," promluvil KITT.
"Jak myslíš," přitakal Michael a netušil, co ten útočný režim znamená. Ale v příštích vteřinách to poznal. KITTova karoserie se přetransformovala do tvarů závodního speciálu a jejich rychlost závratným způsobem vyletěla na 200 km/hod. Únosce mířil k dálnici. Na přivaděči však velmi agresivně předjel několik aut. Nakonec svým stylem jízdy způsobil nehodu, která dálnici mezi ním a Michaelem zablokovala.
"A jsme v háji! " vykřikl Michael.
"To bych netvrdil, " oponoval mu KITT a pokračoval: " Máme ještě TURBO-zrychlení."
Pak se rozsvítila kontrolka TURBO. V následující vteřině se KITT odlepil od dálnice a elegantně srážku přelétl. Michael nevycházel z úžasu:" Co to bylo? Čím mě ještě překvapíš? Takové šoky mi příště oznamuj dopředu... Ale bylo to efektní, to musím uznat, KITTe"
Díky tomuto manévru se k pronásledovanému autu přiblížili na dosah.
KITT řekl: "A teď jsem se připojil na jejich řídící jednotku. Připrav se, že za několik vteřin to auto zastaví." A opravdu. Patrikovo auto se zastavilo a KITT zaparkoval několik metrů od něj. Jenže pak zločinec vystoupil i s unesenou dívkou a Michael uviděl, že jí míří pistolí přímo na spánek.

"Nechte mne odjet! Jinak ji zastřelím!" vyhrožoval.
Michael vystoupil, dal ruce nad hlavu a útočníkovi řekl: "Vezměte si jako rukojmí mne! Ona má sice přístupové kódy, ale já to auto přímo ovládám." Patrik Devero chvíli přemýšlel. Pak dívku odstrčil a chtěl zamířit pistoli na Michaela. Ten však jeho manévr očekával a jedním přesně mířeným kopem mu zbraň vyrazil z ruky. Pak už stačilo pár dobře mířených ran a chvatů a mohl i posledního z únosců předat policii.
Poté se začal věnovat unesené dívce. Ta však na oslovení nereagovala, tak ji Michael vzal do náruče a odnesl ji do KITTa. Ten mu řekl: "Dali jí nějaký lék na spaní, proto nereaguje. Ale jinak je v pořádku. Měl bych ji odvézt do sídla nadace."
"To je dobrý nápad. Ale já potřebuji mluvit se svým adoptivním otcem," namítl Michael.
KITT mu však navrhnul :"To není problém. Pojedeme prvně do nemocnice, tam tě vyložím a pak ji odvezu do nadace. A ty budeš mít možnost si vše v klidu rozmyslet. Ale dnes jsi sám viděl co umím a co bychom spolu mohli dokázat. Ale přemlouvat tě nemůžu."

Vrátili se zpět k areálu nemocnice. Michael vystoupil a KITT se zachráněnou dívkou odjel. Michael prošel vestibulem nemocnice a zamířil k výtahu. Ten ho dopravil do čtvrtého patra budovy, kde pracoval Mark. Na chodbě vedoucí k operačním sálům se s Markem setkal.
"Ahoj, táto. Potřebuji s tebou nutně mluvit. Máš na mne čas?"
"Jistě že mám. Pojď se mnou na lékařský pokoj. Tam budeme mít víc klidu," řekl Mark a vedl Michaela do jedné z bočních chodeb. Pak otevřel dveře svého lékařského pokoje a oba vstoupili dovnitř.
"Posaď se a povídej," navrhl Mark a ukázal na jedno ze dvou křesel, stojících v pokoji. Oba se posadili a Michael začal vypravovat: "Musím ti říct, že jsem se dnes dozvěděl pravdu o svém skutečném otci. Jmenoval se MIchael Knight a pracoval pro nadaci FLAG."

Otec ho doplnil: "Miku, já jsem to tušil. Věděl jsem, že tvá máma byla vdaná za nějakého Knighta a toho muže musela velmi milovat. Mne znala už od mládí a brala mne spíše jako přítele a později jsem se stal i jejím lékařem. Ale kým skutečně tvůj otec byl, to jsem nevěděl. Pak přišel ten osudný den a on zemřel. Cristine, tvá máma, se pak upnula na mne. A naše přátelství přerostlo v něco víc. Musel jsem se však smířit s tím, že část jejího srdce stále patřila tvému otci. No a já nemůžu mít své vlastní děti, a tak jsem byl velmi šťastný, když mi tvá máma nabídla, abych se stal tvým adoptivním otcem."

