Znovu nalezená - 9. kapitola

„Cami, na příjezdovce je auto,“ budil mě Jasper.

„To bude David,“ zamumlala jsem a otočila se na druhý bok.

„No právě,“ hlesl. No tak jo. Vyhrabala jsem se z postele a vklouzla do koupelny. Při pohledu do zrcadla mi došlo, že bez sprchy to nepůjde. Snažila jsem se pohnout si. Naštěstí jezdí zdejší taxíky pomalu a já to vzala upírskou rychlostí. Přijížděl k domu, když jsem v osušce přebíhala do šatny, kde jsem se srazila s Jasperem. Držel v rukou mé oblečení včetně spodního prádla. Byl to jeden z kousků od Alice, samá krajka. Neměla jsem na výběr, David už šel ke dveřím. Vystrnadila jsem Jaspera z šatny a rychle se oblíkla. Zavadila jsem pohledem o zrcadlo a málem to se mnou švihlo. Krátké bílé kraťásky, černý top sotva k pupíku. Radši jsem se od zrcadla odvrátila, ze skříňky vytáhla černé baleríny a vyběhla z šatny. Ze schodů jsme pádili oba. Jasper zůstal u Tobiho a já šla ke dveřím. Po cestě jsem stihla zabušit na Damiena. V momentě stála vedle Jazze Alice a vedle mě Damien.

„Zdravím tě Camellie, tebe taky, Damiene,“ pozdravil nás David, jakmile se otevřely dveře.

„Já nevěděla, že na návštěvy se chodí s kuropěním,“ zabrblala jsem místo pozdravu a pustila ho dovnitř.

„Zdvořilá jako vždy,“ vyčetl mi. Oba jsme věděli, že tohle na mě neplatí.

„Nová jizva,“ všiml si, „a v obličeji,“ dodal.

„Nedávala jsem majzla,“ ošila jsem se otráveně a šla do obývacího pokoje.

„Mě její jizvy nevadí,“ řekl Jasper a ocitl se vedle mě.

„Davide, tohle je Jasper, Jaspere, David,“ představila jsem je navzájem a sedla si k Tobiasovi.

„Jak daleko byla přeměna,“ zeptal se, když ho prohlídl.

„Moc daleko ne, pořád vnímal, ale už to nešlo zastavit,“ odpověděla jsem po cestě do kuchyně.

„Chceš něco k jídlu?“ zavolala jsem od ledničky.

„Jedl jsem v letadle, ale díky,“ odmítnul, ale stejně jako Damien, Alice a Jasper zamířil do jídelny. Alice se Davidovi stihla představit sama.

„Jak to probíhalo?“ zeptal se David, když jsem dosedla na židli se snídaní před sebou.

„Nebylo jich moc, něco kolem dvaceti pěšáků a deset jich hlídalo toho kluka. Jmenuje se Tobias Davis, včera mu bylo sedmnáct. Před týdnem přišel o rodiče, takže mu snad v Sídle nahradíte rodinu,“ podala jsem hlášení a s chutí se pustila do müsli s jogurtem. Ticho vydrželo po celou dobu snídaně.

Chtěla jsem umýt nádobí, ale Jazz s Damim mě od toho odehnali.

„Mohla bys jít na chvilku se mnou?“ požádal mě David a zamířil ven. Proběhli jsme půlku lesa, než se zastavil na nějakém palouku.

„Ty už se do Sídla nevrátíš, že?“ začal okamžitě otázkou.

„Já nevím, s Jasperem je to v začátcích, teprve se oťukáváme. Bojím se, že to zakřiknu,“ přiznala jsem a lehla si vedle něj do sněhu.

„Zeptám se jinak, jsi teď a tady šťastná?“ pokusil se znovu. Na tohle byla jen jedna jediná odpověď.

„Jako ještě nikdy,“ hlesla jsem.

„Co všechno o něm víš?“ začal zjišťovat.

