Z nuly se může stát hvězda 5

My se mezitím pokusili jakž takž s Kirem uklidnit.
Lumi se posadil pohodlně do křesla místo Strifyho a začal s Kira tahat informace kolik mu je a kde bydlí.
Kiro v pohodě odpovídal a ani jsme si nevšimli, že Strify už stojí mezi dveřma a poslouchá.

Strify:

Celej nasranej se spakuju a sednu si na chvilku na terasu.Ten Lumi mě musí pořád provokovat. A zrovna dneska před Kirem. Tohle mu nedaruju. S novým předsevzetím, že si nic nenechám líbit vcházím do dveří. Ale tam se zarazím a poslouchám.
Lumi se právě Kira ptá kolik mu je a kde bydlí.
Kiro mu zatím odpovídá, že je mu 20 a že bydlí v tý bohatý čtvrti Berlína.Pak se, ale zarazí a řekne, že už vlastně nebydlí.

" Nedávno jsem utekl.Mamka si našla novýho přítele a já tam s ním nemůžu vydržet." Řekne sklesle a nám dojde, že víc se o tom bavit nechce.
Koukám na něho a příde mi, že má v očích strach, zlost, nenávist a hlavně bolest.
Jak rád bych ho teď vzal do náruče a konejšil. Samotnýho mě až překvapí za jak krátkou chvíli sem se do něj asi zamiloval. Já se zamiloval? To snad není možný. Vždyť já nejsem na kluky a nebo sem si toho nevšiml?

Z přemýšlení mě vytrhne Yua věta.
" Strify děje se něco?"
Kouknu se na něho.
"Ne! Proč? Mělo by?"
" Ne? jen teda nechápu, proč se najednou tak mračíš a cupuješ mi zavěs."
Podívám se na svoje ruce a závěs, kterej sem až do teď křečovitě svíral pustím.
" Ne jsem v pohodě."
Řeknu a podívám se na hodiny.

" Wow. Řekl bych, že bychom měli hejbnout. Neříkal si náhodou, že v půl druhý máme sraz s tim Kira kámošem?"
Yu se otočí na hodiny a zděsí se.
" Jo říkal."
" Neplaš te. Kavárna je odtud 10 minut chůze." Poví nám úplně klidně Lumi a vypne televizi.
Já se okamžitě pustím do šněrování mojích supr kaniček, protože by se pak na mě moc dlouho čekalo.

Kiro:

Ach jo strašně rychle ten čas letí. S klukama, když jsme povídali, jsem úplně zapomněl na tu schůzku se Timem. Bože jak mě se tam nechce. Kéž by mě přejelo cestou auto.
Bohužel mám smůlu a do kavárny dojdeme všichni ve zdraví. Objedná me si něco k pití a čekáme a Tima. Na jednu stranu ho strašně rád uvidím a na druhou se děsně bojím jeho reakce.
Jak vlastně vypadá? Pamatuju si ho jako malýho, blonďatýho kluka, kterej vymejšlel samý kravoviny. A pak mě do toho zatahoval.
Je po půl a on nikde. Že by zapomněl?
Kluci se o něčem baví, ale já je neposlouchám. Až Yu mě probere.
" Kiro, heleď jak vlastně vypadá ten tvůj kámoš?"
" Já nevím. Naposledy jsem ho viděl, když nám bylo takových 12let."
" A nemohl by to být támhle ten kluk?" Ukáže směrem ke dveřím.
Pořádně se podívám a podle rysů v obličeji to je asi on.
" Asi je to on." Řeknu mu a Yu se hned zvedne a jde za ním.
Pozoruji jak projde dveřmi a už se baví s tím klukem. A jo je to on. Právě spolu vcházejí do kavárny a jdou k našemu stolu.
No musím uznat, že Tim pěkně vyrostl.
Je vyšší než Yu. A já jsem proti němu jako trpaslík.
A taky koukám, že s klukama si bude rozumět. Má stejně jako oni namalovaný oči a na sobě oblečení ve stylu Visual kei. Všechny přejede rychlím pohledem jen na mě zůstane koukat trochu dýl. Radši uhnu pohledem.

Yu ho posadí vedle sebe a začnou ho s klukama zpovídat. Taky on se na všechno možný vyptává ohledně kapely. Jen já sedím jak pěna a poslouchám.
Vypadá to, že Tima kapela nadchla a že to s náma vyzkouší. Taky jsem se dozvěděl, že svoje jméno stejně jako kluci nepoužívá a má přezdívku Shin. Je fakt, že mu sedí.
Asi tři hoďky sedíme a kecáme.
Pak se Shin zvedne, že má ještě nějakou práci a že nás rád poznal a bude rád když se znovu uvidíme. Taky slíbil, že příští týden se určitě dostaví na zkoušku. Yu mu dá ještě adresu a Shin odejde. Ještě při odchodu se na mě podívá a pak zmizí.