Michael ho se zaujetím vyslechl a řekl mu :" Díky táto. Budu tě pořád mít za svého tátu. Vychoval jsi mne a staral se o mne jako o vlastního. A pomohl mi v době, když máma umřela. Jenže teď mi nadace nabízí, abych pokračoval v odkazu svého otce. Mám se stát ochráncem práva a spravedlnosti a mohl bych mít k dispozici výjimečné auto, ovládané počítačem. Láká mě to. A ani nevím proč. Ale chci slyšet tvůj názor."
Mark mu odpověděl :" Víš Miku, už jsi dospělý. Musíš se rozhodnout sám. Ale řeknu ti jednu věc. Stát na straně spravedlnosti je sice mnohdy velmi obtížné, ale takových lidí si potom ostatní váží. A pokud se rozhodneš tuto výzvu přijmout, tak na tebe budu pyšný. A myslím si, že by na tebe byla pyšná i tvá máma, kdyby se tohoto dne dožila..."

Po této srdečné výměně názorů oba muži vstali a objali se. Mark pak musel odejít na sál a Michael se vydal domů. Nachystal večeři a kolem šesté hodiny se vrátil i Mark. Po večeři mu Michael řekl: "Tak už jsem se rozhodl. Zítra ránu zavolám do nadace a tu nabídku přijmu."
Mark mu řekl :"Poslech jsi volání krve. A já tvé rozhodnutí respektuji a nebudu ti nijak bránit..."
Michael odpověděl :" Díky táto,... Za všechno..." Znovu si padli do náručí. Pak Michael Markovi líčil, co vše dnes zažil, a jaký to pro něho byl obrovský šok. Mezitím se město ponořilo do náruče noci a oba muži šli spát.

Ráno však Michaela neprobudil budík, ale zvonek u dveří. Vstal a podíval se na obrazovku domácího videotelefonu, kdo stojí u dveří. Byla to dívka, kterou včera zachránil. "Vydržte minutku!" vzkázal jí a rychle se převlékl.
Pak jí otevřel dveře. "Jak jste mne našla?" divil se.
Dívka se usmála a řekla :"No, jednak mi Vaši adresu dali v nadaci. A včera jste si zapomněl sundat tu minivysílačku, co Vám dal KITT. Jste roztržitý a navíc nezdvořilý. Nestihl jste se mi ani představit," smála se.
Michael ihned svou chybu napravil :"Jmenuji se Michael Peterson. A vy Jste Elisabet Hastingsová, že?"
"Ano, to je mé jméno. Přátelé mi říkají Elis. A vás od včerejšího dne počítám mezi své přátele. Takže si budeme tykat, ne?" navrhla.
"Souhlasím, Elis. A ty mi říkej Miku," odvětil jí Michael a podali si ruce. Pak sešli o schodech a vyšli před dům. Tam Michael opět uviděl stát KITTa.
" Můžu znát tvé rozhodnutí, Michale?" zeptal se ho KITT.
" Ano, ale řeknu ho všem v nadaci naráz. Odvezeš nás tam, prosím? " navrhl. Posadil se na místo řidiče a Elis si sedla vedle něj. Rozjeli se. Projížděli městem a pak se v jednom z podjezdů otevřela tajná vrata a KITT jimi projel přímo do sídla nadace. Zastavili a oba vystoupili. Byli opět v té místnosti, kde se Michael s KITTem poprvé seznámil. U stolků seděli Bonie, Martin i Edmond.

Martin začal s otázkou :" Tak jaké je tvé rozhodnutí? A nevyděsila tě Elis, když tě vyhledala? "
Michael odpověděl: "No, trochu ano. Ale na to, že s touto organizací budu zažívat takové šoky pravidelně, si už začínám zvykat. Vaši nabídku přijímám. Mám ale jednu malou podmínku."
Na to se ozvala Bonie :"Jakou Michaele? Mluv!"
"Trvám na tom, abych v této své nové práci figuroval pod jiným jménem. Chci aby v mé smlouvě bylo uvedeno jméno Michael Knight. On byl mým pravým otcem a já přebírám jeho úkol a poslání. A to mohu plnit jen tehdy, když ponesu i jeho jméno." Po této promluvě mu všichni spontánně zatleskali.

Bonie jen dodala: "Ať žije Michael Knight, rytíř nové doby. Ať žije náš nový Knight Rider!"
A tak legenda opět pokračuje. Legenda o jednom muži, jednom autě a jednom počítači. O muži, který jako černý stín letí do světa zločinců, pro které neplatí zákon. O muži, který za všech okolností chrání právo a spravedlnost.

Pokračuje legenda jménem KNIGHT RIDER.