„Všechno, viděla jsem jeho minulost,“ odpověděla jsem a dotkla se jeho ruky a začala myslet na Jasperovu minulost. David má podobnou schopnost, jako Aro. Může však číst jen aktuální myšlenky. Nemyslela jsem na všechno, samozřejmě.

„Jeho dar je zajímavý,“ řekl poté. O těch dvou, co jsem mu předala, nevěděl. Všeho moc škodí.

„Mám poslední otázku, představíš mi svou novou rodinu?“ zeptal se smířený s mým odchodem.

„Rodina, to zní hezky. Jo, jasně, Carlisle by tě rád viděl a Emm ti taky něco chtěl,“ souhlasila jsem

„Pak už tě je poprosím o odvoz Tobiase a odletím zpátky. Sídlo vede Samuel, takže bych nerad našel kůlničku na dříví,“ zašklebil se a rozesmál. Smála jsem se s ním.

„Já tě taky o něco poprosím, nezakousni Cullenovým Jaka, je to jeden z měničů. Mění se v přerostlého psa,“ dodala jsem ještě. Nerada bych, aby o štěňátko přišli.

Do domu jsme se vrátili oba rozesmátí.

„Ten už se asi taky nevrátí, co,“ kývl směrem k Damienovi objímajícím opodál Alice.

„No, asi ne,“ sdělila jsem mu svou domněnku a došla k Jasperovi. Vzal mě do náručí a políbil do vlasů. Byla jsem šťastná, ta nejšťastnější na světě.

Celé dopoledne jsme se bavili. David odhodil tu masku aristokrata a najednou všichni viděli toho v pohodě chlápka. Dával do placu historky z lovů, ze Sídla a nezapomněl ani na některé moje průšvihy. Pak začal vyprávět o svém životě před i po proměně. Nikdo ani nedutal, jen já se nudila. Tohle jsem slyšela několikrát. Takže mi ani nevadila neohlášená návštěva. Jasper dal echo Carlisleovi a ten přijel s celým zbytkem rodiny. Nahrnuli se do obývacího pokoje, zrovna když David vyprávěl, jak probíhaly moje první tréninky. Jasper se netvářil moc nadšeně. No jo, nebylo to příjemné.

„Ehm, Davide, tohle je Carlisle, Esmé, Edward, Isabella, Rennesmé, Jacob, Rosalie a Emmett,“ vyjmenovala jsem je všechny a ukazovala na ně.

„Cullenovi, tohle je David,“ dodal Damien.

„Rád tě zase vidím, Carlisle,“ řekl k překvapení nás všech David.

„Vy se znáte?“ zeptala jsem se poněkud vykuleně.

„Poznali jsme se ve Vollteře, jen jsem netušil, že je Nocturnian,“ vysvětlil nám všem Carlisle.

„Vidím, že tě Camellie seznámila s naším druhem,“ řekl David a podíval se na mě. Nervózně jsem se na něj usmála. Normálně nikomu neříkáme, co jsme zač.

„Vy jste ten, co zachránil moji sestřičku?“ ozval se najednou Emmett a stoupl si přímo před Davida.

„Ano, Emmette. Měl bys být na Camellii hrdý, lepšího bojovníka jsem nepoznal,“ odvětil mu David.

„Jo, už jsem ji viděl v akci,“ uchechtl se bráška a šel s ostatními do jídelny. Rozhodla jsem se, zmizím.

„Jsem na mobilu,“ vstoupila jsem Damienovi do hlavy a prchla pryč. Změnila jsem se do bojové podoby. Tak nás nikdo necítí. Doběhla jsem na útesy a sedla si a okraj. Bylo krásně slunečno, nikde ani živáčka a les končil pár metrů od kraje. Lehla jsem si v upírské podobě do sněhu a zavřela oči. Nechala jsem po své kůži klouzat sluneční paprsky a užívala si ticho kolem sebe. Netrvalo dlouho. V lese běžel Jasper. Nejspíš mě hledal. Nedokázal zachytit můj pach.

