Začátek konce

Za oknem sedí stará žena,své oči poznamenané stářím upírá z okna.V její jakoby mírem poseté tváři se mezi vráskami zračí bolest a slzy.V rukou drží ve starém skleněném rámečku fotku svého manžela.Který ji již opustil.Odešel příliš brzo.A ji tu nechal samotnou.Úplně samotnou na celém světě.Tento pocit ji zraňoval už celé roky.Pochopila,že bez lásky její život už nikdy nebude jako dřív.Už dávno si uvědomila ,že nežije jen přežívá.Den po dni rok po roce a v její tváři se stále jeví bolest jako onen den kdy odešla její láska.Venku si hrají děti hrají si a smějí se.Žena pomalu vzhlédne a hlavou ji proletí jedna jediná vzpomínka,jaké je to smát se,mít z něčeho radost,na přátelé.Ano ty v životě hodně postrádala.Ale jakoby ji život odsoudil k věčné samotě a utrpení a všichni ,které milovala ji nakonec opustili.Brzy až příliš brzy.Z nebes se sklání podzimní list vpíjí se do stařenčiných očí,splývá s ní,jemné nebe se otvírá a ona ví co se stane.Co se má stát.Poprvé za roky utrpení se její tvář projasní úsměvem ,ale ona udělá jen jediné zavře oči.Její život neskončil začala znovu milovat,znovu žít.
O půl hodiny později vchází do jejího pokoje ošetřovatelka.Vidí starou ženu jak sedí u okna a u jejích nohou fotku nějakého muže jehož tváž zakrývá roztříštěné sklo.