Chlad líbající chodidla 4

Pootevřeným oknem proudí do pokoje chladivý vzduch.
Sama čeká na polibek nad kotník.
Až chlad lehounce spočine na jejím chodidle.
Bude jí líp?
Vyčerpaná, sotva si uvědomuje bolest v zádech.
Paradoxně je za ní šťastná - cítí bolest, asi ještě žije.
Kdyby měla pro koho - rozeběhla by se jako tehdy v noci přes celé město za ním. On by ji zase utišil, ale víc než jen přátelství by ji nabídnout nemohl.
Proč jen on. Tolik skvělých chlapů a ona ztratí hlavu pro blázna. Možná proto, že je to stejný blázen jako ona sama. Možná proto, že jen on ji tak dokonale rozumí.
Ví až moc dobře, že když řekne že jí chlad políbil nad kotníkem je zle. Ale už tomu nedokáže zabránit jako kdysi. Už to není jako kdysi. Ona je jinde - i on se vzdálil.
Ale i přesto ví, že pro ni bude, když opět upadne.
A pokud ne - tak jen záblesk vzpomínky ji pomůže nad hladinu. Uslyší opět ve vzpomínkách jeho slova... ty jeho vřelá slova.