Znovu nalezená - 11. kapitola

Probudila jsem sama. Polekaně jsem koukala kolem sebe a hledala Jaspera. V koupelně se zastavila voda. Uklidnila jsem se a znovu si lehla.

„Zlý sen?“ zeptal se hned, jak vyšel ze sprchy. Zvedla jsem hlavu a nějak nedokázala odpovědět. Momentálně bylo mou největší snahou udržet spodní čelist u té horní. Měl na sobě jen černé boxerky. V porovnání s nimi vypadala jeho kůže ještě bledší. Na hrudi a krku se mu třpytily kapky vody spadlé z vlasů.

„Já spím?“ vydechla jsem okouzleně. Zasmál se.

„Ne, nespíš,“ řekl a dřepl si k posteli. Chvilku poslouchal dění v domě.

„Být tebou, zapadnu do koupelny, Alice je už na schodech,“ oznámil mi s povzdechem potom, co prozkoumal celý dům. Naklonila jsem se k němu a zlehka se otřela o jeho rty. Než se vzpamatoval, byla jsem v koupelně. Stejně tam vpadla. Se županem v ruce.

„Až se osprchuješ, půjdem ke mně, musím z tebe udělat okouzlující dívku,“ rozkázala jako správný generál.

„Alice, to je i bez tvé pomoci,“ ozval se za dveřmi Jasper. Vystrnadila jsem ji z koupelny a zalezla pod sprchu. Jasper myslel na všechno. Byl tady i můj oblíbený kokosový šampon.

Sotva jsem si župan oblíkla, Alice vlezla zpátky a táhla mě k sobě do šatny. V pokoji jsem se jí vyškubla a vrátila se k Jasperovi. Alice měla alespoň tolik taktu, že nás nechala o samotě.

„Krásně voníš,“ zamumlal Jasper do mých vlasů. Postavila jsem se na špičky a přitáhla si jeho rty blíž.

„Běž za ní, nebo mě roztrhne jak hada,“ odtáhl se ode mě po chvilce. Ach jo.

„No to je dost! Nessie se za chvilku vzbudí,“ sepsula mě jako malé dítě a posadila do otáčivé židle. Zavřela jsem oči a nechala ji dělat, co uzná za vhodné. Doufám, že toho nebudu litovat.

„Teď ještě šaty a hotovo,“ oznámila mi po chvíli. Z šatny přinesla velký černý vak a položila ho přes postel. Otevřela jsem ho sama.

„Alice, ty jsou krásný,“ rozplývala jsem se nad tím skvostem. Hladký modrý satén mi protékal přes prsty jako voda.

„Ten dárek jsem neviděla, takže mají holé záda, ale to vyřešíme bolerkem,“ zamyslela se nahlas.

„A nic neříkej, Jasper stojí za dveřmi,“ dodala hned. Aha, proto neřekla tetování.

„Kašli na bolerko, jedno překvapení teď, druhé pak,“ oznámila jsem jí a došla ke dveřím.

„Lásko, nahoře v bundě mám tři obálky, můžeš pro ně zajít?“ zeptala jsem se, malou škvírkou.

„Já se odsud nehnu, dokud nevyjdeš ven,“ oznámil dotyčný se smíchem. Tvrdohlavý jak beran. Ale stejně ho miluju.

„Jsou to dárky od Davida. Slibuju, že nepůjdu ven, dokud pro mě nepřijdeš,“ zkusila jsem to znovu. Z konce chodby se ozvalo klapnutí dveří.

„Tak to bychom měli, cítíš to pořád?“ zeptala se Alice a kývla hlavou směrem k mé kérce.

„Ne, jenom když na to přitlačím,“ zakroutila jsem hlavou a oblékla si tu nádheru. Alice mi vyčesala vlasy.

Stála jsem otočená k zrcadlu a zády ke dveřím, když se otevřely a Jasper vešel dovnitř. Nevěřícně se nadechl a zarazil v chůzi. Po chvilce se vzpamatoval a došel k zrcadlu. Zlehka přejel prsty po obrázku, pak si mě otočil k sobě.

