Starší kluci říkali...

Tak jako si chlap vždycky stoupne k nejvzdálenějšímu pisoáru od dveří, zhrzení, zrazení a opuštění zoufalci si sednou na nejzastrčenější místo v restauraci. Hořekují tam sami nad sebou a proklínají všechny, kdo je dostal do této situace. Bývá mi jich líto, ale kdo se chce trápit nechť se trápí.
Posmutnělý kluk kolem pětadvacítky se zastavil ve dveřích a v pološeru si vyhlížel nejtemnější flek. Ten den jsem byl línější a představa servírování jednoho panáka za druhým u nejvzdálenějšího stolu mě donutila odchytit mladíka a posadit si ho proti sobě na bar. "Je to na hovno, dám si Jégra" S tebou se ještě poveselím, chlapče, říkal jsem si v duchu a netušil, že opravdu trošku ano. První tři drinky čučel skrz skleničku do nekonečna a při každé objednávce mi nezapomněl připomenout, že je to na hovno. Po dvou deci německýho ferneta se rozpovídal a nebyl k zastavení. Nahodil jsem profesionálně zaujatý výraz a občas nevěřícně zakroutil hlavou nad obehranou lovestory při jejímž vyprávění si postižení myslí, že jsou první, komu ten domeček z karet spadnul.
"Ti říkám, takovou manželku co jsem měl já - tu přeju každýmu dobrýmu kámošoj. Hezká, hodná, milující. Sice trošku frigidka, ale manželka naprosto ideální. Ale já to věděl, já věděl, že dyž ji vopustim, tak se mi to vrátí. Co sem se jí nazahejbal. Jak já si moh žít. Ne, já vůl se zamiluju. Kur.a, proč to neučej ve škole, jaký to je svinstvo ta láska. Ale kdo to má vydržet. No jo no, vodešel jsem tenkrát za milenkou a teď to mám. To starší kluci neřikali, že po pár letech jsou všechny stejný. Že i ze super sexy potřeštěný holky z který ti hrábne se stane uvažující neovladatelná sukuba s vlastním názorem. Bejvalce sem zahejbal a nic a týhle ne, tak mě vopustila kvuli ňákýmu ženatýmu hokejistoj. Ale aspoň k něčemu to je dobrý, s láskou jsem skončil. Já jim dám. Prdy, voni budou dávat mě a jak začnou prudit, okamžitě je vyměnim jak starý fusekle. A svatba, nikdy. … já jelito jí byl věrnej 4roky, až do úplného konce. Debil. Ty vole, já měl kámošku. Krásná, rozumná, byl jsem z ni úplně vyřízenej. A nic. Ani jsem po ní nevyjel. Je to normální? Kdyby jen to, já kretén jsem předstíral, že nevidím signály. No musela mě mít za totálního vola. Mě se vo ní i zdálo a ty mojí jsem dokonce v posteli jednou řek jejím jménem. Naštěstí byla na kaši - slezla, řekla: já to slyšela a usnula. Ráno vokno, takže pohoda. A co myslíš? Teď, když jsem volnej tak tahle deceňťačka, která jediná není pobrkaná jako ty vostatní modelky se bude vdávat. Dej mi ještě panáka, ty barmane barmanskej, nebo si to pudu hodit."
Zapálil si šestou cigaretu a čekal co já na to. Spustil jsem svou oblíbenou sestavu univerzálních rad a moudrostí typu : za čas se na to budeš dívat jinak, třeba se k tobě ráda vrátí, v ženských se nikdo nevyzná, ale bez nich to je peklo atp. Zkušeně jsem přešel k vtipkování a za chvíli už jsme se trumfovali v anegnotách. Docela jsme si padli do noty a kupodivu ani v následujících letech nespadl do propadliště mých zapomenutých zákazníků. Během let jsem ho párkrát potkal s různými dívkami a vypadalo to, že poučení z krizového vývoje u něj zapůsobilo 100% a bude si užívat života až do ex.

