2.díl Pine Hill

Zkoprněle jsme s Billym stáli naproti uhlově černého koně a mile usmívající se dívce s rudými vlasy a tmavě hnědýma očima. Jenže v tu chvíli mě něco napadlo. Ten kůň je úplně stejný jako kůň toho divného chlapa!
,,Ahoj,já se jmenuju Stella a tohle je můj kůň Dreamy. A jak se jmenuješ ty?"zeptala se mě.
,,Já jsem Amy a můj kůň Billy." odpověděla.
Přidala jsem se k ní a vyjeli jsme na vyjížďku.


****
Jeli jsme mojí nejoblíbenější stezkou a povídaly si o koních. Napadlo mě,že bych se jí mohla zeptat na chlapíka,který nás minulý den navštívil. Můj dotaz zněl asi moc dotěrně,protože Stella obrátila hlavu a neodpověděla. Vycítila jsem,že o tom nechce mluvit,tak jsem toho nechala.
Pobídly jsme naše koně a rozjeli se tryskem přes velké pole. Ta divokost a volnost byla nádherná. Z pole vedly dvě cesty a Stella se rozjela na tu druhou. Přijeli jsme na vykácenou mýtinu a tam jsme se rozloučily. Jediné co mě udivilo bylo to,že odjeli cestou ke starému zámku
Pine Hill.Neváhala jsem a otočila Billyho k domovu.Hlavou se mi honily různé otázky,ale nejvíc ta,proč jeli na Pine Hill. Příště to z ní musím vydolovat. Ale bude nějaké příště??