Zadívala jsem se do jeho karamelových očí plných lásky.

„Přišlo mi to jako dobrý nápad,“ broukla jsem a přitulila se k němu.

„Miluju tě,“ zašeptal mi do vlasů a objal mě. Teprve pak jsem si všimla, co má na sobě. Černé kalhoty, košili v barvě mých šatů, u krku rozepnutou, a volné černé sako. Jestli kdy byl nějaký bůh, stál vedle mě.

Ruku v ruce jsme došli ke schodům. Už tam byla i Nessie. Všichni svátečně oblečení. Alice s Nessie poskakovaly kolem vánočního stromečku. Ehm, já řekla stromečku? Myslím, že výstižnější by bylo strom jak blázen. Jak jinak říct tří metrové jedli v obývacím pokoji s hromadou dárků pod ním.

„Nahoře u Jaspera mám ještě kufr s dárky pro nás dva. Od rodinky ze Sídla,“ řekla jsem Damienovi po přání šťastných a veselých spolu s dobrým ránem.

„No tak se pochlub!“ houkla na mě Alice a naznačila otočení.

„S čím?“ vykulila jsem na ni hraně oči. Jasper se vedle mě uchechtl. Alice protočila oči v sloup a násilím mě k ostatním přetočila zády.

„Ty vole,“ uklouzlo Emmettovi, Damien hvízdnul. Edward, Bella, Nessie a Jacob se shodli ve slově „au“. Carlisle s Esmé se nijak hlasově neprojevili. Otočila jsem se zase čelem k rodině.

„Už nejseš jedinej tetovanej, Jaku,“ pokusila jsem se je nějak dostat z té strnulosti. Ale nezabralo to.

„Alice, oni asi nechtějí dárky, tak si je rozebereme, co říkáš,“ otočila jsem se na Alice. Tohle zafungovalo. Nessie přehnaně rychle všechny usadila na své místo a vrhla se k té hromadě. Nejspíš ve strachu, aby o nic nepřišla. Alice jí zdárně sekundovala. Všem rozdaly to, co jim patřilo. I přede mnou se kupilo pár balíčků. Nerozbalovala jsem je. Dívala jsem se na ostatní. Na jejich reakce k mým dárečkům. Esmé byla nadšená. Vykřikovala něco o úpravách ložnice, sotva knihu prolistovala. Carlisle si zasněně prohlížel obraz a vzápětí i knihu se stejným názvem. Emm s Damienem se radovali z her. Rose dojatě hleděla na zrcadlo ve svých rukou. Vypadala, že se rozpláče, kdyby to šlo. Nessie nahlas přemýšlela, kam ten stojan postaví, Alice se radovala z letenky do Paříže a VIP vstupenky na Týden módy. A to ještě neví, že jsem na ten týden zařídila hezké, podmračené počasí. Pomohla mi v tom jedna holčina ze Sídla.

Bella nechápavě kroutila nad snowboardem a oblečením k němu. Pak rozbalila dárek od Esmé a Carlislea. Edward se usmíval nad poukázkou k ladění piána. Potom jsem se podívala na Jacoba. Zrovna rozbaloval dárek od Damiena. Pelíšek pro psy. Vyprskla jsem smíchy a upozornila tak ostatní. Jacob lehce zavrčel a vzal do rukou dárek ode mě. A všichni zařvali smíchy. Teda, skoro všichni. Esméiny oči říkaly něco ve smyslu „jako malí“ a Jacob konkuroval motorové pile.

Oproti tomu, Emmett mi dal herdu do zad, až mi málem vyrazil dech.

„To je moje sestřička,“ smál se a šel si sednout zpátky k Rose.

