Nevíš kdo a co jsem, tak radši zapomeň II

Ten den bylo krásně slunečno. Vyšla si Ingrid jen tak na procházku s pár známými. Ano známými Alexe. Přesně věděla, co dělá. Byla chytrá, vypočítavá. Zbavila se pro vždy jeho blízkých kamarádů a i sebe zprostila života. Jednou mi řekla, nechci se stát a ani přihlížet jak to tady ničí. Pověděla mi jak mám upíry zabít, jak se bránit. A jak je rozpoznat. Po jejím odchodu mi zbyli v ruce malé kapesní hodinky. Ukazovali přesný čas. A po odklopení víčka mě chránili před upíry. Ukázali presný směr, kde se dotyčný nachází.

Ovšem ve chvíli, kdy se Alex dověděl, co Ingrid udělala, nemohl mi už nikdo a nic pomoct. Šel přesně. Provedl to co, bych nikomu nepřála.
Zastavil můj čas. Zemřela jsem ovšem jen na pár dní. Než se dokončila proměna. Bylo to kruté. Hlava mi třeštila. Slyšela jsem všechno mnohokrát hlasitěji, než se vše srovnalo. Než jsem se smířila s fakty a začala se dávat dohromady. První následky byli neskutečně rozsáhlé. Nedokázala jsem odolat žádnému člověku. Až po určité době mi došlo, co se ze mě stalo. A že tohle nechci. Byl to můj vnitřní boj na několik let.

Alex se po mé přeměně tiše vypařil a až po 20 letech jsem se dozvěděla, že ho dostali. Byl upálen. Polapili ho někde ve státech, když si užíval se zdejšími dívkami.

Ale zpět. Dnešní doba je jiná. Změněná. Nikdo nevěří na nestvůry, co zabíjí, co se žíví lidskou krví. Nevím, jak se tohle povedlo. Nejsem přeci jediná, kdo se tiše plouží ve svých stínech, kdo se topí ve vzpomínkách, v zpackané minulosti. Znám několik upírů. Co brouzdají jen tak po světě a užívají si své moci a manipulují s lidmi. Ani nevím proč, já se vzdala té snadné části života. Stli je to z nudy?

Večer se sbalím a zajedu si dnes do města užít nějaké zábavy. Ještě před nástupem do školy jsem si vyzkoušela, jaké to bude žít mezi lidmi. Jaké to bude, pokušení a zjistila jsem, že jsem OK. Jako kdyby se ten dřívější nesnesitelný pud zabíjet vytratil.
Cítím sice každičkou kapičku krve, ale už mě to nenutí být u toho a zmocnit se jí.
Jen pořád nevím, jak moc jsem zdatná a silná se ovládat. Snad čas ukáže. Nechci se vzdát příležitosti zapadnout do normálu. Začít od nuly. Tady je můj domov a nechci ho opět na několik let nechat opuštěný.

Zapadnu do baru. Posadím se na stoličku a objednám si. Chvíli jen tak poslouchám hudbu a pozoruji lidi na parketu. Nedá mi to, zvednu se a jdu přímo do středu dění. Začnu se ladně pohybovat v rytmu hudby. Po pár minutách zjistím, že tančím sama. Woow taková pozornost. Všichni na mě upínají zrak. Jasný jako upír mám daleko lepší koordinaci a ladnější pohyb než lidé. Když dohraje písnička, se otočím a opustím parket. Sednu si zpět na bar a pozoruji ostatní, jak zaplní parket a začnou opět tancovat.

" Mohu si přisednout, Sofií?" Jasně koho jiného bych mohla čekat. Lukas, upír všech večírků.

" Už sedíš tak se neptej." Přejede mě pohledem.

" Už jsem se myslel, že nikdy nevystrčíš hlavu z té svojí díry. Jakže dlouho si tam byla zavřená? Vlastní vězení. Nechápu."

Jen se na něj podívám.

" Och chápu. Po 63letech dost dlouhá doba na ochutnání lidského života. Stejně to není, tak zábavné jako bývalo. Nejlepší byla léta, kdy si byla ještě nevinné malé dítě. Lidé o nás věděli a žili v klidu vedle nás. A pak jste dospěli a začal hon na upíry. To ti byla sranda. Takovej boj o ničem. To že pár znás odešlo, co to znamenalo. Nic. Ani nevíš, kolik lidí tenkrát zemřelo. A to jen díky vám dvěma. Jaká škoda, že to tvá sestra prozradila."

" Mlč. Nemohu za to, co udělala moje sestra." Naštvaně se zvednu a míním odejít.

" No tak Sofií, né tak rychle."

"Jaksi můžeš myslet po tolika letech, že bych to všechno chtěla."

" Vím, chtěla si v klidu zestárnout a zemřít. Stejně jako další. Jenže ty jsi byla moc silná a moc hrdá na to abys jen tak bez odplaty odešla."

" Nic o tom nevíš. Nebyl jsi tam."

" Mýlíš se." Chytne mě za ruku a donutí se posadit proti němu.

" Byl jsem ten večer u tvého otce. Všechno jsem slyšel. To jak se tvoje sestra rozhodla. Pověděla to služce a ta byla tak vyděšená, že to řekla Alexovi. A Alex?
Byl to poblázněnej zamilovanej blázen. Věřil tvojí sestře. A ta to všechno spustila, ač věděla, že musí zemřít a že zemře celá vaše rodina. Moc dobře si byla vědoma, co způsobí. A na nikom, ani na ničem, jí nikdy nezáleželo. Byla ták sobecká, pokrytecká. Přesně tvůj opak."

" No a co s tím mám společného já?"

" Musela si přece tušit co nastane. Znala si svojí sestru moc dobře a nezabránila."

" Nemohla jsem se jí postavit."