Káčátko

Bylo jedno Káčátko bylo samo a nekomunikovalo s nikým, nežli se sebou. Rodina mu chtěla pomoct, ale Káčátko jí odmítlo, přátelé mu chtěli pomoct, ale ty ignorovalo a já vám teď budu vyprávět jeho příběh od začátku. Proč se to Káčátko uzavřelo do sebe, ale nemyslete si není to příběh s dobrým koncem… Káčátko žilo s maminkou pod stříškou u rybníka, chodilo do školy a mělo spoustu přátel dokonce našlo i lásku, ale s tou si nebylo jisto a bralo a bere ji jen jako věc, která zkončí, protože pomine a zůstane jen bolest a zklamání. Svého tátu Káčátko poznalo, ale pak přišla jeho tragická smrt a Káčátko to dost poznamenalo, a tak pozapomínalo a fotky už nestačily, aby si rozpomenulo. Snažilo se rozpomenout, ale když to udělalo tak přišla bolest ze ztráty, tak se snažilo aby na něj nemyslelo, ale taky aby na něj nezapomnělo, což jak zjistilo je dost těžký, a proto na něj myslelo když už mu bylo opravdu nejhůř, protože to pak se nikdo neptal proč pláče, všem byl totiž jasný ten druhý důvod a ten první jim pro štěstí Káčátka unikal. Káčátko občas myslívalo na chvilku či čas dávno minulý, kdy se k němu dostala ta zpráva, která ho poznamenala. Ten den přijelo pár příbuzných na oslavu narozenin, slavilo se a Káčátko bylo šťastné mělo kolem sebe totiž rodinu, kterou milovalo, ale jeden člen tady chyběl. Byl to Káčátkův otec, který se od nich odstěhoval a Káčátko ho chodilo každých 14 dní navštěvovat a zrovna tenhle týden za ním mělo jet a moc se těšilo, ale něco tady nehrálo Káčátko dostalo podivnou sms zprávu: Ahoj Káčátko ty už spinkáš a já jsem ti chtěl jen napsat, že tě mám moc rád a že jsi moje šikovný Káčátko a poslat ti velkou pusu. Tatínek, a taky Káčátkova maminka celý den pláče a Káčátko chtělo vědět proč tomu tak je a tak se jí zeptalo. Maminka jen řekla, že pak, teď to není vhodné. Když hosté odjeli tak mu maminka řekla, že jeho otec měl autonehodu a že je mrtvý. Káčátko proplakalo celý den a nemohlo tomu uvěřit. Celý dva roky přežívalo a smiřovalo se z té události. A pak přišla další rána, jednou u společné večeře mu maminka řekla, že Káčátku lhala, že jeho otec se oběsil tudíš spáchal sebevraždu. Káčátko proplakalo celou noc a další rok se smiřovalo a jednou se prozradilo. Šlo jako obvykle do školy a 1 hodinu měly hodinu literatury bylo asi tak 4 či 5 třídě. Učitelka si stoupla před tabuli začala rozdávat sešity a řekla aby napsaly o svým tátovi, Káčátku se vybavily vzpomínky a začalo potichoučku plakat ostatní se divili proč tom tak je a co se děje, ti zasvěcenější věděli a neptali se, Káčátko tam něco napsalo a bylo mu jedno co z toho dostane, důležité bylo to že to mělo za sebou. Když Káčátko bylo starší začalo mít obavy aby neudělalo stejnou věc co udělal jeho otec, a tak si dalo slib že nikdy nebude mít děti, aby nezažily tu samou ztrátu jako ono a jako jeho otec, který také ztratil jeho otce v mládí. A začalo být optimistické. Proč? Když zažil něco opravdu smutného? Protože ví, že může být hůř a to hůř nechce znovu zažít, proto se taky ze začátku lásky bálo a odmítalo ji, protože kdyby se zamilovalo a pak to dopadlo špatně tak by to byla ta samá ztráta, kterou už zažilo a té ztráty se bojí stále stejně ale, čím víc tu lásku odmítalo tím víc se zamilovávalo… Každý si myslí, že Káčátko na sebe poví všechno, ale ono na sebe poví jenom část, tu kterou na sebe chce povědět, ale to co ho opravdu trápí na sebe nikdy nepoví, proto se svým způsobem uzavřelo a odmítá pomoc, říká se tomu začarovaný kruh.