„Mám já to ale šikovnou ségru,“ dodal ještě, ale Edward ho opravil:

„Máme, Emmette, máme.“

„Jaku, aby sis nemyslel, že jsme na tebe takhle hnusní, máme pro tebe s Damienem ještě jeden dárek,“ řekla jsem a zamířila k venkovním dveřím. Nessie Jakovi zavázala oči a spolu se všemi nás následovali. Došli jsme do garáže, Damien strhnul plachtu z nové čtyřkolky a Jazz sundal Jacobovi šátek.

„Wau,“ dostal ze sebe Jake po delší chvíli. Nakonec ji nechtěl ani opustit a vrátit se nahoru.

„Zítra ji otestuješ,“ slíbila mu Nessie a odtáhla ho nahoru.

Jasper vzal do ruky svůj dárek. Zarazila jsem ho, ještě než ho stihl rozbalit. Ostatní se věnovali sobě a svým drahým polovičkám.

„Řekls mi, že ti nemám nic kupovat, že ti stačím já. Tak ti dávám sebe,“ pošeptala jsem mu a pustila jeho ruku. Sundal ozdobný papír a roztáhl výkres. Tak nějak přestal dýchat.

„Děkuju,“ vydechl a přitiskl si mě k sobě. Nahoře mám k tomu obrazu i rám. Jenže jsem to nestihla, když už všechno zabalili, pacholci jedni.

Dostala jsem se ke svým dárkům. Oči všech se opět otočily k nám dvěma. Ach jo, nemám ráda publikum.

Alice s Rose nezklamaly. Sada luxusního prádla v černé a červené barvě.

„No nedívej se na nás jako na vrahy, budou se ti hodit,“ řekla mi Rose. Novou schopnost vraždit pohledem ze sebe asi nevydoluju. Radši jsem vzala dárek od Esmé a Carlislea. Dvě zpáteční letenky do Ria s platností do konce roku. Juj, to bude dovolená.

„My poletíme na Esmé?“ zeptal se Jasper, když je uviděl. Cože? Na Esmé? Nechápu.

„Carlisle dal kdysi Esmé vlastní ostrov jako dárek,“ vysvětlil Edward, když viděl můj nechápavý pohled. Ježíši Kriste, oni si kupují ostrovy.

Edward s Bellou mi dali stejný dárek, jako jsem dala Nessie. Damien si evidentně pustil pusu na špacír. A ne jednou. Od Rennesmé jsem totiž dostala roční permanentku zdejšího jezdeckého klubu. No jo, koně, moje láska.

Emmett a Jacob se dohodli na společném dárku. Když jsem otevřela krabici, moje vidění se zamlžilo rudou barvou. Zavrčela jsem, že by se i vzteklý tygr běžel schovat do kouta.

„Sestřičko, klid, nechceš nás přece roztrhat,“ ozval se Emm, ale stejně jako Jacob ustupoval dál ode mě. Roztrhat ne, postrašit stačí.

„Nejlepší sexuální polohy,“ přečetl Jasper název knížky, která byla v balíčku spolu s erotickým oblečkem.

„Emme, opakuješ se, chtělo by to novej fór,“ řekl nakonec a stále vrčící si mě přitáhl k sobě. Moje vrčení přešlo ve slastné předení. Já si vážně někdy připadám jako střihnutá kočkou a ne vlkodlakem. Jasper mi podal další dárek. Tentokrát od Damiena. Psychicky jsem se připravovala na to, co zase vytáhnu, ale byla jsem překvapena modročernou, motorkářskou kombinézou. Budu muset přestříkat motorku. No, snad mi Rose pomůže.

Nakonec jsem si nechala dárek od Jaspera. Otevřela jsem podlouhlou krabičku a v momentě mu skočila kolem krku.

„Je nádherný, děkuju,“ šeptala jsem mu mezi polibky. V krabičce vězel nádherný řetízek, při bližším ohledání jsem poznala bílé zlato s přívěskem ve tvaru srdce. Nebyl velký, ale o to krásnější. Safír stejné barvy jako moje oči.

„Jaspere, je překrásný,“ ozvala se za námi Esmé. Odtrhla jsem se od Jaspera a nechala si tu nádheru připnout na krk. Pak jsem z kapsy jeho saka vytáhla tři obálky. Jednu jsem nechala na svém místě a další dvě předala Damimu a Carlislovi.

