Nevíš kdo a co jsem, tak radši zapomeň IV

" Jak dlouho tu bydlíš Sofí a máš nějaké sourozence?"

" Bydlela jsem tu před pár lety s rodiči, ale odstěhovali jsme se a já se sem teď vrátila po letech. Líbí se mi tady. Prožila jsem tady svoje dětství."

" Aha. To tedy bydlíš sama?"

" Jo momentálně jo." Usměji se.

"A co ty? Co vás přimělo se sem přistěhovat?"

" Víš, někdy dávno v minulosti tu bydlela naše prababička a mamka se rozhodla se sem vrátit. Zůstal nám tu dům po její smrti."

" Aha. A ty jsi tu poprví nebo už si tu někdy byl??"

" Byl, ale vůbec nic si z toho nepamatuju. Bylo mi asi 8 měsíců a ležel jsem zachumlanej v kočáru."

" Aha."
Začneme se oba smát. Připadám si s ním jako někdo jiný. Jen se nesmím nikdy přeřeknout. Nedělalo by žádnou dobrotu. Kdyby měl někdo jen tušení kdo jsem. Ač lidé v dnešní době nevěří na pohádky.

Nakonec jsme to město ani neprošli. Zůstali jsme sedět v kavárně a povídali si.
" Co kdyby si šla se mnou zítra na otvíračku nového baru za kolejema?"

" Nevím, možná půjdu. Řeknu ti zítra ve škole. Pokud se dostavíš a někde nezabloudíš."

" Ok, stejně s tebou budu počítat."

" Tak dobře. Měj se ahoj." Naposled se za ním podívám, pak nastartuju motor a vyrazím domů.

Cestou se stavím v lese na večeři. Jo, nebudu předstírat, že bez oběda jsem dostatečně silná abych odolávala lidské krvi, kterou slyším, jak proudí v žilách lidí, kteří kolem mě jen projdou. Cítím, jak mě moje smysli ovládají, ale dá se to vydržet. Musím být jen víc ostražitá. Měla bych pít víckrát za den. Jsme jakoby na dietě. Určitou dobu jsem kradla z nemocnicí, ale to mě po čase neskutečně vyčerpávalo. Pořád se hlídat, ovlivňovat miliony sestřiček a doktorů, že mě neviděli. Zkusila jsem tedy přejít na zvířecí krev. Ano není tak dobrá a výživná, ale stačí.
Domů dorazím v plné síle. Teď bych šla ještě někam. A proč ne?

Projdu domem. Převléknu se do přiléhavých černých šatů, vlasy sepnu sponou do culíku, popadnu boty na vysokém podpatku a vyrazím přes les do vedlejšího města do nějvětšího baru široko daleko.
Auto sebou neberu. Rychlejší to mám pěšky. A stejně počítám, že v případě nouze u někoho buď přespím, a nebo mě někdo domů může odvést.
To už lehce zařídím. Jak jednoduché pro upíry.
Už zdálky slyším dokonalou muziku. Vstupný neplatím, jednoduše ovlivním pokladní a projdu bez placení. Jako vždy.
U baru si všimnu Lukase. Jasný ten aby tu nechyběl. Proto zamířím k druhému baru. Objednám si, hodím do sebe dva panáky a propluju na parket. Netrvá dlouho a motá se kolem mě několik kluků. Přesně vím co na ně platí. Jo letitý zkušenosti se nezapřou.
Při předposledním tanci ke mně dojde kluk asi o hlavu a půl vyšší jak já. Už při příchodu jsem si ho všimla. Zaujal mě jeho temný pohled.
A teď když spolu tančíme tělo na tělo mi dojde, co mě na něm zaujalo. Je jako já. Ztracená duše podsvětí. Řádně to tedy na parketu rozjedem. Pak se přesunem k baru.
" Si překrásná. Tak dlouho jsem nepotkal žádnou tak přitažlivou upírku."

Sjedu o jen pohledem. Co si o sobě myslí?
" Nedělej si šance kámo. Tahle už je zadaná."

Překazí mu šance Lukas. To jsem celkem ráda, ale odkud ví, že jsem skoro zadaná? A co zadaná? Vždyť s tím klukem nic nemám.
" Jak ty to můžeš vědět." Otočí se na Lukase.

" Víš, my dva se známe docela dlouho. A přede mnou nic neutají."

" Jo a momentálně jí hlídáš aby tomu svému nezahla nebo co?" Tohle není dobrý. Ten nový neznámí nemá asi ani tušení s kým má tu čest. Lukas totiž nejvíce ze všech upírů připomíná člověka. Je těžké poznat jeho identitu.

"Myslím, že půjdeme."

Chytnu je oba a táhnu ven.
" Nechápu o co vám teď oběma jde? Nehodlám s tebou rozhodně nic mít. A ty se Lukasi uklidni. Nevím co vyšiluješ."

" Jak jako nechceš mít? To mě jen tak provokuješ na parketu a pak couvneš?"

" Vždyť ti nedala jedinej náznak." Vmísí se opět do toho Lukas.

" S kým si myslíš, že mluvíš?" Chytne ten novej upír Lukase pod krkem.

Určitě je novej, jinak by se nenechal, tak snadno vyprovokovat.
A je fakt, že nemá tušení, že Lukas je taky upír. No co já ho varovat nebudu, jen ať dostane lekci. Příště se bude držet dál.
" Ha, mám pocit, že ty nevíš s kým máš tu čest." Lukas se po něm mrštně ožene a ten novej upír leží na zemi. Lukas se nad něj skloní a pošeptá mu.

" Doufám, že si to budeš pamatovat. A nikdy tě tady už neuvidím. Tohle je moje a její místo.!!"

Podívá se směrem ke mně a pak ho pustí. Blesku rychle se vytratí.
" Co si si myslela, že bude asi chtít. Když s ním dovádíš?" Podívá se na mě vyčítavě Lukas.

" Já? Chtěla jsem ho popravdě trochu provokovat a pak odejít."

" To myslíš, že by se ti povedlo?"

" Všimla jsem si, že je novej. Toho bych zvládla."

" Jasně." Ušklíbne se.

" Jo a moment, jak víš že mám známost?"

" Nevím, tipnul jsem to. Takhle jsem tě ještě neviděl. Září ti dokonale oči spokojeností."

Přistoupí ke mně.

" Jen doufám, že budeš opatrná.
Je mi jasný, že to není upír, ale člověk. Je to s lidmi děsně fajn, ale musíš se mít na pozoru a budeš ho muset po čase opustit, anebo zabít nebo přeměnit. A tím si zkomplikuješ na pár let život. Ale to ty moc dobře víš z vlastní zkušenosti."

Chvilku se na sebe jen tiše koukáme a pak si zajdem ještě na panáka. Poté se vydám domů. Za doprovodu Lukase.



pokračování příště..... =)