Nath - Kapitola IV.

Je to asi půl hodiny, co Nathan odešel, a já opět ležím na posteli a opět přemýšlím. Při vzpomínce na Lindu je mi trošku divně. Vím, že jsem ztratil něco, na čem mi hodně záleželo, a pořád záleží, a že už je to v rukou někoho jiného.
Jako kdyby vám někdo něco ukradl. Cítím se, jako kdyby mě někdo podvedl. Jak jinak si vysvětlit, že tak krátkou dobu po našem rozchodu má Linda náhradu. Jsme bez sebe dva dny. Minimálně jeden den muselo trvat, než se ona a Shin potkali, a až ten druhý den si mohli vyjít. Přece by mě nepředstavovala cizímu člověku!
Znamená to snad, že se s ním seznámila při odchodu z mého bytu?
Nebo už spolu byli za mými zády?
Tahali mě za nos? Jak dlouho? A proč vůbec?
Dával jsem Lindě, co jsem mohl, měl jsem ji opravdu rád. Bylo nám spolu skvěle. .
Přemýšlel jsem, co mi chybí nejvíc. Ze všech těch srdceryvných zpovědí hlavních hrdinů romantických filmů jsem vybíral tu nejpřesnější.
Vzpomínal jsem na její vůni, na její smích, na její humor.
Ale zarazilo mě, že ačkoliv to všechno mám v živé paměti, nic moc se mnou nedělá vědomí, že už to nikdy nebudu mít.
Jsem v relativním klidu. Dva dny po konci dvouletého vztahu a já jsem skoro v pořádku. Teda ten den, co mě Linda opustila, jsem byl jako přejetý parním válcem. Nic se mi nechtělo, nedokázal jsem se ani usmát. Ale potom, když jsem byl s Nathem, odreagoval jsem se, už jsem se necítil tak jako před pár hodinami. Trošku jsem se vzpamatoval, a i když to ve mně pořád bylo, zdálo se to snazší.
A zase jsem u Nathana. Ten člověk je prostě zvláštní. Ať přemýšlím nad čímkoliv, vždycky skončím u něj.
On mě prostě vždycky dokázal vytáhnout ze všech špatných stavů. Uměl mi zlepšit náladu za každých podmínek. Ani nemusel nic říkat, stačilo, když byl někde blízko a dělal nějakou typickou blbost. Třeba si hrál s růžovým brčkem, jako tehdy v kavárně.
Vzpomněl jsem si i na toho číšníka, který vyjel po mě, ale chtěl ho Nath.
Usmál jsem se. Můj nejlepší kamarád mi záviděl, že to na mě zkoušel nějaký kluk. Je to trošku absurdní. Já nejsem jako Nath a on to ví. Bez obav může jít za tím chlapem v černé zástěře a domluvit si schůzku.
Představil jsem si, jak by Nathan vypadal, kdyby se promenádoval po ulicích s tím číšníkem.
Najednou mě jako kdyby zamrazilo v zádech a já tu představu zahnal.
Posadil jsem se na posteli a promnul si oči.
Ohlédl jsem se po plyšovém medvědovi, kterého mi dal Nath k narozeninám. Byl mohutný, hlavu měl v porovnání s tělem obrovskou, a její dominantu tvořil pár obrovských hnědých očí.
Bylo to tak kýčovité, až se mi to líbilo. Ta nevinnost a roztomilost, která z té hračky přímo proudila, byla přesným opakem Nathana.
Natáhl jsem se a vzal do dlaně jednu medvědovu packu. Vzpomněl jsem si přitom na Nathana, když mě před pár chvílemi držel za ruku a soucitně se na mě usmíval.
Najednou mě popadla zvláštní touha mu zavolat.