„Hledáš mě?“ zase jsem použila svou moc. Vzápětí jsem zachytila jeho myšlenku.

„Na útesech,“ zněla má odpověď. Za pár vteřin ležel vedle mě. Otevřela jsem oči a zvedla hlavu, abych zjistila, že on svoje karamelky zavřel. Nikdy jsem upíra na slunci neviděla. Byl nádherný. Vypadal jako vytesaný z diamantu. Adónis by se měl jít zahrabat. Vedle Jaspera by vypadal jako ošklivka Betty, před proměnou, vedle Miss World. Najednou otevřel oči. Topila jsem se v tom tekutém zlatě. Nadzvedl hlavu a zlehka se otřel o mé rty. Nestačilo mi to a náš polibek jsem prohloubila. Jemně mi oždiboval čelist, sklouzl na krk a laskal místo, kde v lidské podobě, proudila krev.

„Co ti David chtěl,“ zeptal se později, když jsem ležela na jeho hrudi.

„Ptal se, jestli se vrátím do Sídla a taky, jestli jsem tady šťastná,“ odpověděla jsem po chvilce.

„Ty se tam vrátíš,“ konstatoval smutně. Blázínek.

„Jestli půjdeš se mnou, tak klidně, jinak ne,“ ujistila jsem ho. Objal mě silou, při které lidem praskají kosti.

„Miluju tě,“ vypadlo z něj najednou. Zarazila jsem se. Sevření povolilo. Zvedl mi hlavu a podíval se mi do očí.

„Já… nevím,“ odpověděla jsem zoufale. Zavřel oči.

„Počkám, dokud si nebudeš jistá,“ promluvil do ticha a zvedl se.

„Ne, počkej, nechápeš mě. Cítím k tobě něco, ale nevím co to je. Nikdy jsem nemilovala nikoho, krom svojí rodiny. Nevím, jak to vypadá, když je někdo zamilovaný,“ vysvětlila jsem mu rychle a zarazila ho na místě. Sedl si zpátky ke mně a objal mě.

„Řekni mi, co cítíš,“ zeptal se naléhavě. Chvilku jsem se hrabala ve svých pocitech, než jsem dokázala odpovědět.

„Když jsi pryč, nemůžu se dočkat chvíle, kdy budeš zpátky. Na tom lovu, v jednu chvíli po tobě šli čtyři vlkodlaci, myslela jsem, že se zblázním strachy. Byli mrtví dřív, než se k tobě stihli přiblížit. Pamatuješ na to Emmettovo napadení? Už tehdy jsem měla co dělat, aby neskončil na zemi ve více kusech, než by se slušelo. Nesnáším tvůj smutek, když se směješ, musím se smát taky. Je tohle zamilovanost?“ zeptala jsem se nakonec. Neodpověděl, místo toho drtil moje rty svými. Myslím, že to znamenalo ano.

„Miluju tě, strašně moc,“ šeptal mezi polibky. Vyrušilo nás zvonění mého mobilu.

„Nezvedám to,“ zamumlala jsem a dál se věnovala jeho rtům. Zazvonil ten jeho.

„Oni si nedají pokoj, co,“ zakňourala jsem. Smál se a pomohl mi na nohy. Běželi jsme domů a lesem se nesl náš smích.

„Nevím, při čem jsme vás dva vyrušili, ale za půl hodiny mi letí letadlo. Je sice soukromé, ale čekat na mě nemusí,“ oznámil mi David, jen co jsme vpadli do dveří.

„V pohodě, jen se převlíknu, Jazzi, jdeš se mnou?“ houkla jsem na svou lásku ze schodů. Vmžiku stál vedle mě.

„Pojedeš taky? Budu mít v autě volné místo. David pojede s Damim a já beru jen Tobiho,“ zeptala jsem se ho, když mi asistoval s oblíkáním. Jen u spodního prádla se otočil. Doufám.

„Neptej se na otázky, na které znáš odpověď,“ odvětil se smíchem. Zakroutila jsem nad ním hlavou.