„Ani David na nás nezapomněl, tak nám taky něco posílá,“ řekla jsem a vrátila se na své místo. Podívala jsem se do té své a vytáhla dva palubní lístky na tryskáč do Norska. S platností od zítřka do konce prázdnin. Damien mi přišel ukázat obsah jeho obálky. Stejný. S podivným tušením jsem přešla ke Carlisleovi. On těch lístků držel osm.

„Rodinko, pokud jste měli nějaké plány na zbytek vánočních prázdnin, zrušte je. David nás zve na Silvestra do Norska. Odlítáme zítra,“ oznámila jsem zbytku. Kývla jsem na Alici a odvedla ji bokem.

„V Sídle se na Silvestra koná každoročně obrovský maškarní ples, budeme muset vymyslet masky,“ vysvětlila jsem jí a vzápětí byla od veškerých příprav odvržena. Mám se věnovat Jasperovi a tohle nechat na ní.

„Vraťte se, ještě pro vás něco mám,“ prohlásila jsem v obýváku a vmžiku byli všichni u mě.

„Jasper vám určitě řekl o mých darech. Vím, že se všichni snažíte chovat jako lidé a dost věcí vám to stěžuje. Rozhodla jsem se trochu vám v tom pomoct. Jaku, Dami, pro vás dva to neplatí,“ odvelela jsem ty dva pryč.

Oddělila jsem od své schopnosti osm částí.

„Carlisle, začnu s tebou. Vím, že proti lidské krvi jsi naprosto odolný, ale sám dobře víš, že La tua cantante je prevít. A v kombinaci s náhodou je to hodně velký prevít. Proto prosím, přijmi tohle.“ S těmihle slovy jsem mu předala naprostou lhostejnost vůči lidské krvi. Přijal ji, stejně jako všichni ostatní.

„Počkej, co Jasper?“ zeptala se Nessie najednou. Bystrá hlavička.

„Já už ji mám,“ odpověděl jí Jasper, „mimo jiné,“ dodal okamžitě. Jen pro moje uši.

„Musím všem sbalit oblečení,“ vypískla najednou Alice a rozpustila tak celou sešlost. Každý se začal věnovat své druhé polovičce. Jasper odešel nahoru k sobě a já ho následovala. Stál ve dveřích a držel můj dárek. Pak se nejspíš rozhodl. Přesunul pár obrazů a chtěl si mě pověsit na zeď. Vytrhla jsem mu výkres z ruky a odběhla ke kufru. Okamžitě byl u mě a mračil se.

„Lásko, já ti ho neberu, jen ten dárek zkompletuju, když už jste je tak hezky zabalili, bylo mi líto roztrhat ten papír,“ usmála jsem se na něj. Zahrabala jsem na dno kufru a vytáhla rám na obraz. Úplně jednoduchý, s černým okrajem, a podala mu ho.

„Už jsem ti říkal, že tě miluju?“ zeptal se a zářivě se na mě usmál.

„Myslím, že jo, ale klidně se opakuj, pěkně se to poslouchá,“ oplatila jsem mu s úsměvem a vysloužila si vášnivý polibek. Najednou se kolem mě zavlnil vzduch a Jazz zmizel. Chvilku trvalo, než můj mozek začal vnímat obrazy, co mu posílaly oční nervy. Když se tak stalo, zjistila jsem, že obraz visí na zdi naproti posteli. Jako jediný.

„Není té stěny škoda? Určitě se tam vlezou i další obrazy,“ zeptala jsem se a došla k Jasperovi.

„Blázníš? Je to perfektní místo,“ odpověděl, „ale naživo jsi mnohem krásnější,“ dodal a objal mě.

