Nevíš kdo a co jsem, tak radši zapomeň III

„ Nemohla jsem se jí postavit.“

„ Ale mohla. Moc dobře vím, že si chtěla, aby se ti ztratila ze života, stejně jako mi všichni upíři. Chtěla si svůj klidný život.“

„ Ano to jsem chtěla. Vždy jsem žila ve stínu svojí sestry. Co na tom, že jsem chtěla chvilku volně dýchat.“

„ Nic, měla si tenkrát trochu víc přemýšlet. Mohla si mít všechno. Jenže tvoje sestra byla rychlejší a ty si za to zaplatila největší cenu.“

„ To vím.“ Kejvnu na barmana, ať nám naleje další rundu.

„ Víš vůbec, proč ti to udělal?“

„Sakra jak to mám vědět? Celý roky jsem nad tím přemýšlela, ale nevím. Mám víc možností.“

„ To bych si rád v budoucnu poslechl.“ Kopneme do sebe dalšího panáka.

„ Ale teď ti povím proč ty. Miloval vás obě. Nikdy neměl v plánu tě někomu jinému nechat. Byl přesvědčený, že ty budeš dokonalá upírka, že ho budeš následovat, že mu dáš vše, po čem toužil. Byl si vědom, že pokud tě promění, bude mít problémy s tvojí sestrou, a proto plánoval tvůj výlet do Anglie, kde by tvá proměna proběhla bez problémů.
Tvoje sestra by mezitím zestárla a musel by jí buď opustit anebo zabít. Nejspíš by jí opustil, ale to už by tě přece nezajímalo.“

„ Jak to víš?“

„ Věděli to už tenkrát všichni upíři. Byl to jasný plán.“

„ Takže já stejně neměla na výběr?“

„ Ne to si neměla, ale dokonale si všechno zvrátila.
Byla si rozzuřená. S tím nikdo nepočítal. Nepočítal s tím, že k němu nic necítíš a že ho budeš chtít zabít. A tak se rozhodl čekat, daleko od tebe. Jenže pak dostal chuť si z nudy užívat a chytili ho.“

„ To dál už vím.“ Zadržím ho v pokračování. Já už o tom nechci slyšet.

„ No jo, nemrač se. Všichni upíři jsme děsně žárliví a chceme všechno jen pro sebe. Skoro za každou cenu. Ale to víš sama.“

„ Ano, ale nejsem taková. Byla jsem dřív. Teď jsem někdo jiný.“

„ Jasně. Uvidíme, jak dlouho to vydržíš.“

Zvedne se a odejde. Já se tedy taky zvednu a zamířím domů. Je po půl druhý a zítra jdu opět do školy. Nebylo to moc radostné setkání. Byla bych radši, kdybych byla v městečku jako jediný upír. I když nevím Lukas nevydrž na jednom místě dýl jak dva týdny.

S klidem zavřu oči a usnu.
Ráno se vzbudím těsně před zvoněním budíku. Dojdu se vysprchovat a oblíct. Pak se nesnídám a vydám k autu a dojedu do školy.
Sednu si do svojí zadní lavice a trochu vypnu. Některý hodiny jako například dějepis jsou pro mě zcela zbytečné. Sama jsem prožila vše co se v té době událo. Tak nějaké povídání o minulosti můžu vynechat.

Ovšem můj sluch zaujme něco zcela odlišného. Po chodbě za dveřma míří k naší třídě něčí kroky. Otočím ke dveřím hlavu a čekám až dotyčný stiskne kliku. Stane se během pár minut. Vstoupí a s omluvou, že dřív se nemohl dostavit ho učitelka posadí ke mně. Jasný nemá na výběr, když u mě je jediné volné místo.

Mile se na něj usměju a uskromním se. Prý se přistěhoval do města před dvěma týdny a nikoho tu nezná.
Musím sama říct, že vypadá kouzelně. Je drobnější postavy, má modré krásné oči, dokonalou chůzi. Na člověka až moc dokonalou. A vlasy vpředu blond a vzadu tmavě hnědý. Dává mu to takovej elegantní a zvláštní výraz.

Pochopitelně ho sleduji jako kdyby nic.. Je jasné že si mého pohledu nemůže všimnout. Je jen člověk a jeho oko nezachytí moje rychlé pohyby.

Po zazvonění se ke mně otočí.
„ Ahoj, jsem Kristián. Jak se jmenuješ?“

„ Hoj, Sofie. Ráda tě poznávám.“

„ Ty jsi zdejší? Já se tu vůbec nevyznám. Potřeboval bych alespoň částečně províst městem.“

„ Jo, bydlím na kraji města, ale znám to tu dobře.“

„ Supr, a nešla by si se mnou dneska na takovou obchůzku po okolí? Teda pokud nemáš už něco v plánu, abych neotravoval.“

„ To je v poho. Nemám nic na práci. Ráda půjdu s tebou.“ Přihodím jeden ze svých dokonalých úsměvů. Sakra jak je to možné? Za celá léta se mi nikdo tak nelíbil. Proč zrovna on? Možná proto, že jsem na něm nenašla nic čím by se podobal Alexovi.

Poslední hodina utekla rychle a tak jsme se zvedli a šli do centra města.
„ Máš ráda palačinky?“ Vypalí na mě po cestě, když procházíme kolem kavárny.

„ No.. jo mám.“ Řeknu zmateně.

„ Tak pojď, dáme si čaj nebo kafe a palačinky. Byl jsem tu včera a vaří úplně suprově.“

Zajdeme do kavárny a posadíme se ke stolku pro dva úplně v zadním koutu. Obsluha je pohotová a tak po chvilce máme před sebou kafe a prej ty jeho skvělý palačinky.
A nakonec musím uznat, že jsou opravdu dobré.

„ Jak dlouho tu bydlíš Sofí a máš nějaké sourozence?“

pokračování příště.. =)