Přetáhla jsem si přes hlavu svetr a došla k zrcadlu. Málem jsem se lekla svého odrazu. To mám za to, že se mi líbí dlouhé vlasy. Teda, pokud takhle můžu nazvat to mokré a zacuchané cosi na mé hlavě. Ono ani s obličejem to nebylo moc slavné. Nestihla jsem si ho nakreslit. Zaúpěla jsem a začala rozčesávat tu hrůzu.

„Copak,“ ozval se za mnou Jasper.

„Jak se ti může líbit něco, co vypadá takhle,“ řekla jsem zoufale.

„Tohle už nikdy nechci slyšet,“ zavrčel a vzal mi z rukou kartáč. Tohle bylo něco jiného, než moje škubavé vytrhávání. Sotva je rozčesal, zmizel. Než jsem se stihla otočit, byl zpátky.

„Aby se ti znovu nezacuchaly,“ vysvětlil a začal je vyčesávat do rozpustilého drdolu. Políbil mě na holý krk a přes ramena mi přehodil bundu

„Ještě bys mi venku zmrzla,“ řekl. Jako že bych onemocněla? To bych nemusela do školy.

„Zítřek máme ještě omluvený a pak jsou vánoční prázdniny,“ dodal vzápětí.

„To jsem tak čitelná?“ zeptala jsem se naštvaně, „zrovna mě napadlo, že onemocnět není zas tak špatný nápad,“ dodala jsem už méně naštvaně.

„Ne nejsi, ale vím, jak moc máš ráda školu,“ rozesmál se.

„Lásko, vem si tu bundu a jdem.“

Vyběhli jsme z pokoje a zamířili rovnou do garáže. Rozloučili jsme se, se zbytkem Cullenů. Jeli domů.

„Zítra k nám přijeďte na oběd,“ houkla na mě ještě Bella. Carlisle se loučil s Davidem a Jasper nakládal Tobiase do auta, když ke mně a Damienovi přistoupila Esmé.

„Zůstáváte tady na Vánoce? Budou za týden,“ zeptala se. Vánoce? Vždycky jsme je slavili v Sídle. A Sivestra jakbysmet.

„Ano, zůstáváme tady,“ řekl Damien a vytrhl mě z mého zamyšlení. Usmála jsem se na souhlas.

„To je dobře, takže vám určitě nebude vadit strávit je u nás, že ne?“ dodala okamžitě s otázkou v očích.

„Ne, to my nebudeme obtěžovat,“ začala jsem okamžitě couvat, ale přesvědčili mě. Esmé, Carlisle, Jasper, Alice a Damien hned na místě. Emm a Rose vzápětí. Od Belly, Edwarda, Nessie a prý i Jacoba přišla sms po cestě na letiště. Abych začal shánět dárky.

Na letišti se s námi David rozloučil a nasedl do letadla. I Tobimu jsem zašeptala sbohem.

„Já nevím jak vy, ale já jdu nakupovat dárky. Bez tebe Alice,“ řekla jsem, když bylo letadlo ve vzduchu. Možná by i zuřila, kdyby ji Damien neslíbil nákupy s ním.

„Alice, ber to tak, že když ty dárky koupím sama, bude to překvapení i pro tebe,“ vysvětlila jsem jí své pohnutky. Tohle vzala hned. Nasedla k Damienovi do auta a odfrčeli pryč.

„Já s tebou jít můžu?“ zeptal se Jazz a objal mě kolem pasu.

„Musíš, potřebuju poradit, co komu koupit,“ řekla jsem s prosbou v hlase.

„Tak jedem?“odpověděl otázkou. Jemně mě políbil a pokusil se vytáhnout klíčky z mojí kapsy.

„Hej!“ křikla jsem a pleskla ho přes ruku.

„Prosím, Hummera jsem ještě neřídil,“ začal prosit a zkoušel to na mě štěněčím pohledem.

