Nath - Kapitola VI.

Ráno mě vzbudila nějaká ostrá vůně. Posadil jsem se na pohovce, která mi tu noc sloužila jako postel, a naklonil se tak, abych viděl za roh do kuchyně.
U sporáku stál Nathan a mně se tak naskytl naprosto nezvyklý obraz.
On s vařečkou v ruce.
Stál tam a snaživě míchal něco na pánvi, podle vůně vajíčka. Vypadal strašně soustředěně. Pomyslel jsem si, že bych kolem něj klidně mohl proběhnout nahý a on by pořád hypnotizoval smažící se vajíčka.
Postavil jsem se, omotal si prostěradlo kolem pasu, protože můj ložní úbor tvoří pouze spodní prádlo, a přišel k němu.
„Čau, jak ses vyspal?“ zeptal jsem se a nalil jsem si trošku džusu do sklenice.
„Ahoj, jo, tvoje postel je fakt skvělá, koupím ji od tebe! Nevadí, že si, teda nám, dělám snídani?“ dořekl a otočil se ke mně, načež mě celého sjel pohledem. „Tohle mi nedělej!“ zakňučel.
„Co?!“ nechápal jsem.
„Tys začal posilovat…“ zabručel.
„Líbí?“ zeptal jsem se a provokativně do něj strčil bokem.
Uvědomoval jsem si, co dělám. Že je to možná až moc, co si dovoluji, ale nemohl jsem si pomoct. Měl jsem dobrou náladu.
Nathan se na mě zkoumavě podíval. Nevšímal jsem si toho.
I přes to, že jsem si nemohl pomoct ho provokovat, nebyl jsem si tím jistý.
„Dáš si taky?“ zeptal se.
„Jasně! Neotrávím se?“ rýpnul jsem znovu, tentokrát nevinně.
„Snad ne, kyanidu tam moc není!“
„Tak to jsem klidnej.“
Nathan odložil pánev a vytáhl talíře z police. Já jsem se posadil ke stolu a čekal jsem, až mistr kuchař přinese své dílo. V žaludku mi kručelo stokrát víc, než kdy jindy.
Za pár vteřin už přede mnou ležela skvěle vypadající snídaně.
„Hm, vypadá to dobře!“ uznal jsem.
„Co může vypadat dobře na vajíčkách?“ zasmál se Nathan. Se smíchem jsem pokrčil rameny a poněkud opatrně nabral první sousto. Přece jen, svědkem Nathova kuchařského umění jsem poprvé.
Kupodivu to ale chutnalo stejně dobře, jako to vypadalo.
„Hm, ty ses překonal!“ uznal jsem a už jsme do sebe házel další sousto.
Nathan pod samou chválou trošku zčervenal. Přišlo mi to vtipné.
V tiché chvíli, kdy se bytem rozléhalo pouhé cinkání vidliček o talíře, jsem dumal nad tím, co mám dnes v plánu. Celkem zklamaně jsem přišel na to, že dneska není v plánu nic.
Přemýšlel jsem, jestli se mám Natha, zeptat, jestli někam nevyrazíme, nebo ne. Bůhví proč jsem byl trochu nervózní.
„Hele, Nathe, nevyrazíme dneska někam?“ zeptal jsem se s hlavou stále sklopenou do talíře. Vidličkou jsem si pohrával s vajíčky.
Nathan jen pozvedl hlavu, koukal na mě a nic neříkal.
Podíval jsem se na něj taky. Ten jeho pohled jsem znal, tak zkoumavý, tajemný, ale svolný. Takhle se vždycky díval na svou oběť.
„Proboha ne!“ zvýšil jsem hlas. „Prostě mám dneska odpoledne volno a nechci se nudit doma!“ upřesnil jsem.
Nathanův výraz se nezměnil.
„Nedívej se na mě tak!“ práskl jsem dlaní do stolu a zasmál se.
On se taky rozesmál. „Jen jsem tě zkoušel!“ řekl.
„A na cos přišel?“ zeptal jsem se, pořád s úsměvem na tváři.
