Chlad líbající chodidla 2

Leží na velkém polštáři, nohy přepadávají přes postel a opět jí chlad líbá chodidla.
Marně se snaží utřídit myšlenky. Tak jako mnohokrát před tím se snaží najít smysl všeho, co se stalo.
Mělo se to stát? Už ani řeči o tom, že to byl osud nepomáhají.
Má vůbec cenu snažit se získat kousek vřelého citu, když sama sebe odmítá?
Ví, kde je problém. Ví, proč utíká jakmile zjistí, že jí někdo miluje. Ví, proč utíká ještě rychleji, když cit je oboustranný.
Ale, co neví je to, proč to nespraví šálek černého čaje.
Lásku vyměnila za pocit bezpečí. Touhy po objetí se vzdala bez boje.
Teď má jen hlavu pochybností,srdce nasáklé hořkostí.
Kdyby si v srdci oživila vzpomínky na všechny ty, které se snažila milovat - explodovalo by.
Kdyby si v duši oživila hořké slzy, které pro bláhový cit vyplakala - rozmočila by ji na kašli.
Kdyby se snažila pochopit své jednání - zbláznila by se.
Zbláznila? Nebo už bláznem je? Blázen bez diagnózy, který stále má tendence vrhat se do náručí smrti. A potom uteče.
Utíká z náručí milovaných, utíká z náručí smrti, ale jizvy ji vždy zůstanou. Pokaždé větší a větší.
Na duši i na těle.
Lituje jich? Ne. I ta jizva na zápěstí dává naději. Naději, že příští pokus se povede a neuteče. Anebo? Ano, i ty jizvy na duši se jí snaží šeptat, že i pro ni zde láska je.
Zatím ještě věří. I když si to nechce přiznat. Věří v lásku. Ale pochybuje, že ještě nějaká je tu pro ni.
Kdyby uměla v sobě probudit to pragmatické zvíře, které ožije jen v opilosti - změnila by svoji realitu.
Ale má riskovat probuzení bestie?

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Bestie naštěstí stále spí. Chrápe, to zablešené zvíře.
Další den. A chlad se opět přitulil.
Jediný věrný společník, který se vždy vrátí.
Narozdíl od jiných, pro které je jen další osobou beze jména. A pokud si vybaví její jméno, tak je to jen automaticky zajeté v kolejích.
Unavené oči se snaží nehledět kolem sebe.