Člověče...

Sotva viditelný plamínek zapalovače osvětluje strmou lesní ztezku.Nebojíš se ,protože nevíš co se skrývá v temnotě ,která je tak blízko a stahuje se blíž a blíž s každým tvým výdechem jako had ,který se snaží udusit svoji kořist.Nebohý člověče kdybys jen tak byl chytejší ,ale tobě prostě není rady.Už když si klopýtl o první kořeny měl si se dát na ústup,ale místo toho si teď klopýtl naposledy a tvé tělo se kácí jako špalek rovnou na ostré kameny.Ale že ty umíš padat neštastníče.Úzký pramínek krve stéká po pomalu blednoucí tváři.Ale to ty už nevíš člověče ,protože stojíš přede dveřmi ,pomalu je otevřeš a co nevidíš.Všechny tvé nejtajnější sny můžeš mít na co si vzpomeneš ,ale krása tohoto okamžiku netrvá věčně.Ostrý pach tě donutí otevřít kalné oči a sen se rozplyne.Nic nevidíš ,ale měl bys utéct ,protože tohle není sen ,ale život a pokud se rychle nezvedneš a nepomůžeš si sám ,zahyneš ,ztratíš se v tomto nehostiném světě a budeš zapomenut .Vzpamatuj se člověče