Odpoledne bylo bezva. Emmett nás všechny vytáhl na vánoční lov a následnou koulovačku. Naštvalo mě, že kluci lovili jinde než holky. Chtěla jsem Jaspera vidět lovit. Tak snad někdy příště, no. Na svoje rozčarování jsem zapomněla díky Jacobovi. Když se smířil s přesunutím zkoušky jeho čtyřkolky, navrhl závod. On s Nessie na zádech, Damien se mnou. Oba dva ve vlčí podobě. Věděla jsem, že vyhrajeme, nikomu jsem ale nic neřekla. Bavilo mě sledovat rodinu, jak všichni sází na vítězství Jaka. I Jasper. Inu, nejspíš ještě neviděli vlkodlaka běhat. Už když se kluci přeměnili, vypadal Jacob vedle Damiho jako neškodný hafík.

Vyskočila jsem Damienovi na záda a lehce stiskla kolena. Dostavil se známý pocit. Kolikrát jsme takhle běhali po lese. Nessie už seděla taky, tak se Alice postavila na pomyslný start. Předklonila jsem se na Damienův krk a držela se v kolenou. Vždycky jsem si připadala jako na drobet přerostlém koni.

Alice to odstartovala.

Běželi jsme kousek za nimi. Nejdřív kolečko kolem našeho domu a pak alou zpátky do lesa. Nechali jsme je vést až do cílové roviny. Tam jsme je dostali.

„Neboj, na čtyřkolce Damiena porazíš,“ slíbila jsem Jakovi.

„Tebe taky!“ vyhrožoval a rozesmál tím ostatní. Tak to se ještě uvidí.

„Hele, ber to tak. My sice vyhráli, ale tys měl podporu celé rodiny. I Jasper si vsadil na tebe,“ řekla jsem mu a přitulila se k jmenovanému.

„To máš u mě schovaný,“ broukla jsem Jasperovi do košile.

„Tě lituju,“ rozesmál se Jacob. Všichni jsme se k němu přidali.

Byl večer a já zkoušela svůj nový stojan. Pode mnou se válel nespočet výkresů, všechny měly stejný motiv. A ani jeden se mi nezdál dost dobrý.

„Já to vzdávám,“ řekla jsem zoufale. Tenhle byl snad dvacátý pátý. Šmouhy od uhlu jsem měla po celém obličeji.

„Copak,“ ozval se z postele ten, jehož jsem se snažila nakreslit. Ani o tom nevěděl, byl zažraný do knížky o občanské válce. A přitom o ní věděl víc než autor té knížky.

„To je prostě nemožný, nakreslit něco tak nádherného,“ broukla jsem nešťastně a sedla si doprostřed výkresů. Jasper vstal a došel ke mně. Podíval se na mě a pak na stojan. Nevěřícně zíral na svou vlastní tvář. Po chvilce si sedl vedle mě a vzal jeden z výkresů. Pořád nic neříkal. Prohlédl všechny a nakonec se podíval na mě.

„Jsou hrozný,“ zamumlala jsem a sklopila pohled k zemi. On mě donutil dívat se na něj.

„Jsou krásný,“ opravil mě a políbil na špičku nosu. Hned na to zaklepala na dveře Esmé. Ach jo, slyšela nás.

„Tak ukaž,“ pobídla mě. Neochotně jsem jí podala pár papírů.

„No, máme v domě další malířku,“ konstatovala potěšeně, „být tebou, někam je pověsím,“ dodala a podívala se na mě.

„Já bych je spíš zahrabala do skříně. Hodně hluboko,“ poznamenala jsem, ale vysloužila jsem si akorát tak Jasperův nesouhlasný pohled. Esmé se mezitím zálibně dívala na obraz na stojanu.

„Vem si ho, jestli chceš,“ řekla jsem jí. Šťastně se na mě usmála a vyběhla z pokoje.

„Lásko, jestli chceš jít spát, měla bys jít co nejdřív. Nezapomeň, že ráno budeš vstávat brzo,“ poradil mi Jasper. S kývnutím jsem zmizela v koupelně.

Čistá, voňavá a děsně unavená jsem vylezla ven a zalezla rovnou k Jasperovi.