„Nekoukej na mě tak,“ broukla jsem tiše. Klíčky zůstaly v jeho dlani.

„Domů řídím já,“ řekla jsem ještě a naskočila do auta.

Řídil skvěle, opatrně a přitom velmi rychle. Stejně skvělý byl pomocník. Pro Esmé jsme vybrali knihu o bytovém designu. Prý ji ještě ve sbírce nemá. Edward dostane poukaz na neomezený počet ladění piána po dobu deseti let. Ness podle Jaspera ráda maluje, tak jsem jí koupila malířský stojan. Emm a Damien byli oříšek. Nakonec jsem to vyřešila sbírkou nejlepších her na PS3 a Wii. Emm dostal závodní, Damien akční střílečky. Alice se určitě bude radovat z letenky do Paříže a vstupenky na Týden módy právě v Paříži. Pro Rose jsem sehnala nádherné zrcadlo v pozlaceném rámu. Pocházelo z její doby. Belle dají Carlisle s Esmé zájezd pro dva do hor, tak jsem jí koupila snowboard a oblečení k němu. V modré barvě. Kvůli Jacobově dárku jsme museli do autosalonu. Po domluvě s Damienem jsme vybrali společný dárek. Čtyřkolku. Pak mu každý z nás dá nějakou maličkost.

„Máš v očích ďábelské jiskry, řekneš mi, co plánuješ?“¨zeptal se Jazz, když jsme vyšli z autosalonu. Čtyřkolku nám zítra dovezou.

„Maličkost pro Jacoba, nevíš, kde je nejbližší zverimex?“ zeptala jsem se a snažila se tvářit jako neviňátko.

„Co máš v plánu?“ zeptal se podezřívavě. Asi na to neskočil.

„Uvidíš, jen tam zajeď,“ broukla jsem mu do ucha. Tohle zabralo. Musel se opřít o kapotu, aby nespadl smíchy na zem, když mě viděl vycházet s pískací kostí v ruce.

„Teď už mi zbývá jen jeden dárek a u toho být nesmíš,“ řekla jsem, když jsem došla k němu. Kost jsem hodila na zadní sedadlo k ostatním dárkům.

„Lásko, nic mi nekupuj, mě stačíš ty,“ snažil se mě zarazit, ale nebylo mu to nic platný. Jenže, co koupit někomu jako je on. Prolezla jsem plno obchodů, než jsem našla to pravé ořechové. Malý krámek v zapadlé uličce nabízel přesně to, co jsem potřebovala. Kreslení portrétů na počkání. Uhlem nebo barvou. Vybrala jsem si uhel. Malíř mi rozpustil vlasy a naaranžoval si mě do, podle něj, skvělé pozice. Ještěže mi nechal tričko.

Jasper stál pořád na místě, když jsem se k němu za hodinku vracela se srolovaným výkresem v ruce. Tvářil se tajuplně, takže jsem nemusela hádat, co dělal. Vyšoupla jsem ho od volantu, počkala, až nasedne a nastartovala. Vytáhla jsem z Hummeru co se dalo, abychom byli doma co nejdřív. Bylo už celkem pozdě a to nakupování mi dalo zabrat.

Po cestě jsme míjeli tetovací salón a mě něco napadlo. Budu muset do Sídla. A vlastně proč ne, v pokoji mi visí skvělý dárek pro posledního člena rodiny. Obraz Londýna z dob minulých, patří k němu i kniha v poličce.

Alice s Damienem doma ještě nebyli, když jsme s Jazzim dorazili. A dnes ani nepřijedou, jak mě přesvědčila sms. Bráška spí u Cullenových. Spánek, dobrý nápad.

Poslala jsem Jaspera k Damienovi do koupelny a sama zapadla do té své. Dopřála jsem svým unaveným svalům dlouhou uvolňující sprchu. Má lidská část opravdu dostala pořádně zabrat. Přesvědčila jsem se o tom při příchodu do ložnice. Sotva jsem se přitulila k Jasperovi, nevěděla jsem o světě.