…sobota 8 hodin ráno o deset let později…
Stejně jako každé ráno, i dnes jsem se zastavil při ranní procházce na kávu v oblíbeném podniku. Rád se chodím dívat na Páju , kterou jsem před lety přetvořil z holky vysedávající na baru v profesionální servírku. Podala mi kávu a usmála se. Pája se mi povedla, ani já nerozeznám, jestli mě skutečně ráda vidí, nebo podává naprosto bezchybný výkon s použitím úsměvu č.9. Popíjím lungo, před sebou mám otevřený Blesk plný duchaplných informací a po očku pozoruji jediného dalšího hosta, který si pohrává s krabičkou extralehkých LM a druhou rukou za nožičku otáčí dvojkou Cabernetu. Zamýšlím se nad jeho pravěkou hláškou - starší kluci říkali - kterou rád používám dodnes a jen tak podvědomě mu odpovídám pokývnutím na pozdrav. Néé, nechci aby to bral jako výzvu k přisednutí. Smůla. Už sedí na vedlejší barovce a já si přeju být neviditelný, nebo alespoň hluchý.
"Nazdáár barmane, jak to de? Už nebarmaníš? Lepší na týhle straně pultu co? Sem tě neviděl ani nepamatuju. Já měl zas dneska noc, že bych se rači zahrabal"
Předstírám, že čtu Blesk a na půl úst ze slušnosti odpovídám, něco v tom smyslu, že jsem ho nedávno zahlédl, když šel po městě s kočárkem. Záměrně jsem nezvedl oči od novin a dal si velký pozor, aby můj monolog byl co nejkratší a nebudil dojem jakéhokoliv dotazu. Nepochopil to.
"To víš, nějak na mě dolehla deprese, že když si budu žít po svým, tak nevychovám toho syna, co patří do tý soupravy se stromem a domem. Ale hledání manželky jsem si užil, to si neumíš ani představit, no.. ty možná jo. Už jsem byl ve fázi, že fakt nevím co bych měl ještě zažít. Kromě drog jsem si užil naprosto všechno. To ti takhle jednou na chatě koukám vožlalej do vohně, se mnou tam natěšená jednonočka a já si říkám: kur.a co ještě můžu chtít. Všechno mám, zajištěnej přítok prachů, byt, chajdu, auto, pár ke všemu ochotných holek v telefonu, ňaký kámoše tak co? Ty vole, scénka jak z blbýho filmu. Normálně jo - místo toho, abych s tou roštěnkou zalezl dovnitř, tak jí říkám: běž napřed a kdybych dlouho nešel, tak začni sama. Dobrej fór, co?"
Nevydržel jsem a koutky mi trošku cukly. U takhle otřepaného vtipu je opravdu zábavné, když se mu sám vypravěč směje déle než deset vteřin a ještě se u toho plácá do kolen.
"No nic no, prostě jsem vod tý noci najel na novej systém. Fakt, nejmíň pět let jsem byl úplně v poho. Voženil jsem se, kluk se mi narodil. Idylka. Chápeš jo, normální matematika. Spokojená manželka dává plnej servis + spokojená stálá milenka, která dává taky plnej servis = spokojenej já. Pohoda džez. Tak sem si myslel, jak sem ukrutně chytrej a že už to takhle budu udržovat do nekonečna. Chyba lávky, barmane. Během jednoho tejdne mi milenka řekla, že se bude vdávat a manželka, že je těhotná. No tak zas mi to přišlo lepší, než vobráceně. Fakt jsem se nad sebou zamyslel. S milenkou sme si dali rozlučkovej vejkend. A já pak ještě jeden den sám na chalupě, abych si naplánoval co dál. Přísahám, že jsem tam v duchu děkoval bohu za to, co jsem všechno zažil, že se nic neprovalilo a nasliboval mu, že teď už budu hodnej taťka. Starší kluci říkali, že jednou stejně zalezu do bačkor, tak jsem si řek, že začnu rozmazlovat manželku, aby mi vydržela až do důchodu. Jestli ňákej bůh je, tak to je pěknej vůl, když nepozná, že to myslím vážně. Nechal mě půl roku dělat hodnýho a když už jsem si byl fakt jistej, že takhle to chci, tak mě sejmul"
Tohle začínalo být zajímavé. Podíval jsem se mu do očí, složil noviny, zapálil si a pobídnul ho k pokračování.

…pokračování možná někdy