" No vidíš. Vždyť je úplně v pohodě. Si se bál zbytečně." Řekne mi Yu, když jdeme směr jeho dům.
" Jo taky jsem koukal a vypadá to, že to s náma rozhodně zkusí."
" To teda."
" Ani nevíš, jakou mám radost. A ještě kdyby to klaplo. A sehnali jsme konečně nějakýho pořádnýho managera." Začne do toho básnit Strify.
" Uklidni se. Ještě není vyhráno. Pořád s toho může vycouvat a budem tam, kde jsme." Krotí Strifyho načení Lumi. Strify po něm hodí jen škleb. Jako dej mi pokoj a nekaž mi radost.
A pokračuje nerušeně ve svým plánování.
" Hele Kiro."
" No."
" Nemohl bych trošku vylepšit tvojí vizáž?" Zeptá se mě znenadání Strify. Chvilku na něho koukám a pak kejvnu, že jo.
" Ale nebude to moc razantní, že jo?"
" Ne neboj."

Yu:

Se Shinem to dopadlo skvěle a tak jdeme domů. Kluci jdou dneska s náma.
Dokonce budou u mě i spát. Strify v samém načení lítá kolem nás a básní jak nám to už musí vyjít. Lumi se ho snaží krotit, ale bez úspěchu.
No a pak když se zeptá Kira zda mu může vylepšit image, se na sebe s Lumim podíváme a musíme hodně přemáhat smích. Kort, když se ho chudák Kiro zeptá jestli to nebude moc razantní a Strify ho uklidňuje, že ne. Přesně s Lumim víme, jak to dopadne. Zítra bude mít Kiro přinejmenším růžovou hlavu. Ale tak co bude aspoň sranda.
Tak ho v tom s Lumim necháme. Jen sen sebe škodolibě usmějem.
" Hele klucí tak zatím běžte. Já dojdu si domů skočím pro nějaké věci." Oznámí nám mile Strify a už letí domů.
" Jako kdybych toho měl doma málo." Ještě za ním zakřičím a on mi odpoví jen, že nemám ty správné pro jeho práci. Blázen. To jsme zvědavej, co všechno zase dotáhne.
A kolikrát půjde.
Jelikož náš Strify pořád někde něco zapomíná nejni nic nového, že občas letí i třikrát do krámu, když se hodlá zapojit do práce v kuchyni. Ale nikdy se nepoučí, aby si napsal seznam.
To je vždycky. Neboj vim co potřebuju. Vždyť tohle si zapamatuju, toho nejni moc.
S Lumim se konečně začnem smát.

Chudák Kiro zatím nic netuší. Stačilo mi fakt jednou, když mi Strify barvil hlavu. Dopadl jsem tak že místo černo červený jsem měl hlavu zeleno-růžovou a myslel jsem, že ho zabiju. Teda až když jsem rozdejchal ten šok. Strify se omlouval, že si prej spletl balíčky s barvou.
To bylo poprvé a naposledy, co mě barvil hlavu.
Lumi je odvážnější a nechá si od něj občas udělat nějakej ten proužek. Jenže jemu to může být jedno, co mu tam pleskne za barvu, když mu nedělá celou hlavu. A o tom že Lumi mu radši neříká, kterou chce mlčim. Jelikož vždycky to byla barva, která se s přáním rozhodně neschodovala.
" Hele Lumi podáme si sázku jakou bude mít Kiro hlavu?"
" Já ti nevím. Tohle bude hodně těžký odhadnout."
" Jakou sázku a jak jako že bude těžký odhadnout, co budu mít na hlavě?" Ptá se rychle zděšeně Kiro.

My se s Lumim jen tlemíme a nejsme mu schopní odpovědět. Tak na nás chudáček kouká jak na blázny a neví, co si o nás má myslet. Když se trochu srovnáme, řekneme mu, že Strify je kadeřník na baterky.
" No a mám si teda nechat od něj něco udělat na tý mojí šišce?"
" Přece mu nezkazíš radost." Řekneme s Lumim skoro zaráz.
Kiro jen kejvne hlavou, ale je vidět, jak se mu do toho už nechce. Třeba se to zrovna Strifymu povede. Co my víme.

Strify:

Sakra co budu ještě potřebovat. Hrabu se doma ve věcech a ne a ne najít barvy na vlasy. Potřebuju černou a blond, ale kam sem to sakra dal?
Přece mu nemůžu hlavu obarvit na fialovo. To je totiž jediná barva, kterou jsem zatím objevil. I když jemu by to mohlo slušet. Má šedo-modrý oči a docela tmavou pleť. Vezmu jí rozhodně taky.
Áááá konečně mám i tu černou a blond. Dokonce tam s nima byla i bíla a červená. Poberu si teda svoje saky paky a vyrazim na cestu k Yuínovi. Teda ještě prvně musím zavázat ty svoje úžasňoučký boty s mega dlouhejma kaničkama.

" Tak jsem tady." Řvu ode dveří a pokračuju s rukama plných věci do obejváku. No jasně Lumi a Yu se začnou smát jen, jak mě zahlídnou.
" Kde je Kiro?" Zeptám se, jelikož tu s nima nesedí.