Jiná než ostatní

Je jiná než ostatní.
Je jako květina, kterou někdo zasadil a místo toho, aby o ni pečoval ji tam nechal na pospas nepřízni počasí. Místo lásky, kterou by ji mohl věnovat ji polámal a ona vadla a nekvetla.


Ona je jako ta květina. Plná radosti, barev a chuti do života, ale přitom plná zoufalství a beznaděje. Tak sama mezi všemi. S nikým nemluví, nikomu se nesvěřuje. Je jako ta květina stojící sama na prázdné louce.

Maskuje svou beznaděj a prázdnotu úsměvem na lících, ale když se jí zahledíte do očí tak ty ji prozradí. Vyzařuje z nich ten smutek. Zvenčí sice nic poznat není, ale ta bolest, která ji užírá zevnitř je jí vidět na očích.

Chtěla by poznat krásy světa, ale strach z neúspěchu ve světě ji drží stále na jednom místě. Není schopna se hnout, i kdyby moc chtěla. Prostě jí to nejde, a tak stojí na tom samém místě dál. Opuštěná, smutná, plná bolesti. Čeká až za ní někdo přijde, chytne ji za ruku a pomůže jí, stejně jako ta květina, která čeká na to, až ji někdo pokropí vodou a ona konečně vystaví své květy slunci.

Jsou si tak podobné a ani to nevědí.
Obě tak nádherné s chutí dívat se ke slunci, však obě hledíc k zemi…
… se slzami v očích…