„Na to, že dneska mám volno až večer, nevadí?“ Trošku mě to zklamalo, ale co, aspoň budu moct uklidit po filmové noci. Popcorn bude beztak díky Nathovi úplně všude. „Ale večer dávaj´ v kině novej film, nepůjdeš se mnou? Všichni ostatní mi dali košem.“
„Takže já jsem záložní plán?“ přeptal jsem se naoko uraženě.
„Ber, nebo nech být.“ Mrkl na mě.
„Kde a v kolik se sejdeme?“

Film začínal přesně v osm, a já už o tři čtvrtě stál před kinem, přesně jak jsme se s Nathem domluvili. Samozřejmě on tu ještě nebyl. Další projev jeho neskutečné nespolehlivosti.
Rozhodl jsem se, že počkám ještě deset minut a pak si půjdu koupit lístek.
Nervózně jsem si prohlížel všechny lidi na ulici a co chvíli kontroloval čas. Když už do osmé hodiny chybělo jen pár chvil, zamířil jsem dovnitř. Ať si Nath přijde třeba na závěrečný titulky.
Otevřel jsem dveře a někdo mě pleštil do zad.
„Ty neumíš chodit včas, co?“ otočil jsem se a chystal se ránu oplatit. Ale včas jsem se zarazil a obličej mi pokryl nechápavý výraz.
„Shine?!“
„Ahoj, všiml jsem si tě, jdeme sem s Lindou. Nechceš se k nám přidat? Vidím, že společnost nemáš.“
Co to má, do háje, znamenat? Že on si vyjde s Lindou do kina, a já budu jako křen mezi dvěma hrdličkami? A jak si mě vůbec dovoluje oslovit?
V rukou jsem měl skoro neodolatelné nutkání mu jednu vrazit.
„Ahoj, Lane!“ uslyšel jsem známý hlas a zpoza Shina se vynořila ještě známější tvář.
„Ahoj, Lindo.“ Opětoval jsem pozdrav.
„Taky se jdeš podívat na ten film? Já jsem ho už dlouho chtěla vidět.“ ptala se.
„Jo, já vím, měli jsme na něj spolu jít.“ Řekl jsem tak cynicky, až mě to samotného překvapilo.
Pár vteřin bylo ticho.
„Ale jsme tu spolu!“ řekl najednou někdo za mými zády.
„Ahoj, Nathe! Pozdravila ho Linda. „Vy se ještě neznáte, že? Sine, tohle je Nath, Nathe, Shin.“ Představila ty dva. Nathan si jejím přítelem podal ruku a usmál se na něj.
„Ehm, takže, vy… jdete do kina, spolu?“ zeptal se trošku nervózně Shin a ukázal prstem na nás oba.
„Jako kamarádi!“ zařval jsem.
„Aha, jasně! Jak jinak…“ zakoktal se Shin a trochu zčervenal.
Lindě bylo očividně trapně. Nathan se jen usmíval.
„Už musíme jít, ahoj.“ Rozloučil jsem se, strčil Natha do ramene a zamířil k pokladně.
„Dobrá akce tam v předsálí.“ zašeptal Nathan, když už jsme seděli v sále a film začínal.
„Opravdu skvělá.“
„Myslel jsem, že mu jednu vrazíš!“ zasmál se.
„Moc mi do toho nechybělo.“ Uznal jsem.
„Ale bylo by to asi lepší, než tenhle film, být svědkem rvačky tady v kině o ženskou…“ zamyslel se.
„Neprovokuj.“ Sjel jsem ho pohledem.
„Promiň,“ zasmál se znovu. „Ale uznej, že by to bylo dobrý, kdybys odešel jako mistr a ten hňup zůstal ležet na zemi.“
„Moc se díváš na akční filmy.“
„Tam je totiž nejvíc svalnatejch těl!“
Tomuhle už se fakt nedalo ubránit. Začal jsem se nahlas smát, až mě několik lidí okřiklo, ať jsem zticha.
„Lane?“ oslovil mě Nath.
„Co zas chceš?“
„Ještě nikdy jsme spolu nebyli v kině.“
„Jo, to je fakt. Vidíš, všechno je jednou poprvé.“ Zazubil jsem se.
„Všechno?“ řekl a položil mi ruku na dlaň.
„Skoro!“ dodal jsem a založil si ruce na prsou.