Babička :´-(

,,Ahoj babi, jak se máš? Moje svíčka stále hoří a nechce zhasnout babičko."
Se smutným úsměvem zapaluji hřbitovní svíčku a pokládám ji k urně, kde odpočívala moje nejmilejší osoba.
Babička bydlela vedle nás, a já k ní chodívala na domácí koláče s tvarohem a makem. Byla jsem malá holčička, nosila ji panenky za dobré buchty, které napekla. Vždy mi dělala křížek na čelíčko a posadila mě na postel. Povídali jsme si o Bohu. Říkávala, když svíčka dohoří, člověk umírá a jde nahoru do nebe.
Tehdy jsem slavila své desáté narozeniny, když maminka přílítla od babičky a volala záchranku. ,, Co... co se stalo?? Co je s babičkou?? Bude v pořádku? Můžu jít za ní??" Celá uplakaná jsem se ptala a mamka mi řekla, ať zůstanu doma.
Přijela záchranka a já bežela k oknu. Saniťák vytáhl nosítka a utíkal ke dveřím, kde bydlela babička. Tekly mi slzy a prosila Boha, ať mi nebere to nejcennější co mám. Vezli ji na nosítkách. Hleděla klidně do nebe, nehýbala se a ruce měla položené na prsou.
Večer před spaním mi maminka řekla, že se babičce zastavilo na vteřinku srdíčko. Poleží si v nemocnici a za týden ji budu moct navštívit.
Uplynul týden a babička nikde. Ptala jsem se na ní každý den. O týden později přišla maminka do školy a chtěla mluvit s mou třídní učitelkou. Jen co se paní učitelka vrátila, řekla mi, ať si sbalím věci, že mohu jít domů. Doma mi mamka řekla, že babička umřela. Odkývala jsem ji to a šla do svého pokoje.
Celé měsíce mi to nedocházelo. Nakoupila jsem si svíčky a potaji je zapalovala v domnění, že se babička vrátí, když ji zapálím svíčku. Tak jsem to dělala dlouhá léta a babička nikde. Po třech letech mi to konečně došlo. |Došlo mi, že se obyčejným voskem a knotem ke mně nevrátí. Uzavřela jsem se do sebe. Každý večer se modlím a prosím, abych mohla za ní. Moje modlitby, ale dosud vyslyšeny nebyly. A tak pláču den co den. Noc co noc. Zapaluji svíčky a ptám se, kdy moje svíčka dohoří??