Taky Ti věřím

Přemýšleli jste někdy nad tím, kam přijdete, když se necháte vést svým vnitřním citem a nebudete přemýšlet nad svými kroky? Já ano, mnohokrát. Ale teprve dnes jsem se rozhodl vydat tou cestou, teprve dnes jsem udělal ten první krok do toho krásně tajemného neznáma. Myslíte, že jsem se nebál? Ale ano, měl jsem strach. Stejně jako všichni ostatní, kterým se naskytla ta možnost. Ale rozhodl jsem se, že svůj strach nenechám, aby mě ovládl… A teď jsem tady. Stojím na pomyslném úpatí té obrovské hory, která si říká můj osud, můj sen, můj skutečný život. Jsem tady a mé oči najednou vidí svět v jiných barvách, v jiném světle. Najednou vidím odpovědi, které mi zůstávaly skryty po mnoho let, dnů, staletí mého života… Najednou vidím to světlo, za kterým jsem se rozhodl vydat. Najednou vidím její tvář. Tvář té mladé dámy ze snu, která mě pronásleduje už měsíce a roky. Najednou je jasná, vidím její rysy, výraz jejích očí... Je to zvláštní, člověk pořád něco hledá a přitom stačí udělat jen jedno rozhodnutí a vydat se cestou, která se objeví. A teď… Teď vím, kam mám jít. Teď vím, kudy se vydat, abych k ní došel. Teď vím, že je blízko. Blíž než, kdy dřív. A vím, že se setkáme. Věřím jí, věřím tomu, co mi tehdy ve snu řekla. Vím, že přijde. Vím to.

„Taky Ti věřím…“